„Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám ledví, já každému splatím podle jeho cesty, podle ovoce jeho skutků.“ Jeremjáš 17,10
Sestry a bratři,
zdravím vás v postním čase, který je příležitostí k zastavení, sebezpytování nitra a dobrému nasměrování našeho života. Na začátku tohoto období k nám zaznívá Boží slovo skrze proroka Jeremjáše.
Tuto výpověď o Božím zpytování a zkoumání lidského nitra nacházíme v Bibli i na jiných místech, a to ve třetí osobě. Je oznamováno a sdělováno, že Bůh vidí do srdce (1 Sa 16,7), a to všech lidí (1 Pa 28,9). Ale tato výpověď se vyskytuje i ve druhé osobě, v žalmech, kde je součástí modlitebního rozhovoru s Hospodinem (Ž 7,10; Ž 26,2; Ž 139,1). Opakovaně tuto výpověď najdeme u proroka Jeremjáše, když se modlí ve chvíli krize: „Bože, ty zkoumáš ledví i srdce“ (Jr 11,20; srov. Jr 20,12).
Ale v 17. kapitole proroka Jeremjáše se jedná o ojedinělé místo v první osobě. Obdobně to nacházíme jen v knize Zjevení Janovo: „Já vidím do nitra i srdce člověka“ (Zj 2,23). Není to tedy situace, kdy my sami něco říkáme o Bohu. Dokonce ani situace, že s ním či k němu mluvíme v modlitbě. Ale on sám mluví k nám. Přibližujeme se tak k Božímu tajemství. Podobně jako začíná Desatero tímto zcela osobním oslovením: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země z domu otroctví“ (Ex 20,2). A jak začínají také Ježíšovy výroky „Já jsem…“ Nejde tedy o lidské slovo a autoritu proroka Jeremjáše, ale o Boží slovo a o autoritu toho, kdo ho povolal, aby předával jeho poselství.
Jako biblické prorocké slovo, tak i tento výrok obsahuje konkrétní obrazy. Jsou čtyři: srdce, ledví, cesta a ovoce. První dva obrazy se týkají našeho nitra, toho, co není vidět, co je v nás skryto. Druhé dva obrazy představují, jak se navenek projevujeme, jak mluvíme, jak jednáme s druhými lidmi. Obě roviny jsou pro naše postní sebezpytování důležité – pohled dovnitř sebe, ale i na své vnější jednání.
Naše niterná stránka lidství je vyjádřena biblickým obrazem srdce a pro svědomí je užit staročeský výraz ledví (Ž 16,7). Do svého nitra, do svého srdce, do svého svědomí můžeme nahlédnout jen my sami. Nikdo jiný tam nemá přístup (Př 14,10). A zase my nemůžeme vidět do nitra – srdce a svědomí druhých. Srdce je původce dobrých a špatných slov (L 6,45). V srdci mají původ zlé myšlenky a jednání (Mk 7,21-23). Ve vlastním srdci, v hlubinách své osobnosti není někdy snadné se vyznat (Ž 64,7). Jen Bůh vidí do těch největších hlubin našeho srdce a jen Ježíš má schopnost číst v srdci člověka (kardiognóze), jak je to vyjádřeno v Janově evangeliu: „Ježíš nepotřeboval, aby mu někdo říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku“ (J 2,25). Je jistě důležité naše osobní zpytování svědomí a přezkoumání vlastního života. Ale nejpodstatnější je, že nás vidí a zkoumá Bůh.
Jako lidé jsme sledovatelní. A stále více může být sledováno i naše soukromí. Naše hovory, naše zprávy, naše fotky může nahlížet někdo jiný, nejen ten, komu jsou určeny. Zanecháváme zřetelné otisky svého veřejného i soukromého života. Mnohé o nás může být známo, co kupujeme, za co vydáváme peníze, co vyhledáváme na internetu, co říkáme, co píšeme, kde se pohybujeme, kde právě jsme, někdo jiný o nás ví. Ale ví to především Bůh, který zná naši cestu a naše jednání. „Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám ledví, já každému splatím podle jeho cesty, podle ovoce jeho skutků.“
Ve výroku předávaném skrze proroka Jeremjáše je však obsažena i naděje. Bůh totiž může svojí láskou proměňovat lidská srdce, očišťovat naše zastřené svědomí. S jeho pomocí můžeme napravovat své cesty a ze zdrojů Ducha svatého nám může dopřát přinášet užitečnější a dobré ovoce. Kéž i čas letošního postu a přípravy na Velikonoce k tomu dokážeme využít.
Březen L. P. 2025
Tomáš Butta
bratr patriarcha
Foto: Pixabay, Holger Schué