Adventní kázání – listopad 2022
Sestry a bratři,
zdravím vás všechny na začátku adventu i celého nového liturgického roku. S adventním časem jsou spojeny tři velké a významné biblické postavy, které provázejí Ježíše Krista při jeho vstupu na tento svět.
Je to Jan Křtitel, Marie – matka Pána a také prorok Izajáš. Ten je od příchodu Krista na tuto naši zemi nejvíce časově vzdálen. Tento starozákonní prorok působil v Judsku v 8. století před Kristem. Jeho zvěst obsahuje velké povzbuzení, radostné poselství a naději. Podle letošního rozvržení adventních textů je zařazeno na každou neděli jako čtení ze Starého zákona právě z knihy proroka Izajáše – 1. neděle o času pokoje (Iz 2), 2. neděle o proutku z pařezu Jíšajova (Iz 11), 3. neděle o rozkvetlé poušti (Iz 35) a 4. narození o narození Mesiáše a mladé dívce, jeho matce (Iz 7). To všechno jsou divy, které učiní sám Hospodin.
Čtení z proroka Izajáše bylo zvlášť vyhledávané v prvokřesťanské církvi a v Novém zákoně nacházíme řadu jeho citací. Ačkoliv byl prorok časově od Kristova příchodu vzdálen mnoho staletí, přesto popisuje podrobně jeho příchod a líčí věrně jeho podobu. Popisuje jeho nový věk, kdy dojde k proměně a obnově světa. Všechno líčí tak přesvědčivě, jako by Mesiáše již viděl (srov. J 12,41). Bůh mu dal nahlédnout do budoucího věku, který zaslíbil nejen svému lidu Izraeli, ale i celému lidstvu. Boží zaslíbení oznamované skrze proroka se týká všech lidí, všech národů.
Tato proměna a novost Božího světa je tak zcela viditelná i na vztahu lidí ke zbraním a válčení. Slyšíme zde Boží slovo skrze proroka Izajáše: „I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji.“ Zvláštní je, že tento zcela shodný text nacházíme i u proroka Micheáše (Mi 4,1-3). To znamená, že jde o významné sdělení, podobně jako Desatero se vyskytuje na dvou místech (Ex a Dt) a modlitba Páně je zapsána u Matouše i u Lukáše. Toto velké zaslíbení světla poznání a pokoje je prvním čtením, které k nám z Bible zaznívá v novém liturgickém roce. Má v současnosti svoji zvláštní naléhavost. Toto místo v Bibli měl ve velké oblibě Jan Amos Komenský a často je ve svých spisech citoval navzdory tomu, že svět jeho doby byl plný válečných konfliktů. Oblíbil si starozákonní proroky a zvláště proroka Izajáše, ze kterého čerpal v těžkých chvílích posilu a duchovní povzbuzení. Ve věku světla již nebudou zbraně potřeba. Zbrojnice se změní v knihovny a zbraně budou přeměněny na zvony a hudební nástroje. Jen pušky by měly být podle Komenského ponechány na divoké šelmy. Ale v konečném Božím království nebudou potřeba ani ty pušky, neboť dravá zvířata budou mírumilovná, jak prorok Izajáš líčí ve své vizi na jiném místě (Iz 11).
Bez zbraní si svět nedovedeme představit. Zbraně mají i takovou funkci, že chrání. Zajišťují obranu země před vypínavým nepřítelem. A přesto na začátku adventu nového roku k nám zaznívá právě takové poselství o změně zbraní a válečného vybavení pro mírové určení. Země nemá být válečným polem, místem zkázy a ničení, ale naopak prostředím, kde společně lidé o zemi pečují, obdělávají pole a vinice. Ve výroku proroka je zřejmé, že pravému pokoji předchází pravé poznání. Jestliže lidé mezi sebou bojují a válčí, tak nemají pravé poznání, ale klamné a falešné. Ve falešném poznání lidé vidí jen sebe a své zájmy, svůj národ a jeho prospěch na úkor druhých. Ve falešném poznání se lidé domnívají, že jen oni znají pravdu, ale ve skutečnosti jsou od ní velmi daleko. Proč? Protože jsou také velmi daleko od lásky. Chybí jim základní poznání Božího zákona lásky. Pravé poznání znamená vidět v druhém člověku Boží obraz, svého bratra, svého bližního, ne nepřítele. Prorok Izajáš spatřuje ve své vizi dobu, kdy se lidé budou tomuto Božímu zákonu učit. Nikoli zprostředkovaně, ale bezprostředně, přímo. „Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.“ Boží zákon lásky lidé nebudou jen znát, ale mít ve svém srdci. Jak to vyslovuje jiný z biblických proroků: „Je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: ´Poznávejte Hospodina!´ Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich“ (Jr 31,33-34).
Když čteme toto slovo biblických proroků, tak si uvědomujeme, že světlo je ještě velmi daleko. Svět je ponořen do tmy nenávisti a zloby. Bez pravého poznání není ani pravý pokoj. Schází nám obojí. To si uvědomujeme i my sami. Ale toto světlo přesto očekáváme a vyhlížíme.
Ježíš, kterého očekáváme v čase adventu, je nositelem pokoje a míru. Jak to zaznívá i ve vánočním chvalozpěvu nad potemnělou Betlémskou krajinou: „… pokoj lidem na zemi, Bůh v nich má zalíbení“ (L 2,14), to znamená, že jeho láska stále trvá.
Kéž se můžeme povzbuzovat poselstvím Božích proroků a kráčet cestou poznání Hospodina a jeho zákona lásky, která vede ke světlu a pokoji. Amen.