Kázání bratra patriarchy k začátku adventu v prosinci 2024.
Ř 15,8-13; L 21,29-31
Sestry a bratři,
na první adventní neděli čteme podle lekcionáře řady C starozákonní text z proroka Jeremjáše o pařezu či kořenu, ze kterého náhle vyroste živý výhonek (Jr 33,15). Stejný obraz užívá prorok Jeremjáš i na jiném místě (Jr 23,5), ale vyskytuje se opakovaně i u proroka Izajáše (Iz 11,1; Iz 11,10; Iz 53,2; Iz 4,2) a také v listě apoštola Pavla (Ř 15,12).
Strom, který vyrostl, byl mohutný, významný, byl pokácen, takže z něho zůstal jen pahýl, pařez. Jeví se to jako konec tohoto stromu, že už navždy odešel ze světa. Ale náhle se nečekaně objevil výhonek a projevil se tak nový život, přichází nová naděje. Jak čteme v knize Jób: „Stromu zbývá aspoň naděje, že i když je podťat, začne rašit znovu a že jeho výhonky růst nepřestanou“ (Jób 14,7). Adventní texty nás povzbuzují k naději. Platí to i o čtení z proroka Jeremjáše. Obraz výhonku z pařezu je vzat z přírody, proto můžeme toto proroctví číst i v oboru životního prostředí, ekologie. Může se nám vybavit pohled na přírodu, která je zubožená, porušená, zpustošená. Stromy, které usychají, nejeví již žádné známky života a zůstávají z nich jen pahýly. Sucho, požáry, škůdci mění les a stromy k nepoznání. Takový smutný pohled se může naskytnout i na některé oblasti u nás. Ale přesto zůstává naděje, že život bude obnoven a pusté oblasti budou plné rostoucích a zdravých zelených stromů.
Druhý výklad biblického obrazu může být dějinný. Vždyť v Bibli je obraz stromu, který padne, symbolickým vyjádřením a podobenstvím vlády, kralování, pozemské říše, jako je tomu u proroka Daniela (Da 4. kap.). Dějiny národů i lidstva se dostávají do různých kritických situací a bodů. Zdá se, že některé problémy jsou těžko řešitelné a existují jen samá špatná řešení. Dobré hodnoty se mohou vytrácet a přeznačí je to, co je v lidech negativní. A přesto se může ukázat nová naděje. Zpravidla, když už to nikdo nečeká. Na tom, co bylo poničeno, zpustošeno, zlikvidováno, může vyrůst něco nového a dobrého.
Když promýšlíme adventní obraz výhonku z pařezu, tak jde především o víru v Boha, který má moc činit něco zcela nového. Nejde jen o „přirozenou“ obnovu přírody nebo o „dějinnou zákonitost“, kdy se kyvadlo historie pohybuje někdy ze spodu na horu, nejen shora dolů. Ale prorok hovoří v pravém slova smyslu o divu, o zázraku, o neobyčejné události (Iz 43,19). Z pařezu, který už nejeví vůbec žádné známky života, náhle začne vyrůstat nový výhonek, nová větvička, nový stromek. To, co líčí prorok Jeremjáš, ale i Izajáš, není nic menšího než proroctví o příchodu Ježíše Krista. Ten strom znamená starodávné židovské království, které se rozrostlo za času krále Davida, který byl statečným a spravedlivým králem. A získalo věhlas za jeho syna – krále Šalomouna, který se vyznačoval moudrostí a usiloval o pokoj a mír. Ale pak přišli jiní králové, kteří neměli tak dobré vlastnosti, chyběla jim pravá víra a zbožnost, moudrost i spravedlnost, takže království stále upadalo, až se rozdělilo. Rozpadlo a zaniklo. Zničení dovršili nepřátelé. Bylo jako ten pařez bez života (srov. Iz 6,13). Ale pak se narodí Ježíš, kterého Bůh posílá lidem. S Ježíšem přichází nový život, nová naděje, nové království. On je spravedlivější než David a moudřejší než Šalomoun. Ježíšovo narození a příchod vyjadřuje obrazně ten výhonek, který náhle vyrostl z pařezu či kořene. „A vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce“ (Iz 11,1).
Vykladači Písma svatého chápali v tomto obraze lidství a božství Ježíše Krista, tak je tomu i u bohoslovců Jednoty bratrské v jejich šestidílné Bibli kralické s výkladem. Svým lidstvím má Ježíš svůj původ ve starobylém královském rodu Jíšaje – otce krále Davida. Ježíš Kristus je potomek Davidův (Sk 13,23; Ř 15,12; Zj 5,5; Zj 22,15). Již rabíni vztahovali toto obrazné proroctví na Mesiáše, který má mít původ v královském davidovském rodu. Ale Ježíšova existence má svůj ještě mnohem hlubší zdroj a důstojnější původ. Je v Bohu samém. To vyjadřuje obraz kořene. Kořen je skryt pod povrchem, není vidět, a proto je obrazem pro skrytého a tajemného Boha. Tento obraz neviditelného kořene užíval pro Boha i Jan Amos Komenský. Bůh dává zázračně vyrůst něčemu novému i ze zaniklého a odumřelého pařezu.
Sestry a bratři,
adventní poselství nás povzbuzuje a posiluje v naději, kterou můžeme poznávat v Ježíši Kristu a z něho ji čerpat. On je tím novým, od Boha přicházejícím životem, který chce naplnit prázdnotu naší lidské duše, povzbudit znavenou církev a rozjasnit náš potemnělý svět. Amen.