Kázání patriarchy Tomáše Butty k 100. výročí Husova sboru ve Voticích – 27. září 2025.
Sk 17,24-27; J 14,21-24
Sestry a bratři,
při výročí kostela či sboru se volí a čte některý oddíl z Písma svatého o chrámu. Biblických míst, kde se hovoří o stánku smlouvy nebo o jeruzalémském chrámu, se nachází v Bibli značné množství. Jeden takový oddíl, méně známý, jsem vybral i pro dnešní 100. výročí Husova sboru ve Voticích.
Jeruzalémský chrám má velmi pestrou i pohnutou historii. Dům Hospodinův v Jeruzalémě je spojen se zakladateli – králem Davidem a králem Šalomounem. Po dokončení proslula stavba velkolepostí a nádherou. Ale v průběhu let, jak upadala víra v jediného Boha Hospodina, začal upadat a chátrat i chrám.
Chrám je totiž potřeba stále budovat a stále obnovovat. Právě o jedné takové obnově, ke které došlo za kněze Jójady a krále Jóaše, se dovídáme z knihy letopisů (2 Pa 24,4).
1. Chrám je viditelným znamením naší víry
Víra se má projevovat viditelným způsobem. Jedním takovým nepřehlédnutelným projevem víry je stavba chrámu, stavba kostela, stavba sboru. Víra jednotlivců i celého společenství se tak obtiskuje a vrývá do stavby chrámu. Před sto lety se tímto způsobem zřetelně projevila víra Církve československé husitské na řadě míst naší země, a také zde ve Voticích, kde byl zbudován a slavnostně otevřen tento sbor. Každý chrám, kostel, sbor je viditelným odrazem naší víry, našeho živého vztahu k Bohu.
2. Chrám vzniká a obnovuje se z darů
Chrám je ovšem velmi nákladnou záležitostí a vyžaduje dostatek prostředků. Důležitým zdrojem pro stavbu chrámu, kostela či kaple byly štědré a velkorysé dary králů nebo bohatých a vlivných lidí. Ale za časů kněze Jójady a krále Jóaše judské království zchudlo. Situaci měla vyřešit veřejná sbírka, do které se měli zapojit všichni. Zhotovili truhlu, kterou dali do brány Hospodinova domu a umístili ji při její vnější straně (2 Pa 24,8). Navázali tak na Mojžíše, který také uspořádal sbírku, když měl být zhotoven stan setkávání během putování izraelského lidu na poušti (Ex 35). V čase obnovy chrámu se truhla neustále naplňovala stříbrem. Tato praxe sbírky nám může připomínat „táborské kádě“, do kterých táborští věřící dávali mnohé dary. Z nich bylo v Táboře zbudováno nové město i nový husitský kostel Proměnění Páně. I na vzniku novodobých husitských sborů se podíleli mnozí svými dary. Naše sbory vznikaly právě ze sbírek a darů od jednotlivých věřících a dalších podporovatelů. V biblickém příběhu je řečeno, že sbírka pro dobrou věc byla konána radostně (2 Pa 24,10). Vždyť radostného dárce miluje Bůh (2 K 9,7).
3. Chrám je dílem, které roste pod rukama
Z peněz či tehdy shromážděného stříbra byly placeny práce těch, kteří se na obnově chrámu podíleli. Byli to dělníci a různí šikovní a zruční řemeslníci, kteří podle svých schopností budovali jeruzalémský chrám. Je přímo řečeno, že „dílo jim rostlo pod rukama“ (2 Pa 24,13). Je to zřejmě určité dobové rčení, jako se užívá obdobné: „Práce jim šla pěkně od rukou“ nebo „Stavba jim rostla před očima“. Jsou práce a stavby, které se táhnou a vlečou, dostavují se různé překážky, komplikace. Ale tehdy to šlo obdivuhodně rychle. Podobně „dílo rostlo pod rukama našim předkům“, kteří v období první republiky stavěli nové kostely a sbory. Je až udivující, s jakou rychlostí se dařilo stavět sbory, například tento sbor. Ve stejný rok 1925 byl hotov jeho návrh, položen základní kámen, byl dokončen a slavnostně otevřen! I oni se potýkali s různými těžkostmi, ale držela je jejich odhodlaná víra.
4. Nelze opomenout liturgické vybavení a nádoby
Ze sbírek a darů za časů kněze Jójady a krále Jóaše byl dostatek prostředků na celou obnovu chrámu. Ale zůstalo i na jeho vybavení. Nejen vlastní stavba, ale i zařízení a všechny další detaily jsou důležité.
Tehdy nechali vyhotovit pro Hospodinův dům různé nádoby, nádoby pro službu i pro obětování, misky, nádoby zlaté a stříbrné (2 Pa 24,14). V našich sborech je to zařízení, jako je stůl Páně, kazatelna, křtitelnice, lavice a další. Z nádob jsou nejdůležitější miska na bohoslužebný chléb a nádoba, kterou je kalich – předměty a symboly společného přijímání Kristovy oběti a krve nové smlouvy.
5. Chrám má být místem živé bohoslužby
Co však by byl platný sebelepší chrám a jeho vybavení, kdyby zůstal prázdný a nic by se v něm nedělo. Chrám v Jeruzalémě byl obnoven a mohl začít sloužit znovu svému účelu a odvíjel se v něm tak pravidelný náboženský život. V knize letopisů čteme: „V Hospodinově domě přinášeli pravidelně oběti po všechny Jójadovy dny“ (2 Pa 24,14). Křesťanský chrám má sloužit především svému bohoslužebnému účelu. Má být místem setkávání věřících, kde je připomínána a vyhlašována oběť Kristova, která všechny oběti převyšuje svojí jedinečností a která byla přinesena jednou provždy (Žd 7,27; Žd 9,28; 1 Pt 3,18).
6. Duchovní chrám má být v našich srdcích
V křesťanském pohledu je chrám především duchovní skutečností. Tak tomu rozuměl i Karel Farský, který na jedné straně podporoval stavby nových sborů, ale na druhé straně zdůrazňoval duchovní budování církve i růst každého jednotlivého věřícího. Ve své Postile píše: „Je nutné růst, budovat v sobě duchovní budovu, chrám Boží, stavět k tomu prvnímu kameni rohovému, v základech ke Kristu, novostavbu vlastní duše z živoucích kamenů vlastního dobrého snažení, svých vlastních skutků, rozhodnutí a počinů. To jsou novozákonní oběti příjemné Bohu, oběti, které člověk obětuje sám, jimž je sám knězem“ (Postily, s. 85-86).
Ať tento chrám Páně ve Voticích je stále obnovován, jak po stránce hmotné, neboť je zviditelněním křesťanské a husitské víry našich předků i víry naší.
A zejména, ať je zde budován duchovní chrám jako příbytek Boží i lidské lásky.
Vždyť Bůh Otec a jeho Syn Ježíš si sami chtějí v našich srdcích učinit svůj příbytek (J 14,23). Kéž je Bůh svým požehnáním s tímto chrámem i v budoucím čase! Amen.