Slovo bratra patriarchy o dr. Karlu Farském v jeho rodišti k přípravě 100. výročí v červnu 2026.
Na rok 2027 připadne 100. výročí od smrti dr. Karla Farského (12. 6. 1927). Jeho rodiště zde ve Škodějově v Podkrkonoší bude jistě jedním z významných míst, které se stanou těžištěm těchto připomínkových akcí, podobně jako Plzeň nebo Praha.
Postavy význačných českých osobností novodobých dějin, jakými byli František Palacký nebo Tomáš G. Masaryk, se narodily ve venkovském prostředí, v prostém stavení, domku či chalupě. Svým talentem, úsilím, vzděláním, i přízní Prozřetelnosti se tito lidé vypracovali a stali se vůdčími osobnostmi české společnosti v oblasti vědy, kultury a politiky. Podobně tomu bylo i v případě dr. Karla Farského, který také pocházel z venkovského prostředí a svým talentem a vzděláním se vypracoval mezi vůdčí postavy duchovního a náboženského života období první republiky.
Při přípravě Farského výročí v roce 2027 nás provázejí a budou provázet tyto otázky:
- Je osobnost Karla Farského takovou, která má širší společenský a ekumenický přesah nebo se týká jen naší církve? A pokud ano, tak v čem?
- Jak chápat a aktualizovat Farského modernistický přístup, jeho otevřenost nové době dnes?
- Jak Karel Farský pojímal církev a její poslání a jak je máme vnímat my?
Jinými slovy: Co je dnes z odkazu Karla Farského živé a co bylo spjato s dobou, v níž žil, a může být pokládáno za minulé? Jak máme dnes utvářet křesťanskou církev a co je naším hlavním posláním?
K první otázce hledáme odpovědi na to, v čem Farský přesahoval hranice církevního společenství a čím tvoří jeho osobnost a dílo širší přínos pro region, pro národ, společnost i z hlediska ekumeny. Jeho přesah spočívá v tom, že víra a náboženství je tématem nejen úzce církevním, ale dotýká se celku společnosti jako spirituální potřeba každého člověka a také, že reforma a obnova církve má ekumenický horizont a trvalou aktuálnost.
K druhé otázce se vztahují tyto myšlenky: Každá osobnost ovlivňující běh dějin, byla bezprostředně viděna svými současníky. Další generace jsou odkázány na to, co tato osobnost zanechala jako písemné dědictví nebo co o ní sdělovali a psali jiní. Byl Farský zcela progresivním myslitelem nebo měl i rysy konzervativnosti? Farský jako modernista představuje obojí. Modernisté se nechtěli od tradice oddělit a přinést něco zcela nového, ale naopak chtěli nosné hodnoty tradice živě interpretovat zprostředkovat lidem nové doby.
Farský nechtěl křesťanství a jeho tradici opustit, ale nově ji zživotnit. Tak může být vykládán z obou pohledů, jako konzervativní křesťan čerpající z hodnot tradice i jako moderní člověk otevřený nové době, který mnohé přežité opustil.
Je to podobné jako v případě mistra Jana Husa – hlásili se k jeho odkazu konzervativní i umírnění utrakvisté – pražané, ale i radikální husité – táboři. Jak podat dnes, tedy v kontextu současné doby, myšlenky a poselství Karla Farského? To je jistě jeden z nejzajímavějších i nejobtížnějších úkolů, který by měl provázet toto jeho výročí. Prvním krokem však je seznamovat se více s jeho idejemi, názory a postoji, jak jej zachycují jeho kázání a další spisy i liturgické texty.
A ta třetí otázka se dotýká samotné existence a života naší církve. Farský s velkou důkladností poslání a dílo církve promýšlel a prakticky se na něm s velkou obětavostí a osobním nasazením podílel. Z bohatství jeho odkazu jsem vybral jeho vyznačení úkolu církve, jak jej viděl a zdůrazňoval v roce 1923. Nachází se v jeho kázání a výkladu perikopy o poslání učedníků podle 10. kapitoly Lukášova evangelia. Farský se obrací k posluchačům, k sestrám a bratřím Kristovy církve. Říká: „A jenom to jedno mějte stále na zřeteli: že pracujeme k tomu, abychom lidem nesli pokoj, trpícím ulehčení a veškeré společnosti radostný mravní řád království božího a blaho vyplývající z něho“ (Postily, cit. s. 276).
Kéž Bůh dopřeje svoji milost k tomu, abychom si osobnost Karla Farského v roce jeho výročí mohli více přiblížit sobě i druhým tak, aby nás jeho svědectví víry a života přivádělo k Ježíši Kristu a jeho království v nás a mezi námi!