Promýšlení biblického hesla na rok 2026 patriarchy Tomáše Butty.
Verš či heslo z Bible na rok 2026 podle Hesel Jednoty bratrské zní: „Hle, všecko tvořím nové“ (Zj 21,5).
Naše vnímání skutečnosti je takové, že vše staré pomíjí a nové přichází. Ale i to nové se jednou opět stane starým. Novost nelze udržet trvale, a proto o ni člověk neustále usiluje. Ustavičně touží po něčem novém. Rozvíjejí se stále nové technologie. V obchodě jsou požadovány neustále nové a nové výrobky a v cestování člověk touží po poznávání nových zemí a míst. Na internetu vyhledáváme stále nové zprávy. Někdy můžeme zatoužit oprostit se od honby za něčím novým a vrátit se k něčemu starému, dobrému a osvědčenému. Ale i to jednou bylo něčím novým a možná se to ve své době jen těžko prosazovalo a lidé si na to nesnadno zvykali.
Jestliže se v Bibli hovoří o starém a novém, tak to není jen časový údaj, ale jedná se o kvalitu, cennost a hodnotu. Novost se vztahuje k Bohu, který je obnovující silou a tvůrcem všeho nového. Člověk nepostihne začátek a konec díla, jež Bůh koná, čteme v knize Kazatel (Kaz 3,11). Tím je řečeno, že začátek našeho vesmíru a jeho konec není v možnostech našeho poznání a našich představ. Na začátku podle Bible je stvoření nebe a země (Gn 1,1) a na konci je stvoření nového nebe a nové země (Zj 21,1). Ten, který na začátku stvořil svět, činí tak i na konci. Starý svět se stal světem hříchu, násilí, zmatku a smrti. Nový svět má být světem pokoje, harmonie a života. Starý svět patří do minulosti, do níž odchází a v níž se nenávratně ztrácí. Zatímco zcela nový svět je budoucím dovršením a smyslem celého stvoření. Tuto naději nového Božího světa, vymykajícího se našemu poznání a všem našim představám, vyjadřuje biblický verš z poslední knihy Bible Zjevení Janovo: „Hle, všecko tvořím nové“ (Zj 21,5).
O tom novém se dovídáme z Bible zvláště na třech místech. O novém, které tvoří Bůh, mluví prorok Izajáš, též apoštol Pavel a také právě apoštol Jan v knize Zjevení. U Izajáše je to míněno ve smyslu nového vysvobození lidu a obnovy země novým životem (Iz 43,18-21). Nebývalou obnovou prochází poušť, místo pusté, nehostinné, prázdné, plné démonů a smrti. Novost přináší doslovně i obrazně voda, prameny nového života. Voda je znamením životodárného Božího Ducha. U Izajáše se v tehdejších dějinných souvislostech jedná o prorocké zaslíbení návratu izraelského lidu ze zajetí do své vlasti. Stará vlast, na niž se vzpomíná jako na minulost, se stane novou přítomností. Stará země bude obnovena a bude oplývat novou plností života. Izajášovo zaslíbení je spjato i s ekologickým motivem, neboť z obnovy země se budou radovat i zvířata (Iz 43,20).
Podle apoštola Pavla přináší to nové Kristus. „Kdo je v Kristu, je nové stvoření“ (2 K 5,17). Kdo je spojen s Ježíšem, ten je blízko novému věku, Božímu království, které Kristus představuje. Jako křesťané máme obléci nové lidství (Ef 2,24) a chodit s Kristem cestou nového života (Ř 6,4). Už v tomto životě můžeme zakoušet tuto Boží novost. Navzdory tomu, že vše stárne, odchází do minulosti a v ní se ztrácí. Kdo se upíná ke Kristu, před tím se stále otevírá nová budoucnost. Není omrzelý (Jb 10,1), není z únavnosti všeho otrávený (Kaz 1,8), ale dokáže se stále těšit z nových dobrých Božích darů.
Apoštol Jan slyšel hlas, který říká, že Bůh tvoří všechno nové (Zj 21,5). A měl tato slova zapsat, což učinil. Byl to Boží hlas, hlas toho, který byl na počátku a bude na konci. Je to výhled ke konečné poslední Boží budoucnosti, kdy všechno bude nové – nové nebe, nová země, nový Jeruzalém (Zj 21,1-2). Nejde zde o nic menšího než o Janovo vidění konečné obnovy všeho ve zcela nové proměněné podobě.
Tento výhled víry k tvůrčí Boží moci, která nezná hranice času, nechť je pro nás posilou v každém dobrém úsilí, dává nám odhodlanou naději, vytrvalost a odvahu v celém novém roce i v každém novém dni.
Tomáš Butta
patriarcha