(ČZ 16/2024) 21. březen je dnem, kdy jak na severní, tak na jižní polokouli je stejná délka dne i noci. Tento den byl americkým mírovým aktivistou Johnem McConnellem pojat jako den přírodní rovnováhy, kdy by se měla uctívat Země a mír. O měsíc později 22. dubna 1970 přichází s myšlenkou uspořádat celostátní environmentální výuku americký senátor G. Nelson, kterému s propagací pomáhal aktivista D. Hayes. Akce nejprve pojatá jako den přírodní rovnováhy byla prezentována jako Den Země.
Myšlenka z USA se rychle šířila světem a Denis Hayes uspořádal 22. dubna v roce 1990 Den Země, kterého se účastnilo sto čtyřicet zemí. Myšlenka se stala politicky natolik významná, že na Den Ze-mě 2015 v New Yorku podepsalo sto devadesát pět zemí světa zná-mou Pařížskou dohodu o ochraně klimatu. Ta znamená, že lidstvo se do konce století zbaví závislosti na uhlí, ropě, zemním plynu a dalších zdrojích skleníkových plynů.
Příroda a člověk
Známé jsou negativní vlivy špatného životního prostředí na člověka. Již méně se ví, že nedostatečný pobyt v přírodě se rovněž negativně podepisuje na našem zdraví, a to především u dětí. Dnes mládež často preferuje hru a komunikaci skrze moderní technologie než aktivitu v přírodě. Děti dnes tráví o polovinu méně času v přírodě než jejich rodiče.
S myšlenkou o úzkém sepětí člověka s přírodou a negativních faktorech absence přírody přišel před několika lety americký novinář a spisovatel Richard Louv. Jeho kniha z roku 2005 „Poslední dítě v lese“ (Last Child in the Woods, Saving our children from nature deficit disorder) vyvolala odezvu až senzaci, přestože to, co popsal, není rozpoznáno v žádné z lékařských příruček pro duševní poruchy. Přesto od tohoto laika někteří vědci převzali termín „porucha přírodního deficitu“ a začali jej zkoumat. Richard Louv tvrdí, že lidské bytosti, zejména děti, tráví venku méně času než v minulosti a je přesvědčen, že tato změna má za následek širokou škálu problémů s chováním.
Richard Louv uvádí: „Děti vám dnes spíše poví něco o Amazonském pralese, než o tom, kdy na-posledy o samotě prozkoumávaly les nebo ležely v poli a poslouchaly vítr a sledovaly plující mraky. Pro novou generaci je příroda spíše něco abstraktního, než skutečnost. Příroda je čím dál více něčím, co pozorujeme, co konzumujeme – a čeho si nevšímáme. Naše společnost učí mladé lidi vyhýbat se přímé zkušenosti s přírodou.“ K tomu do-dává: „Děti, které jsou více v kontaktu s přírodou, jsou méně nemocné, stresované a méně agresivní, a jsou lépe připravené na neočekávané zvraty života. Pobyt v pří-rodě může být mocným lékem chorob jako poruchy pozornosti, deprese a další nemoci. Právě tak, jako dítě potřebuje dobrou výživu a dostatek spánku, potřebuje i kontakt s přírodou.“
Pandemie koronaviru potvrdila úvahy Richarda Louva a zvýšila povědomí veřejnosti o hluboké lidské potřebě spojení s přírodou. Louv k tomu poznamenal: „Před pandemií trávilo více dětí své životy převážně uvnitř a šíření koronaviru to pravděpodobně urychlilo a následně je hluboce zasáhlo. Jak mladí lidé tráví méně svého života v přirozeném prostředí, smysly se zužují, fyziologicky i psychologicky.“
Jeho slova začínají potvrzovat i vědecké výzkumy, o kterých se zmiňuje deník The New York Times. V článku „Poruchy způsobené nedostatkem přírody jsou realitou“ cituje výzkumníka Ming Kua: „Působení v přírodě snižuje agresivitu a příznaky poruchy pozornosti s hyperaktivitou a posiluje imunitní systém.“
Nemusíme ale chodit daleko, neboť výzkumy na toto téma existují rovněž u nás a jsou známé spíše pod pojmem „výchova v přírodě“ a za-bývá se jim zejména Fakulta tělovýchovy a sportu, a to již od sedmdesátých let minulého století. Je to především mezinárodně působící kolektiv autorů J. Neuman, I. Turčová a A. J. Martin. Jejich studie jsou výrazně ekologického charakteru a nahlíží na člověka s jeho „ekosystémovými vztahy, které vyjadřují dynamiku a vzájemné propojení všech prvků ekosystému (přenos energie, síly pří-rody, závislost organismů).“
Tyto studie docházejí k jednomu závěru: „Častěji využívat přírody pro ozdravné programy, pro terapii i hledání míst, která nás nutí k zamyšlení. Měli bychom se naučit chápat přírodu jako náš domov, kde budeme čerpat další inspiraci pro rozvoj a šťastný život.“
Redakce
Český zápas 16/2024 z 21. 4. 2024
