28. říjen samostatnost Československa a Modlitba za domov

Bůh s námi. Modlitba za domov připomněla, co dává našemu životu pevnou půdu pod nohama.

Státní svátek 28. října je příležitostí připomenout si nejen vznik samostatného Československa, ale také odpovědnost za zemi, v níž žijeme. Právě v tento den se ve vojenském kostele sv. Jana Nepomuckého na pražských Hradčanech konal jubilejní dvacátý ročník Modlitby za domov, jehož mottem byla slova „Bůh s námi“. Bohoslužbu, kterou mohli díky kamerám České televize sdílet tisíce diváků, vedli předseda Ekumenické rady církví v České republice a synodní senior Českobratrské církve evangelické Pavel Pokorný a arcibiskup Josef Nuzík, předseda České biskupské konference, mezi hosty byl i Ministr obrany Jaromír Zůna. Za naši církev byl přítomen bratr patriarcha Tomáš Butta.

Co znamená spoléhat se na Boží blízkost? Biskup Zdenek Wasserbauer v kázání inspirovaném posledními verši Matoušova evangelia a dopisem apoštola Pavla Římanům připomněl, oč se můžeme s jistotou opřít. Je-li Bůh pro nás - jak říká doslova řecký originál Pavlova listu - kdo proti nám? ... Bůh je nejen připraven nám vždy pomoci, ale on je "ze své podstaty prostě pro nás. On nekráčí životem vedle nás, aby nás třeba zachytil, když zakopneme a mohli bychom si něco rozbít nebo aby nám pomohl, když se něco nepovede nebo se něco v našem životě nevyvíjí dobře. On jedná na základě své naprosté náklonosti a lásky k člověku jako takovému." "...Slavný řecký matematik a astronom Archimedes měl říci: Dejte mi pevný bod a já pohnu vesmírem. Myslím, že většina normálních lidí nepotřebuje něčím hýbat, spíše se chce něčeho přidržet. Co dává jistotu a ukotvení, smysl jejich životu.

Pro nás křesťany je tou jistotou Bůh.... On totiž není nikdy proti mně, ale vždy je pro mě a se mnou."

Na letošní Modlitbě za domov se podíleli také kaplanky a kaplani působící v nemocnicích, věznicích, armádě a Poslanecké sněmovně ČR. Jejich služba v těchto prostředích připomíná, že duchovní péče není odtržena od skutečného života, ale vstupuje do jeho konkrétních, někdy nesmírně obtížných situací. Názorně to doložily příběhy několika kaplanů, včetně armádního kaplana, jenž prožil nelehké chvíle po nešťastné smrti tří vojáků při sebevražedném útoku v Afghánistánu. "Oznámením (rodině) končí jedna kapitola a další, podstatně delší a náročnější začíná. Je třeba poskytnout pozůstalým odpovídající péči a doprovázet je snad nejobtížnější životní situací... Tak mladí kluci, kteří měli život před sebou a teď tu nehybně leží... v tichosti se nad nimi modlím. S odstupem mnoha let si pokládáme stále nezodpovězené otázky - proč. Proč se to stalo? Nešlo tomu nějak zabránit?... Mnoho odpovědí stále nemáme. Co ale s jistotou máme, jsou nová přátelství a hluboký pocit sounáležitosti..."

Hudební doprovod při setkání zajistil Pěvecký sbor Ireny Szurmanové a Žesťové kvinteto Armády České republiky; výtvarně pak prostor doprovodila díla dětí, které ztvárnily své představy o tom, co znamená domov. Letos se jich sešlo celých 400!

Letošní motto vybízí i k zamyšlení nad vztahem víry a odpovědnosti. Prosit o Boží blízkost pro naši zemi totiž neznamená pouze přát si, aby se nám dobře dařilo. Znamená také přemýšlet o tom, jak se sami podílíme na podobě společnosti, v níž žijeme.

Domov není jen soukromou záležitostí jednotlivce či rodiny. V širším smyslu je jím také prostředí, které společně vytváříme – se svými vztahy, rozdílnými názory i schopností hledat společnou řeč. Právě zde se ukazuje, zda bereme vážně slova o solidaritě, spravedlnosti i respektu.

Klára Matoušová