Vánoční poselství bratra patriarchy Tomáše Butty o počátku, Boží slávě a pokoji.
Milé sestry a milí bratři,
zdravím vás ve vánočním čase. Vánoce jako svátky narození našeho Pána Ježíše Krista souvisejí s počátkem. Obracejí naši pozornost k tajemství počátku. Podle evangelisty Matouše tento počátek, podle jím sepsaného Ježíšova rodokmenu, sahá k Abrahamovi (Mt 1,1), k praotci židovského národa, ale také praotci všech věřících (Ga 3,6-7). Podle evangelisty Lukáše je počátek v Adamovi, člověku či lidství, kterým začíná Ježíšův rodokmen (L 3,38). Adam není jedinec žijící v nějaké konkrétní době, ale znamená lidstvo jako takové. U evangelisty Jana jde o počátek celého stvoření, celého světa, kdy Ježíš byl na počátku všeho jako věčné Slovo (J 1,1), světlo a život všech (J 1,4-5).
Vánoční příběh narození Ježíše se podle evangelisty Lukáše začíná odvíjet ve chvíli, kdy tehdejší římský císař Augustus vydal příkaz k soupisu všech obyvatel, kteří žili na území jeho říše. Řečeno je „po celém světě“ (L 2,1). Ježíšovo narození je tak součástí dějin celého světa. Je zde užit řecký výraz „oikumené“, který znamená celý obydlený svět. Je zde patrné, že zpráva o narození Ježíše Krista se tak dotýká všech lidí. Toto poselství Bible o Ježíšově narození je svým dosahem univerzální a vztahuje se k celé zemi a celému světu.
Tehdejší římský císař Augustus byl vládcem nad určitým rozsáhlým územím, ale přece jen omezeným. Stejně tak všichni vládci tohoto světa mají vládu vymezenou místem i časem, ale Bůh je pánem nad celou zemí, nad celým světem (Ž 47,3; Mt 28,18).
Slovo „ekumenický“ známe z dnešního slovníku: Je výrazem vztahujícím se ke spolupráci církví a snahám o jednotu křesťanů jako „ekumenismus“. Vánoční poselství o narození, příchodu a blízkosti Ježíše Krista má vpravdě ekumenický význam a dosah, to znamená, že se týká všech křesťanů z různých církví. Máme jednoho Boha, našeho společného Otce, máme jednoho Pána Ježíše Krista a máme mít i jeho Ducha, který se projevuje láskou, pokorou a pokojem.
O Vánocích se snažíme své domovy zkrášlit, vyzdobit a vytvořit si útulné a příjemné prostředí. Evangelista Lukáš však popisuje jako zcela nehostinné a neutěšené podmínky, do kterých se Ježíš narodil. Jako dítě se Ježíš nenarodil rodičům Marii a Josefovi v útulném domově, ale byl vložen do žlabu či prohlubně podobné korytu, které bylo určeno pro zvířata (L 2,7). Ale právě do tohoto nejobyčejnějšího místa i neútulného a nevábného prostředí vstupuje Boží sláva a její záře. „Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich“ (L 2,9). A v Janově evangeliu je řečeno: „Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn plný milosti a pravdy“ (J 1,14b). Nad vyhotovenými lidovými betlémy bývá nápis „Gloria in excelsis Deo“ – sláva na výsostech Bohu (L 2,14). Gloria či sláva Bohu se zpívá v křesťanské bohoslužbě. Jedna z částí mše je takto přímo nazvána. Také v naší Liturgii podle patriarchy dr. Karla Farského je provolávána Bohu sláva, inspirovaná vánočním andělským chvalozpěvem „…sláva ti, sláva ti na výsostech“ (Liturgie, vyd. 2006, s. 49-50). V mnoha koledách také zaznívá gloria či sláva.
S andělským chvalozpěvem je spojeno i zvěstování a přání pokoje: „… a pokoj mezi lidmi“ (L 2,14). Je tím myšleno na harmonické vztahy a naplněnost lidského života nejen hmotným bohatstvím, ale především ve vzájemné lásce, úctě a pokoji.
Vánoce jsou návratem k počátku našeho lidství zrozeného v Ježíši Kristu. Vánoční andělské poselství se týká celého světa a má především spojovat nás křesťany, ale sbližovat i všechny lidi. Kéž můžeme o Vánocích spatřovat zrakem víry záblesk Boží slávy prostupující do naší všednosti a nehostinnosti světa. Kéž skloněni u Kristových jeslí smíme zakoušet Boží pokoj a být jeho nositeli. „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi“ (L 2,14).
Prosinec L. P. 2024
Tomáš Butta
patriarcha Církve československé husitské
Foto: ilustrační, Vojtěch Pospíšil, Člověk a víra