Jak byl vnímán věhlasný středověký vojevůdce Jan Žižka samotnými husity a jak ho představuje ve svém pojednání o české historii bratrský biskup Jan Amos Komenský?
Utrakvismus či česká církev podobojí nebo také kališníci, představuje pozici středu mezi římskými katolíky a husitskými radikály, ke kterým se řadí táboři a později též Jednota bratrská. K utrakvismu náležel spisovatel Vavřinec z Březové (asi 1370 - asi 1437), který je autorem Husitské kroniky, která však končí rokem 1420. Představuje Žižku jako „horlitele pro Boží zákon“, ale současně neskrývá násilnosti, kterých se dopouštělo Žižkovo vojsko. Dalším pramenem od neznámého autora je Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi, která byla psána česky zřejmě v 15. století. Obsahuje události i po roce 1420 až po Žižkovu smrt v roce 1424. Z přelomu 15. – 16. století pochází Jenský kodex, kde je vyobrazen slepý Žižka s praporcem se zlatým kalichem na červeném poli a v pravé ruce drží klíč od brány Božího království. Může to být narážka na to, že na dvoře krále Václava IV. působil Žižka jako člen ochranné služby a stráže dveří.
I když utrakvismus, představovaný Jakoubkem ze Stříbra a Janem Rokycanou jako pozice a cesta středu (via media), se vyznačoval hledáním dialogu a smírné cesty místo boje a násilí, přesto měli utrakvisté Žižku ve vážnosti a viděli jeho význam pro obranu země v čase křižáckých válek a pro zachování a prosazování programu české reformace. Dokladem je i Bohuslav Bílejovský, který ve své Kronice české z 16. století nazývá Žižku „znamenitým Božím bojovníkem“. Janu Žižkovi byl dokonce zasvěcen kostel v Malešově, který byl znám ještě ve 2. polovině 16. století. Žižkovy ostatky se nacházely nejprve v Hradci Králové v kostele sv. Ducha a později v Čáslavi v kostele sv. Petra a Pavla pod oltářem, na kterém byl obraz Husa a Žižky. V úctě byl i Žižkův domnělý hrob v Čáslavi.
Jan Žižka je považován za spoluzakladatele Tábora a stal se jedním z jeho hejtmanů. Na jedné z městských bran byl jeho obraz a v táborském znaku byla jeho soška. Táborští občané měli k Žižkovi úctu, neboť jemu vděčil Tábor za svoji proslulost. Přesto byl Žižka v určitém napětí s táborskými kněžími a nakonec Tábor opustil. Mikuláš z Pelhřimova, táborský kněz a teolog, s Žižkou v mnohém nesouhlasil. Ve svém obsáhlém díle ani jednou Žižku neuvádí a nejmenuje ani jeho vítězné bitvy. Táborští kněží měli jako duchovní pastýři povinnost zastávat se válkami sužovaného obyvatelstva a vymezovat se vůči násilí. Žižka se s Táborem rozešel také z ideových důvodů. Vadily mu táborské výklady eucharistie, vstupování kněží do politického rozhodování, ale zejména byl Žižkovi blízký Starý zákon s pojetím nesmiřitelného svatého boje, víc než novozákonní přikázání lásky k nepřátelům.
J. A. Komenský je považován za dovršitele české reformace. Náležel od dětství k Jednotě bratrské, která se oddělila od utrakvistů, husitů. Jednotě bratrské zůstal věrný po celý život a pro svoji víru odešel do exilu. Mistra Jana Husa si Komenský velmi vážil. V Jednotě bratrské byl Komenský v exilu pověřen tím, aby psal její dějiny. Je také autorem děl dějepisného charakteru. Je to jednak Historie o těžkých protivenstvích církve české a také Stručná historie církve slovanské. V ní pojednává i o husitech a Žižkovi. Uvádí, že císař Zikmund vtrhl s vojskem do Čech a hubil je válkami nepřetržitě celých třináct let. A tyto války slují „husitské“ a psal o nich Aeneas Silvius, „že se jim budou potomci divit, neboť druhá strana je vedla naprosto bez úspěchu, kdežto Žižka, vojevůdce český, a jeho nástupci vždycky vítězili.“ Komenský vytýkal husitům nesvornost, dokázali se sjednotit jen proti nepříteli. „Neboť kolikráte Češi doma svářili a císař je vojensky ohrožoval, tolikrát uzavřeli mezi sebou mír a společnou zbraní uhájili společnou věc. Při tom měli vedení hlavně Žižka a Prokop, hlava Táborských, a Bůh popřával obdivuhodný zdar a vítězství.“ Komenský nahlížel na husitství z odstupu 200 let. V pohledu na kališníky a tábory Komenský sympatizoval s tábory. Kališníci si hleděli podle něho jen kalicha, kdežto ostatní články mistra Husa klidně zanedbávali, naproti tomu táboři začali usilovat o jednoduchost a čistotu ve všech článcích učení a obřadech. Jednota bratrská navázala na táborské učení, avšak s odmítnutím násilí. Podle Komenského cesta všenápravy – pravé univerzální reformace, není cestou násilí, ale výchovou a vzděláváním na základě svobody člověka.
Tomáš Butta
Český zápas 16/2024 z 21. 4. 2024