Tomáš Butta: V poselství Vánoc můžeme každý něco důležitého a oslovujícího pro sebe objevovat, nacházet a přijímat.
Sestry a bratři,
opět slavíme vánoční svátky. V poselství Vánoc můžeme každý něco důležitého a oslovujícího pro sebe objevovat, nacházet a přijímat. Pro nás křesťany jsou oslavou tajemství Boží zachraňující blízkosti v malém dítěti Ježíšovi, který se narodil v nehostinných podmínkách betlémské jeskyně, neboť se pro něho nenašlo místo pod střechou (L 2,7). Ve víře rozpoznáváme, že v tomto dítěti na slámě „Bůh poslal svého Syna, aby byl Spasitelem světa“ (1 J 4,14).
Toto narození dlouho vyhlíženého a očekávaného Božího Mesiáše předpovídali bibličtí proroci, jako Izajáš, když mluvil o narození z mladé dívky (Iz 7,14) a Micheáš zase o místě jeho narození v Betlémě (Iz 5,1). A v dalších prorockých výpovědích zachycených a uložených v Bibli se hovoří o tom, že s ním přijde do světa světlo (Iz 9,1.5), přinese spravedlnost a právo (Jr 33,14-16) i stálý pokoj (Mi 5,4) a jeho království nebude pomíjivé, ale trvalé a věčné (Iz 9,6).
Právě v Ježíši Kristu se tato vyslovená a zaznamenaná dávná proroctví naplnila (Sk 13,23; 2 K 1,19-20). Jak se zpívá ve vánočních písních, například v jedné z doby středověku: „Velebme vždy s veselím Stvořitele svého, nebo pro naše spasení z života čistého dítě se narodilo, proroctví se splnilo v jeho narození…“ Nebo v jiné z vánočních písní zaznívá: „Splnilo se Písmo svaté, radujme se v Pánu, slunko spásy světu vzešlo z nadehvězdných stanů.“
Ať se již hlásíme k nějaké víře nebo ne, jsou Vánoce oslavou lidství a lidskosti. Narození dítěte – nového člověka je vždy zázrakem a také v sobě obsahuje novou budoucnost. O Vánocích vyniká to, co je vpravdě lidské. Jenže stále hrozí, že náš svět upadá do nelidskosti, hrubosti a bezcitnosti. Proto nám Vánoce svým prostým příběhem o narození dítěte připomínají hlubokou lidskost, která je spojena s úctou k životu, vzájemným porozuměním, laskavostí a schopností obdarovávat. Ježíš je mírou pravého lidství a lidskosti (Ef 4,13.24).
Jednou z důležitých cest k utváření a rozvíjení lidskosti je i umění a hudba. K Vánocům přece neodmyslitelně umění a hudba patří. Výtvarné umění, dramatizace a hudba rozvíjejí po staletí i dnes vánoční příběh v názorné představivosti a tvůrčí fantazii. Mohou nám tak přinášet obohacení a radost, která k nám přichází z události víry – vtělení věčného Božího slova (J 1,14) i z všelidského vánočního příběhu.
Přeji Vám světlem a pokojem naplněné vánoční svátky a Boží požehnání, mnoho zdaru, zdraví a pevnou naději v novém roce 2026.
Tomáš Butta
patriarcha Církve československé husitské
Ilustrační foto: autor