Slovo bratra patriarchy o Josefu Františkovi Píchovi v Husinci v červenci 2024.
Ve svém slovu bych chtěl stručně představit osobnost hudebního skladatele a pedagoga Josefa Františka Píchy, v jehož rodišti se dnes scházíme. Připomeňme si jeho původ v prostředí jižních Čech, jeho cestu k hudbě, zejména k duchovní a církevní hudbě. Přibližme si náboženské a kulturní zdroje jeho hudební inspirace, zmiňme jeho tvorbu a práci skladatele a pedagoga působícího pro Církev československou husitskou v oblasti umění a kultury.
Narodil se 19. 3. 1889 v Husinci u Prachatic v č. 12 nedaleko Husova domku. Ve Vlastním životopise, který napsal v roce 1951, k tomu dodává: „Není divu, že mé zrození na husitské půdě dalo ráz celému dalšímu mému životu“ (Vlastní životopis z roku 1951). Při svém pátrání po předcích došel až k jihočeskému předkovi jménem Pícha, který byl současníkem Jana Žižky. Husitství, a zvláště jeho písňová a hudební tvorba byla jeho celoživotním zájmem.
Byl sedmým dítětem ze třinácti dětí Františka Píchy, který pracoval jako dělník v továrně v Husinci. Po jejím zrušení a propuštění si najal knížecí hospůdku naproti škole, kterou měl v nájmu až do své smrti v roce 1903.
Josef se vydal na dráhu hudebníka, protože většina příbuzných v jeho rodině byli muzikanti. Základy hudby získával v útlém věku v pěveckém sboru husineckého kostela Povýšení svatého kříže a později se stal jeho sbormistrem.
Absolvoval v Českých Budějovicích učitelský ústav. Hudební vzdělání získal na pražské konzervatoři u Josefa Bohuslava Foerstra. Působil deset let ve Vodňanech jako ředitel Městské hudební školy a dirigent a varhaník děkanského chrámu narození Panny Marie. Podporoval zavádění českého zpěvu do bohoslužby, jak v Husinci, tak ve Vodňanech.
V červenci roku 1918 se podílel hudebně na mši za samostatnost československého národa. Konala se v neděli 7. července den po datu upálení Mistra Jana Husa. Pícha zaváděl do mše husitský Otčenáš podle nápěvu z Jistebnického kancionálu. Na této mši na závěr zazněla místo povinné rakouské hymny naopak česká hymna „Kde domov můj.“
Studoval gregoriánský chorál z římských obřadů a zpěvů, které měl dostupné ve Vodňanech. Současně ve Vodňanech, městě s husitskou tradicí, se zabýval studiem husitského chorálu a utrakvistické liturgie z pramenů v městské knihovně a archivu děkanství. Spřátelil se s učeným rabínem Steinerem, působícím v synagoze ve Vodňanech. Učil se hebrejsky a snažil pronikat do židovského zpěvu žalmů a liturgie. Tím se snažil přiblížit podobě zpěvu v době prvokřesťanské. Věnoval se studiu pravoslavného zpěvu i staroslověnskému jazyku a hudbě.
Seznámil se s vlasteneckým knězem a pozdějším biskupem-patriarchou dr. Karlem Farským, který přijel vykonat přednášku 4. ledna 1920 do Vodňan. Doprovázel ho pak příležitostně na varhany či harmonium, když Farský sloužil mši. Stal se záhy po vzniku Církve československé jejím členem a umělcem, který pro ni tvořil hudební díla a pomáhal odbornou znalostí. Byl požádán dr. K. Farským o dodání husitského Otčenáše do Českého misálu, překládaného z latiny. Na českém misálu z let 1919-1920 spolupracoval s dr. Karlem Farským a Aloisem Tuháčkem v hudebních částech.
Zkomponoval hudební stránku Liturgie, kterou vytvořil ze starobylých liturgických pramenů dr. Karel Farský. Farský dal Píchovy tyto instrukce: Liturgie musí být jasná jako světlo, ne smutná v molové tónině, radostná, co nejjednodušší, lehounká, ale přece melodická, v rozsahu 5-6 tónů. Aby byla přijata srdcem, sluchem i duší (J. F. Pícha, Vzpomínání o dr. K. Farském, s. 24).
Podílel se na Zpěvníku, připravovaném Karlem Farským, kam vložil řadu písní a zpěvů z husitského období. Včetně písně „Kdož jste boží bojovníci.“ Přehled svého hudebního díla podává ve svém Vlastním životopise. Obsahuje liturgické zpěvy, žalmy, tryzny, vánoční koledy a další skladby.
V roce 1927 se stal poradcem ve věcech hudby a znalcem varhan v obvodu celé církve. Od roku 1928 odešel z Českých Budějovic do Prahy a přednášel bohoslovcům o liturgickém zpěvu a prakticky je vedl. V životopise uvádí: I ti nejslabší, kteří mýma rukama prošli, byli dokonale liturgicky vybaveni a na svých působištích s radostí a úspěchem byli přijati.“
Bydlel v Praze v Břevnově v úzké uličce v malebném zákoutí ve starobylém domě, kde jsme v letošním roce v březnu odhalili jeho první pamětní desku. Zemřel v roce 1977 ve věku 88 let.
Ne vždy dokázala církev ocenit jeho kvality a práci, jak trpce poznamenává o některých obdobích svého života ve Vlastním životopise. Vážili si ho a spolupracovali s ním úzce dr. Karel Farský a dr. František Kovář. V roce 1950 nebyl přizván jako hudební pedagog na nově utvořenou Husovu čs. bohosloveckou fakultu. Pokračoval v externí výuce bohoslovců v liturgickém zpěvu a duchovní hudbě mimo fakultu.
Pracoval na vydání bohoslužebné knihy se zpěvy, kterou připravoval s prof. Aloisem Tuháčkem, jenž zemřel před koncem 2. světové války. Bohoslužebná kniha obsahuje 80 stran hudební části. Vytvořil i zpěvy pro obřadní příručku.
Rádi bychom jeho dílo více v církvi připomenuli a zužitkovali. Se skupinou spolupracovníků vytváříme soubor jeho liturgických zpěvů a responzorií. Kéž Bůh tomuto dílu požehná!
Začali jsme naše ohlédnutí za cestou a dílem hudebního skladatele v Husinci s Husovou tradicí a odkazem, který mu byl velmi blízký. Právě den po svátku Mistra Jana Husa odhalujeme jeho pamětní desku. Josef František Pícha složil hudbu k různým svátkům a příležitostem. Také k Husovu dni. Zhudebnil Husovo tzv. sedmero o pravdě z jeho spisu Výklad víry a výzvu z listu věrným Čechům: „Prosím, abyste se milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli.“ Poselství Bible i odkaz naší náboženské historie dokázal mistrně vyjadřovat hudební řečí.
V Roce české hudby chceme poděkovat Bohu za život a dílo také tohoto skladatele původem z jižních Čech.