Kázání bratra patriarchy na vikariátní konferenci v Poděbradech v únoru 2025.
Sestry a bratři,
příběh o Josefovi je zvolen jako ilustrace k Ježíšovým výrokům o lásce k nepřátelům a o činění dobra těm, kteří vůči nám jednají se zlým úmyslem. Josefovo jednání vůči bratrům dokládá viditelně Ježíšovy výroky z tzv. kázání na rovině, jak byly shromážděny a sepsány evangelistou Lukášem (L 6,27-38).
Když se Josef v Egyptě konečně dává poznat svým bratřím, dnes bychom řekli, odhaluje svoji pravou identitu, tak jim vypráví svůj životní příběh. V tomto jeho vyprávění o vlastním dosavadním prožitém příběhu, v této shrnující autobiografii vystupují do popředí čtyři Josefovy charakterové rysy. Jsou to tyto: Josef věděl, že má svůj úkol, pomáhal druhým v nouzi, projevoval velkorysost a dokázal vytvářet podmínky pro vzájemné soužití.
Josef stále musel čelit nějakému příkoří. Jeho bratři ho v mládí nenáviděli, usilovali o to se ho zbavit, prodali ho do otroctví. Když se konečně uchytil v Egyptě, byl falešně obviněn ženou Putifara a skončil ve vězení. Ten, kterému pomohl, na něho zapomněl. Prožil mnoho zlého a nepříjemného, ale on nezahořkl a nestal se nepříjemným vůči druhým a nenechal se přemoci touhou po pomstě a odplatě. Jak je to možné? On totiž věděl, že má v životě určitý úkol. Vyjadřuje to ve svém příběhu, když říká: „Bůh mě poslal“ (Gn 45,7). Svoji životní cestu chápal jako poslání. Na všechna ta místa a do těch různých nesnadných situací ho neposlali lidé, ale Bůh. O tom, že ho vyslal Bůh, mluví ve své řeči celkem třikrát (Gn 44,5.7.8). Také vědomí bychom měli mít jako duchovní, jako kazatelé, jako křesťané, že nás posílá Bůh a že máme od něho svěřené poslání (J 17,18). Jsme vystaveni neporozumění, někdy i od blízkých sester a bratří. Ale ve všech těch náročných situacích si smíme uvědomovat, že máme od Boha svěřené poslání. A v této perspektivě můžeme vidět svůj život i všechny ty složitosti, kterými procházíme, jak to viděl i Josef.
Druhým Josefovým synem byla starostlivost a zájem o druhé a jeho snaha jim pomoci. Mohl si říci: „Důležité je, že se mně daří dobře“. Ale on si to neřekl a chtěl pomoci druhým v jejich nouzi. Josef nejen že měl na mysli svoji velkou rodinu, o kterou se chtěl postarat (Gn 25,11). On v čase nouze a hladu slouží životu. Josef svými schopnostmi pomáhal druhým zajišťovat potraviny, které mnohým chyběly.
Tím třetím rysem je Josefova velkorysost. To zlé, co zakusil na sobě od druhých, nechce jim vracet. Dokáže svým bratřím, i po tom všem, jak s ním jednali a co mu způsobili, odpustit. Josef svým velkorysým jednáním s bratry ilustruje názorně Ježíšův výrok: „Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují“ (L 6,27-28).
A čtvrtým rysem Josefova charakteru a povahy byla jeho schopnost vytvářet podmínky pro dobré společné soužití. Nebylo to tak, že si Josef mohl říci: „Už jsem vám tedy odpustil, už jsme se smířili a já tady zůstanu v Egyptě, kde mám dobré a výsadní postavení a vy si odcestujte zpátky do své země. Co dál s vámi bude, už mně přece může být jedno“. Ale on naopak své bratry i svého otce Jákoba a celou velkou rodinu zve do své blízkosti, aby žili společně a byli si na blízku. Území Gošen bylo hned vedle Josefova domu (Gn 45,10). Někdy to nejde, jak tomu bylo v případě jeho otce Jákoba a bratra Ezaua, kteří po smíření přece jen žili každý někde jinde, aby znovu nedošlo ke konfliktům mezi nimi. Ale Josef se snaží vytvořit podmínky pro dobré vzájemné vztahy. Jejich vzdálenost a odcizení s bratry je naopak sblížily. Odpuštění, které od Josefa bratři nečekaně zakusili, je zavazovalo ke zcela jinému jednání, než jak se projevovali vůči němu dříve. Jako křesťané bychom měli dokázat v církvi, v našich náboženských obcích žít spolu a ve vzájemnosti, neboť jsme všichni přijali velké Kristovo odpuštění. Apoštol Pavel vybízí: „Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám“ (Ef 4,32 srov. Ko 3,13).
Sestry a bratři,
kéž dokážeme jako Josef si být vědomi Božího poslání, máme zájem o druhé a hledáme možnosti zmírnit jejich nouzi. Ať dokážeme být velkorysými podle Ježíšových pravidel Božího království. Kéž máme schopnost budovat dobré podmínky pro vzájemné soužití v rodině církve. Kéž nám k tomu Bůh dává svoji moudrost a dobrou vůli. Amen.