Vánoční kázání bratra patriarchy v Praze 12 – Modřanech v prosinci 2024.
J 1,1-5.9-12.14.16
Sestry a bratři,
základem křesťanských Vánoc je dobré slovo. Toto dobré slovo je od Boha. Bůh je zdrojem tohoto slova (J 1,1). Aby tato skutečnost byla zdůrazněna, že se nejedná o žádný lidmi vymyšlený příběh, nositeli tohoto poselství jsou Boží poslové – andělé. Jak je to vyjádřeno v Lukášově evangeliu (L 2,9-11). Je to zpráva z nebes. Až teprve na dalším stupni jsou nositeli této zprávy o příchodu a narození Ježíše také lidé. Jsou to nejprve prostí pastýři. Ti to všude rozhlašovali, vyprávěli o tom a lidé, kteří to slyšeli, se tomu divili (L 2,18).
Se slovem je spojeno znamení. Bůh dává lidem různá znamení, aby ho poznali. V Bibli jsou dosvědčena nejrůznější znamení, která viditelně provázejí slovo a poselství od Boha (Gn 1,14; Gn 9,13.17; Ex 4,28.30; Ex 31,13.17; Iz 7,14 aj.). Ale taková znamení dokážeme vidět jen očima víry. Není jiné Boží vánoční znamení, než dítě v jeslích, než Ježíš sám. Ten, který se stal dítětem, člověkem. „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi, jak je to vysloveno v Janově evangeliu (J 1,14). Znamením Boží přítomnosti je Ježíš, jeho fyzická přítomnost v jeslích a plenkách (L 2,12). A to ve své lidské křehkosti, zranitelnosti a vydanosti.
Na toto vánoční slovo a znamení je odpovědí zpěv a hudba. Je to oslavný zpěv a velebná chvála. Toto k Vánocům skutečně patří, neboť prostý příběh o narození Ježíše inspiruje skladatele v různých dobách. V Lukášově evangeliu se hovoří o nebeské hudbě na výsostech (L 2,13-14). To je překrásná harmonická nebeská hudba, kterou se obírají andělé, a která je lidskému sluchu v plnosti nedostupná. Přesto její odraz je zřejmý v dílech některých hudebních skladatelů a umělců. Ale současně hrají a zpívají i pastýři. Svým lidovým zpěvem oslavovali Boha ve své upřímnosti a bezprostřednosti (L 2,20). Zde mají zdroj v biblickém příběhu mnohé vánoční koledy oslavující narození Ježíše Krista.
Můžeme si však položit otázku: Kde jsou ve vánočním příběhu Bible dárky? V tomto příběhu jakoby dárky chyběly. Důležité je Boží slovo – andělské poselství i lidská slova – vyprávění a zvěstování. Pastýři o všem vypravují a jsou prvními evangelisty – zvěstovateli poselství o Ježíšovi a chválí zpěvem Boha. Vždyť Bůh je především tím, kdo nám dává dar v Ježíši Kristu. V Janově evangeliu čteme: „Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí a za milostí“ (J 1,16). Za tento dar je možné Boha jen chválit a děkovat mu. Přesto k Vánocům dárky patří. A dárky či dary se ve vánočním evangeliu také vyskytují. Později přece přinášejí Kristu své dary mudrci – zlato, kadidlo a myrhu (Mt 2,11). Ty však působí velmi neprakticky. Tyto dary mají předně symbolický význam, neboť je takto uctěn Ježíš Kristus jako Král. V Bibli to sice výslovně uvedeno není, ale můžeme to domýšlet. Právě pastýři mohli donést něco potřebného a praktického. Jestliže bohatí lidé zavřeli před Josefem a Marií své domy, chudí pastýři se s nimi podělili a v nouzi je určitě nenechali. A jistě pastýři dali Ježíšově rodině to, co potřebovala. V křesťanské církvi byla od počátku spontánně rozvinuta dobročinnost, štědrost a pomoc potřebným (2 K 9,7). I když to není přímo ve vánočním příběhu, vyplývá to z něho. Dobročinnost není jen záležitostí církví a křesťanů, ale mnoha lidí dobré vůle. V naší zemi, v naší společnosti se zřetelně projevuje. Je to patrné na sbírkách pro postižené povodněmi nebo pro hendikepované i při dalších příležitostech, jako je třeba potravinová sbírka. Lidé, když se ocitají v těžkých a obtížných situacích, vzbuzují v lidských srdcích soucit, touhu pomoci a utrpení a strádání druhých alespoň zmírnit. S Vánocemi je spojeno slovo, hudba, ale i touha pomoci druhým a udělat jim radost.
Sestry a bratři,
o Vánocích se můžeme radovat z dobrého Božího i lidského slova, z daru hudby i z projevů vzájemného obdarování. Ať nás Bůh vede v našem životě světlem Kristovy lásky.
Amen.