(ČZ 44/2026) Ježíš řekl svým učedníkům: „Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi.
Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřed noci se rozlehl křik: »Ženich je tu, jděte mu naproti!« Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. Tu řekly pošetilé rozumným: »Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!« Ale rozumné odpověděly: »Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!« Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: »Pane, pane, otevři nám!« Ale on odpověděl: »Amen, pravím vám, neznám vás.« Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“
Svatební zábava dle tehdejšího zvyku vrcholila chvílí, kdy si snoubenec, zpravidla po slunce západu, s přáteli přišel pro nevěstu, aby ji přivedl do svého domu. Snoubenka ale neznala přesný čas jeho příchodu, a tak na něj čekala se svými přítelkyněmi, které jim s lampami v rukou měly svítit na cestu.
V tom dnešním podobenství pět pa-nen předpokládalo, že snoubenec se může zpozdit, přijít až hluboko v noci, a vzaly si dostatek oleje, avšak dal-ších pět s ženichovým zpožděním vůbec nepočítalo, olej dohořel, a tak si běžely koupit nový. Ale co to?
Když se vrátily, svatební průvod už byl v ženichově domě, dveře byly zavřené a nepomohlo jim ani bouchání.
Podobenství o tom, že pozemské cíle nejsou všechno, a před vším ostat-ním má být naše příprava na setkání s Ženichem (Bohem), neboť jde o /ne-/účast na věčné Svatební Hostině. Co z něj plyne?
První věc: Ženich určitě přijde!
Za druhé: Nikdo neví kdy. Kdy já uslyším: „Ženich je tu. Vyjdi mu vstříc!“ Může to být i o půlnoci a provázeno panikou.
Za třetí: S největší pravděpodobností nebudeme hned duchapřítomní a bdělí – budeme probouzeni. Mějme aspoň dost oleje.
Pán vyzývá k bdělosti často i v jiných podobenstvích. Kdyby to ne-bylo možné, nevyzýval by nás k to-mu. Nicméně podobenství o družičkách i realita apoštolů v Getsemanech ukazují, že šance zůstat bdělými je sice teoreticky reálná, ale matematicky skoro menší než šance, že dnes uhodnete čísla ve Sportce. Vyloučeno to není. Občas se to stane. Ale v pondělním rozpočtu bych s tím napevno prozatím nepočítal.
Až nastane ona sice kýžená, ale přeci jen jedinečná „mimořádná událost“: Ženich je zde, duše, předstup před Pána života – spáči jsou probuzeni. Naštěstí je tu pro takovou situaci plán B, s kódovým označením: „dostatek kvalitního oleje v lampě“. Tzn. všechny družičky usnuly. I ty moudré. Jediný rozdíl byl v tom, že jedny měly připravený olej. V tom je jistá útěcha. Křesťanský život totiž není soutěž v nepřetržité duchovní bdělosti. Člověk může být unavený. Může mít pochybnosti. Může mít období, kdy se mu modlitba nedaří a nejen kostel, ale i Pán Bůh mu připadá nějak daleko. Může dokonce usnout při kázání. (I když pokud jej zrovna sám nepřednáší, tak to až takové drama není.) Důležité je něco jiného: aby nám mezitím nevyschla lampa. Rozhodující je přítomnost světla z oleje v lucerně naší duše. A s ohledem na nečekanost setkání bychom měli o olej v duši pečovat bez odkladu a nepřetržitě.
Za čtvrté: na poslední chvíli už naši nepřipravenost pravděpodobně neza-chráníme. Ty bez oleje prosí: „Dejte nám ze svého.“ A ty druhé odpovědí: „To by nestačilo ani nám, ani vám.“ Na první pohled to nevypadá příliš křesťansky. Copak nás Ježíš neučí dělit se? Nemáme snad dát tomu, kdo potřebuje? A teď najednou: „Sorry jako, ale olej vám nedáme.“ Jsou totiž věci, které za druhého udělat nejdou. Můžeme někoho povzbudit, můžeme se za něj modlit, můžeme mu podat ruku. Ale nemůžeme za něj uvěřit. Nemůžeme za něj odpustit druhému. Nemůžeme za něj milovat nebo žít jeho život. Vnitřní pokoj. Vztah k Bohu. To všechno může člověk druhému pomáhat probouzet, ale nemůže mu to předat jako věc, kterou si od něho na chvíli vypůjčí. Víra, naděje a láska se nedědí jako Škoda Karoq nebo chalupa. Nedají se půjčit od manželky, od rodičů, ba ani od faráře. A ani dlouholetá účast v kostele ještě sama o sobě nezaručuje, že člověk má v lampě olej.
Nepomůže nám víra naší zbožné babičky ani teologická erudice našeho bratra faráře.
Mnozí říkají: až budu mít více času, začnu se modlit. Až budou děti z domu, začnu se věnovat tomu, co je opravdu důležité. Až budu v důchodu, budu mít čas na Boha, na lidi, na sebe. Dnes ale nejsem ve správné náladě na četbu Božího slova. Maximálně dnes ještě tak usnout u zpráv nebo detektivky. A přitom život mezitím běží. Čekání na „až někdy“ může být způsobem, jak přehlédnout dnešek.
Připravenost však neznamená žít ve strachu, že každou chvíli přijde nějaká zkouška a my ji musíme dokonale zvládnout. Všech deset družiček usnulo. I ty moudré. Ježíš jim jejich spánek nevyčítá. Rozdíl není v tom, že by jedny byly stále vzhůru a druhé usnuly. Spaly všechny. Jako i učedníci v Getsemanech. Až se jeruzalémské pahorky zelenaly... Rozdíl je v tom, co si připravily předtím.
Za páté: A možná se ten hlas neozve až na konci života. Možná přichází už dnes: v člověku, který nás potřebuje; v odpuštění, o něž bychom měli požádat; v možnosti udělat něco dobrého; v tichém okamžiku, kdy si uvědomíme, že náš život není samozřejmost.
„Bděte,“ neznamená „Bojte se.“ Spíše: „Nenechte si utéct to podstatné.“ Udržujme ve své lampě olej. Protože některé chvíle se nedají odložit na zítřek.
Shrnutí: Lampou je duše. Olejem je náš privilegovaný vztah s Kristem, plný lásky a důvěry, který převyšuje vztah k čemukoliv jinému a dokonce i k sobě samým.
Přítomnost oleje v lampě lze indikovat pomocí různých příznaků jako je například odpuštění druhým, láska k bližním, nesebestředné toky peněz na mém bankovním kontě, jež nepokládám za mé, ale za Pánovy apod.
Žili-li jsme v prioritním, hlubokém vztahu s Kristem a následovali ho v lásce a poslušnosti, pak můžeme i únavou usnout, a po probuzení stejně neuslyšíme „Neznám vás.“
Co však ti, co Krista neznají a nebo se k Němu neznají nebo na něj nemají čas. Co uslyší? Bude je znát Kristus?
Bože, pomoz mi chránit malé světlo, které jsi vložil do mého života,
i když někdy slábne a já sám jsem unavený.
Dej mi v tichu poznat, co je opravdu důležité, abych byl připraven, až mě zavoláš. Amen.
Autor: Jan Kohout
Český zápas č. 45/2026 z 8. 11. 2026
Obrázek: William Blake (1757–1827): Podobenství o moudrých a pošetilých družičkách (ca. 1799–1800). Yaleovo centrum pro britské umění, New Haven, Connecticut
muzeum, Wikimedia Commons, public domain.
