(ČZ 13/2024) Jak se pozná blázen? Jednoduše. Připadá si jako poslední normální člověk na planetě obsazené psychopaty. Samozřejmě je to nadsázka, ale v jistém smyslu jsme všichni blázni.
Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.
(1. list Korintským 1,21-25)
Jak se pozná blázen? Jednoduše. Připadá si jako poslední normální člověk na planetě obsazené psychopaty. Samozřejmě je to nadsázka, ale v jistém smyslu jsme všichni blázni. Svoje bláznovství totiž nevidíme, ale u druhých je s oblibou diagnostikujeme. Skutečně se ukazuje, že naši společnost sužuje množství nejrůznějších patologií a neuróz - ale třeba je vytváříme právě tím, že je chceme vidět a poukazovat na ně, abychom nemuseli nahlédnout do nemocných míst ve své duši, dotýkat se jejích bolavých ran.
Už jste slyšeli tu provokativní zprávu? Ježíš po nás nechce, abychom byli normální a řídili se tzv. zdravým či selským rozumem. Takový „rozoumek“ je nepřítelem a překážkou opravdového a hlubinného poznání! Geniálně to vystihl apoštol Pavel. Přál bych si hledět do tváří zbožných mužů a žen ve starořeckém Korintu, když si četli, co jim apoštol napsal: „Bohu se zalíbilo spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. Bláznovství Boží je moudřejší než lidé…“ Křesťansky věřit neznamená věřit rozumně, ale věřit bláznovsky!
Křesťan je blázen Boží a nemusí žít podle způsobů, které okolní svět považuje za normální. Pozoruhodné je, že ani církev není imunní vůči pokušení normality, a proto se v ní občas normalizuje s vervou a chutí. Normálně se přece v církvi vyznává a věří, že Kristus umřel za naše hříchy. Nenormální je však do důsledků vyznávat a věřit, co z toho pro nás vyplývá, ačkoli to Kristus častokrát opakoval: „Tvé hříchy jsou odpuštěny.“ Člověče, oddechni si! Je ti odpuštěno! Boží láska tě od kořene uzdravuje naprostým a bezpodmínečným odpuštěním a přijetím! Ale tomu uvěří asi jenom blázen, že jo?
Představte si, jak apoštolova slova proměnila církevní obec v Korintu v církvičku šťastných bláznů - radujících se, že když vše je odpuštěno, jsou svobodní! Především svobodní k následování Krista a bláznivé lásky Boží, která se naplno zjevila v Kristově kříži. A teď si zkuste představit, že i naše náboženské obce se mohou proměnit, protože každý z nás „normálních církevníků“ se může proměnit - a stát se tím, kým je živý Kristus uprostřed nás! Bylo by krásné, kdyby se pak o nás šířilo: „Koukni se na ně! Úplně se zbláznili!! Chovají se, jako kdyby fakt věřili evangeliu…!!!“
(zamyšlení na III. neděli postní)
Lukáš Bujna
Český zápas 13/2024 z 31. 3. 2024
Pozn. red. k ilustraci Michelangelova Jeremiáše: Pro mnoho lidí je obtížné, ne-li nemožné, chválit Boha, když trpí ztrátou. Existuje mnoho lidí, kteří ztrácejí víru a diví se, jak mohou věřit v Boha, který připouští tragédie, pohoršení a nespravedlnost. Jeremiáš se místo toho rozhodl chválit Boha uprostřed bídy a zkázy. Mnozí by řekli je to blázen. Na konci jeho dlouhé a frustrující služby „božího bláznovství“ se ale stalo to, co prorokoval. Babyloňané zničili chrám a Jeruzalém v roce 586 př. n. l. a vyhnali mnoho lidí do vyhnanství.
