Kázání bratra patriarchy při husitské bohoslužbě v Sudoměři v březnu 2025.
Př 12,17-22; J 4,23-24
Sestry a bratři,
s Mistrem Janem Husem a s husitstvím je spojen výraz a hodnota pravdy. Slovo pravda se vyskytuje často v dobových pramenech a dostalo se i na prezidentskou vlajku. Známé je Husovo sedmero o pravdě, které začíná hledáním pravdy a končí bráněním pravdy (Vyznání víry, vyd. 1947, s. 18). Podle kněze, kazatele a reformátora Jana Husa poznává člověk pravdu především z Písma svatého, a Hus sám byl takto osloven. A když člověk tuto pravdu poznává, tak ho osvobozuje a ukazuje mu pravou životní cestu, která ovšem není široká a pohodlná, ale úzká a náročná. Tuto pravdu Ježíšova evangelia Jan Hus především jako duchovní osobnost a věřící křesťan hlásal, prosazoval a hájil slovem.
Tato Boží pravda vstoupila v určité životní chvíli i do života vojáka Jany Žižky z Trocnova. Rozhodl se dát do služby této pravdě všechny své schopnosti vojáka a zkušenosti ze středověkého válečnictví. Jeho pochopení Boží pravdy bylo starozákonní a připomínal vrstevníkům Jozua, který obsazoval zaslíbenou zemi a dobýval město za městem. Žižka prosazoval a hájil pravdu mečem jako muž středověku.
Přesto i on byl věřící křesťan a věděl, že člověk k pravdě Boží nedojde jen svým rozumem. Aby ji mohl pochopit, musí být osvícen Duchem svatým. Je to zřejmé z jeho dopisů a dalších písemností, které jsou s Žižkou spojovány. Přečtu citát: „Milost Ducha svatého rač přebývati s vámi i s námi a rač osvítiti srdce a rozumy naše i všech věrných, kteří se zasazují o pravdu Pána našeho všemohoucího“ (F. Šmahel, Jan Žižka, cit. s. 229). A ještě další citace: „Z milosti a daru Otce a Pána Boha všemohoucího uvěřivše a přijavše osvícení jisté, stálé, ohlášené a přesvědčivé pravdy a zákona Božího“ (F. Šmahel, cit. s. 230).
Pro středověké husity bylo příznačné přesvědčení, že pravda se člověku otevírá jen z Boží milosti a je darem. Jako darovanou a od Boha přijatou pravdu považovali tzv. čtyři články, které spojovaly pražany, tábory i východočeské orebity. Žižka je opakovaně citoval ve svých dopisech a měl je vepsané i v úvodu svého tzv. vojenského řádu. Tyto články znějí: Zaprvé dát svobodu Božímu slovu v kázání. Zadruhé přijímání těla a krve našeho Pána Ježíše Krista. Zatřetí přivedení kněží k takovému způsobu života, jako žil Kristus a jeho apoštolové. Začtvrté odstranění hříchu nejprve v sobě a pak v druhých (F. Šmahel, cit. s. 230).
Charakteristické pro víru středověkých husitů a Žižkovo přesvědčení bylo, že všechny věci tohoto světa jsou dočasné a pomíjejí, ale „pravda Pána Jezukrista, Boha všemohoucího zůstává na věky“ (F. Šmahel, cit. s. 230). K této pravdě odkazuje slovem a životem Jan Hus, obranou meče Jan Žižka, ale i svědectví dalších postav české reformace, známých i méně známých.
Co pro nás křesťany hodnota Boží pravdy znamená dnes? A jak ji chápeme? Boží pravda není pravdou lidskou, která se každou chvíli mění. Je to pravda, která nás přesahuje a kterou nemá člověk ve svých rukou. Cesta k této pravdě je velmi obtížná a náročná. Takže se na ni dá dokonce rezignovat a dojít k názorům: „Vždyť přece každý má svou pravdu.“ „Nelze rozeznat pravdu od klamu a naopak.“ Přesto o tématu pravdy slyšíme v Bibli. Zvláště v Janově evangeliu (J 8,32; J 17,17.19; J 18,37) a v listech Janových, kde se přímo hovoří o životě v pravdě (3 J 3-4). Touto pravdou je Ježíš (J 14,6). Pozvání k pravdě napříč staletími je pozváním do Kristovy blízkosti, k jeho slovu a svaté večeři. Kéž nás Bůh přivádí ke své pravdě, kterou je ukřižovaný a vzkříšený Ježíš. Doby se mění, ale tato pravda na věky zůstává!
Amen.