(ČZ 10/2025) Zveřejňujeme text, ze kterého vycházel projev bratra patriarchy v pondělí 3. března na setkání k 175. výročí narození našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka v Poslanecké sněmovně.
Pro filozofa a politika Tomáše G. Masaryka bylo důležité poznání historie, zvláště vlastního národa. Přesto neulpíval na historismu a vymezoval se vůči němu. Pokračovat v linii myslitelů národního obrození Františka Palackého a Karla Havlíčka Borovského znamenalo pro Masaryka lépe a hlouběji poznávat svoji vlastní minulost i své postavení mezi národy a státy Evropy, ale také současně poznávat potřeby, požadavky a vymoženosti přítomné doby.
Příliš silný historismus se stává překážkou. Masaryk říká, že je možné se s ním setkat u dalších národů, ale český historismus je zvláštní a o to silnější, neboť jsme ztratili vědomí historické kontinuity. Proto dochází k většímu ponořování se do minulosti, ve které jsou spatřovány ideály pro budoucnost. Není to namířeno proti historickému bádání a studiu minulosti, ale má být vědecky správnější. Minulost má být chápána z hlediska přítomnosti, to znamená, v přítomnosti a minulosti, empiricky dané, má být postižen smysl života a našeho poslání.
Masaryk chápal a posuzoval historii jako filozof a také jako politik. Šlo mu o poučení, které lze z české i světové historie čerpat pro politiku. Vztah k historii byl určován Masarykovými politickými přístupy. V České otázce píše, že konzervatismus je obrácen výrazným způsobem k minulosti. Jeho podstatou je historismus, zvláště přehnaný historismus. Naproti tomu radikalismus se na minulost neohlíží. Podle své logiky, a to často velmi falešné, upravuje přítomnost. Masaryk je zastáncem tzv. politického realismu. Ten se nezříká minulosti, ale podřizuje ji poznání věcí, přesněji přítomnosti. Tím je dáno postavení tohoto realistického přístupu, který se pohybuje mezi oběma extrémy a který v návaznosti na Karla Havlíčka Borovského zastával Masaryk. Od radikálů se odlišuje ani ne tak teorií, ale praxí. Radikálové dělají velké skoky, realisté jdou za cílem krok za krokem. S konzervatismem a jeho stoupenci nesdílel Masaryk společné zásady, neboť zdůrazňoval naopak pokrok. Ale v pra-xi se s ním lze srovnávat tehdy, když má být zachováno to, co by přineslo velké riziko a újmu, kdyby se zrušilo.
Historie je učitelkou života, ale hlavní učitelkou je přítomnost, život sám. K historii a dějinám našeho národa přistupoval Masaryk především jako filozof.
Šlo mu o filozofii historie, o smysl našeho, evropského a světového dějství vůbec.
Podle něho je právě filozofie jako sklo či zrcadlo, ve kterém se nám objevuje naše minulosti i přítomnost. Jak to vyslovuje i v Hovorech s Karlem Čapkem, Masaryk byl přesvědčen, že vývoj světa míří ke světové humanitě. Filozofie dějin se stěžejní humanitní ideou tak propojuje smysl českých dějin s dějinami ostatních národů.
Tomáš Butta
Český zápas 10/2025 z 9. 3. 2025
Související: Ve sněmovně proběhlo setkání k 175. výročí narození Tomáše G. Masaryka