Pozdrav patriarchy Tomáše Butty k 150. výročí F. Palackého v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Lobkovicích v neděli 31. 5. 2026.
Vážený pane arcibiskupe Stanislave, vážený náměstku synodního seniora Romane, vzácní hosté, dámy a pánové, sestry a bratři v Kristu!
Zdravím srdečně vás účastníky toho bohoslužebné shromáždění zde v Lobkovicích jménem Církve československé husitské i za ekumenu. V naší církvi si od počátku k osobnosti Františka Palackého uchováváme respekt pro jeho zájem o české dějiny, zvláště o husitství a českou reformaci. Naši pozornost poutá i jeho víra a pojetí křesťanství, které bylo na svou dobu neobyčejně ekumenicky chápané a žité. Proto jsme se také aktivně zapojili do letošního výročí, které propojuje různá místa i lidi navzájem.
Jestliže František Palacký měl v určité životní situaci vyjádřit svoji víru a to, jak rozumí křesťanství, tak cituje Janovo evangelium. „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým“, říká Ježíš (J 13,35) (Několik slov o náboženství a víře, s. 381).
Z poslední doby jsou dosažitelné dva životopisy Františka Palackého od Jiřího Štaifa (Vyšehrad 2009) a Jiřího Kořalky (Argo 1998), které nám přibližují detailně tuto osobnost a její neobyčejné dílo a aktivity i význam.
Historik Jiří Kořalka vydal též knihu o Lobkovicích, kde je součástí korespondence rodiny Palackých (J. Kořalka (ed.), Lobkovický zámek v Neratovicích v životě a díle Františka Palackého. Akropolis 2007).
Zaujmou nás dopisy mezi manželi - Terezií, rozenou Měchurovou a Františkem Palackým. Je zde zřejmé, že jsou to rozhovory lidí ze dvou zcela odlišných světů. Na jedné straně je svět manželky Terezie, do kterého přirozeně vrostla, a na druhé straně svět, ve kterém žil František Palacký, pocházející svým původem ze zcela jiného prostředí než ona. Měli rozdílné politické názory i náboženské vyznání. Terezie žila zbožností katolické církve, zatímco František Palacký byl liberální protestant ovlivněný osvícenským myšlením. Různost pohledů a názorů se ukazuje zejména v jejich vzájemné korespondenci v bouřlivém roce 1848. Terezie vyslovuje své velké obavy a František Palacký jí sděluje své osobní myšlenky a vysvětluje své politické vize a zásady. Mezi nimi byl značný rozdíl, a přesto jejich veliká vzájemná láska a úcta dokázaly tyto rozdílnosti překlenout. Vytvářeli harmonický vztah a byli si navzájem velkou oporou v nemoci manželky Terezie a posilou v obtížích manžela Františka. To také dokládají tyto jejich dopisy, začínající již laskavým oslovením i vřelým zakončením.
Naše doba je plná rozporů, konfliktů a rostoucího napětí. Některé staré spory a neshody v minulosti neodešly s dějinami, jak jsme si mysleli, ale naopak se znovu vynořují. Dějiny nejsou uzavřené, ale stále se odehrávají.
V kritické situaci svého života odkazoval František Palacký na Ježíšovo slovo, které platí pro církve a křesťanství jako takové v kterékoli době. „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ Myslím, že Palackého osobnost je oslovující tím, že zůstával ve svých názorech stálý, neměnil je podle doby a situace, ale přitom nepostrádal umírněnost a moudrou schopnost překlenout různé rozdíly v lásce.
Kéž se to daří s Boží pomocí i nám a výročí Františka Palackého ať je k tomu vhodnou příležitostí!
Tomáš Butta
patriarcha Církve československé husitské
Dne 31. 5. 2026
Foto: Thomas Brian Wolf
Související: Vzpomínkové setkání k 150. výročí úmrtí Františka Palackého v Neratovicích