Zamyšlení nad textem Janova evangelia (J 6,51-58)

(ČZ 33/2024) Text Janova evangelia (6,51-58) obsahuje závěrečnou část Ježíšovy řeči o chlebu života, který sestoupil z nebe.

Vyznačuje se tematickou spojitostí s předchozí částí Ježíšovy řeči. Tématem je opět pokrm a získání života. Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ (Jan 6,51) Ježíš nám ukazuje, kdo je a jaké má možnosti. Navazuje na předcházející verše, ve kterých se mluvilo o maně. Mana byla zázračnou pomocí poutníkům, kteří kdysi putovali pouští, ale neuchránila je před smrtí. Naproti tomu ten, kdo jí chléb, který sestoupil z nebe v Ježíšově osobě, bude žít navěky.

Pojem tělo otevírá nové téma. Výpověď o tom, že Ježíš dává své tělo za život světa, ukazuje na spásný význam jeho smrti. Tvoří základ dalších úvah. Jestliže je chléb totožný s Ježíšovým tělem, pak je třeba ukázat, jak se tělo ukřižovaného stává životodárným pokrmem.

Ježíš, kterého Bůh poslal jako Božího Syna, nás zve do společenství. Když v něho uvěříme, vstoupíme do života s ním. Ježíš je chléb života. Pouze ten, kdo v něj věří, má život věčný. Ježíš jako Syn Boží nebyl poslán pouze do světa, on za nás obětoval svůj život. Symbolicky se tak pro nás stává chlebem života. Skrze jeho smrt na kříži můžeme přijmout eucharistický dar, jeho tělo a jeho krev. Když jíme jeho tělo a pijeme jeho krev, přijímáme tyto jeho dary a vyznáváme naši víru, že je v těchto darech Ježíš přítomný. Pouze skrze Vyvýšeného a Ukřižovaného Krista máme věčný život. Dar života se vrací nakonec zpět k Otci, který poslal svého Syna, aby tento život předával:  „Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne“ (Jan 6,57). Z textu vyplývá, že účast na eucharistické hostině je smysluplná a opravdová jedině tehdy, když věříme našemu konání. Eucharistii je nutné přijímat s vírou.