Kázání bratra patriarchy v kostele sv. Václava na Zderaze v lednu 2025.
Sestry a bratři,
svědectví z Lukášova evangelia se vztahuje k samotnému počátku Ježíšova veřejného vystoupení a působení.
„Přišel do Nazareta, kde vyrostl“. A „jak bylo jeho obyčejem“, zašel v sobotu do synagogy (L 4,16). V ekumenickém překladu Bible je řečeno, že v Nazaretě vyrostl. Avšak v Kralické Bibli je užit výraz „vychován“. Ježíš byl svými rodiči vychován v židovské víře a náboženství. Rodiče ho jako dvanáctiletého vedli do chrámu v Jeruzalémě na svátky, ale chodil i do místní synagógy v Nazaretě. Tam si osvojil znalost Tóry a posvátných židovských spisů. Náboženská výchova od dětství a zvyk přicházet v sobotu do synagógy spolu souvisejí. Obyčej, zvyklost, nemusí být chápána jen jako bezmyšlenková setrvačnost. Ale obyčej, zvyk, je i něco správného a dobrého. Je to něco, co činíme se samozřejmostí. Návyk nám pomáhá překonat libovůli a chaotickou neuspořádanost života. Proto bychom Ježíšovu pravidelnou účast v sobotu na shromáždění a na vyučování v synagóze mohli vyjádřit: „jak bylo jeho dobrým zvykem“. Dobrý je určitý návyk osvojený si v dětství, jako například, že ke svátečnímu dni patří kostel. Přesto se od určitého věku musí člověk rozhodovat sám. Ježíš do synagógy přichází z vlastního rozhodnutí. Není to nějaký výmysl lidí, nesmyslná zatěžující povinnost, ale je to přání a vůle jeho nebeského Otce.
Ježíš znal Písmo a znal je velmi dobře. Shromáždění v synagógách měla a má svůj řád čtení Tóry po oddílech na pokračování (srov. Neh 8,8). Podle babylónského cyklu měl být přečten Zákon během jednoho roku a podle palestinského cyklu jednou za tři roky. A k tomu se přiřazují další spisy. I dnes v církvi společně čteme během roku Bibli na pokračování, přesněji řečeno ve výběru. Ale i tak je zvoleno čtení, aby během roku to podstatné z Bible a evangelia zaznělo. Smyslem je osvojit si určitý celek, nejen jednotlivosti, výroky, které někdy lidé z Bible rádi citují, i když mohou být vytržené ze souvislosti.
Ježíš znal Písmo velice dobře, neboť si vyhledal zcela pohotově sám čtení z proroka Izajáše. Doslova rozvinul svitek na zvoleném místě a přečetl úryvek z tohoto proroka, kde se zvěstuje radostné poselství z 61. kapitoly (Iz 61,1-2). Z proroka Izajáše citoval Ježíš i v jiných situacích. Například: „Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí“ (Mt 12,20 – Iz 42,3) nebo v chrámě v Jeruzalémě citoval Izajáše: „Můj dům bude domem modlitby pro všechny národy“ (L 19,46 – Iz 56,7). Stále můžeme objevovat v Písmu něco nového a poznávat hloubku jeho poselství, ať již ve sboru nebo při osobní četbě.
Jenomže nestačí zvyklost, osvojená výchovou, i když je dobrá. A nestačí dokonce ani znalost Písma, jakkoli je užitečná. Důležité je mít Ducha Božího. Ježíš měl Ducha Božího. Projevil se při křtu a vedl ho (srov. L 3,22 a 4,1; L 4,14). Je to vysloveno prorokem Izajášem v oddíle, který Ježíš předčítal v synagoze v Nazaretu: „Duch Hospodinův jest nade mnou“ (L 4,18). Náboženské zvyklosti nejsou nic, znalosti Bible nejsou nic, není-li přítomen živoucí Duch. Ježíš měl Ducha Božího. Nejenže pohotově dokázal ve svitku vyhledat a citovat příslušné místo z Izajáše, ale on sám toto svědectví Písma svou osobou učinil viditelným a zjevným. Boží zaslíbení naplnil. On chudé a prázdné obohacuje, spoutaným dává svobodu, slepým vrací zrak a umožňuje nové vidění víry, zdeptaným přináší povzbuzení a posilu.
Duch Boží je nad Ježíšem, je s Ježíšem a je v Ježíšovi. Bez Ducha není pravé bohatství, není skutečná svoboda, není pravé vidění a není ani pravá radost.
Říká se, že dobrý kazatel se pozná tehdy, když nekáže. Je to chápáno v tom smyslu, jak se v jeho životě projevuje biblické poselství. My nikdy nemůžeme být těmi, kdo naplňujeme zcela Boží poselství, tak jako je ztělesnil Ježíš. Přesto bychom alespoň trochu měli zmírňovat chudobu, vést ke svobodě a oproštěnosti od různých závislostí, zprostředkovávat druhým vidění víry a potěšovat zlomené a ztrápené.
Kéž si osvojujeme a držíme dobré návyky, kéž rosteme v poznání a znalostech Písma svatého, ale především toužíme po živém Božím Duchu – dárci smysluplnosti, poznání a pravé radosti!
Amen.