(ČZ 15/2024) Vzkříšený Ježíš je naše pozemské slunce spásy i věčná radost.
Každý potřebujeme mít své kořeny, jistotu, domov. Byť v časnosti je vše relativní a život v přítomnosti je toho nejlepším příkladem. Tím více toužíme po stálosti a bezpečí. Ne z pohodlnosti, ale abychom měli „pevnou půdu“ pod nohama a mohli na ní stavět viditelné i neviditelné zázraky. To můžeme činit jen tehdy, když se zvěst o Ježíšově vzkříšení stane prioritou našeho života.
V křesťanství totiž nejde jen o humánní náplň, ta je pouze doplňuje a rozvíjí. Konání dobrých skutků není podmíněno člověkem, ale je nám dáno do vínku naším Stvořitelem. Námi konané drobné skutky lásky jsou jen odleskem jednoho jediného a základního milosrdenství Božího. V něm nám Bůh prostřednictvím svého Syna dává život. A to jednak zde na zemi a především zaslibuje život věčný ve svém nebeském království.
Bůh odjakživa toužil po tom, aby nás – své stvoření, kterému daroval jedinečnou svobodu volby – oslovil. Chtěl, abychom se stali Jeho skutečnými dětmi, které Ho budou milovat a On jim bude žehnat svou láskou a milosrdenstvím.
Existuje větší láska nad oběť Syna? Existuje větší milosrdenství nad událost vzkříšení či zmrtvýchvstání Ježíše Krista?
Bůh každému člověku nabízí a zároveň podává pomocnou ruku k záchraně. Možná se někomu z nás přihodilo, že se „podruhé narodil“. Prožil obrovskou zkušenost v nějaké zlé situaci; předpokládal konec, ale jeho život pokračoval dál. V té chvíli pocítil hlubokou vděčnost a vysvobození z pout. Nečekal už žádné východisko, a přece zažil zázrak, v jeho žití se odehrála obrovská změna. V takové chvíli jde o to být věrný a vydržet! Nezapomenout! „Zůstat stále v onom zázraku“ a vše dosud prožité přehodnotit.
Bůh, který nám náš život daroval, nás nezachraňuje „jen tak“. Proměňuje nás pro nás samé, pro druhé i ke své slávě. Neboť každý, kdo věří v Krista jako svého Spasitele, „usiluje být čistý, tak jako on je čistý“ (1. list Janův 3,3). Má sice k tomu někdy hodně daleko, ale Bůh s tím počítá. Důležité je snažit se podle svých nejlepších sil a schopností.
Pán Ježíš nám už od svého narození přináší svůj Pokoj. Nejprve jako nemluvňátko a v tom se mu my lidé také narození jako nemluvňátka nejvíce podobáme. Jako dospělý muž, který vyučuje svůj lid, má na nás své nároky. To proto, aby nám onen Pokoj stále zajišťoval a nenechali jsme se světem o něj připravit.
První učedníci, byť přímo viděli vzkříšeného Pána před sebou, byli zmateni. Všichni vycházíme z toho, co rozpoznávají naše smysly a s čím máme zkušenost, vzkříšeného Pána nevyjímaje. Ale i Vzkříšený se choval přirozeně, jako za svého pozemského života. I Jeho se mohli dotknout. Ukázal jim ruce a nohy, které byly poznamenané ranami po krutém ukřižování. Dokonce měl hlad, a tak mu podali kus pečené ryby. „Vzal si a pojedl před nimi“ (Lukáš 24,43). To proto, aby byl poznán, aby se zoufalým, zdeptaným a zkla-maným vrátila důvěra, radost a smysl života.
Skutečnost Boží se prolamuje do našeho života tehdy i nyní, abychom ji přijímali s naprostou vážností, počítali s ní, nezaskočila nás nepřipravené; abychom porozuměli, že Bůh opravdu existuje, a podle toho formovali a utvářeli své životy. Nebrali nic na lehkou váhu, ale v Boží milosti a ochraně se mohli dále radovat a těšit z přítomnosti. Nemusí být právě lehká či příjemná, ale náš Stvořitel nám zaslibuje budoucnost u sebe na věčnosti, přímo v přítomnosti Pána Ježíše – toho největšího Tvůrce a Dárce klidu, pokoje a štěstí – a taková budoucnost za to rozhodně stojí!
Pokud by se více lidí dokázalo proměnit ze Saula z Tarsu v Pavla, věrného následovníka svého Mistra a Pána, nastal by na naší planetě skutečný obrat k lepšímu. A ne chvilkový, ale trvalý. Jeho základ by svým Duchem svatým určoval samotný Bůh, náš Stvo-řitel, jehož krédem je naprostá dokonalost – absolutní pravda, právo a spravedlnost. Neboť vše, co On koná, dělá zcela zvláštním, tajuplným, ničím a nikým ne-napodobitelným způsobem na základě své svrchované moci, všeobjímající lásky a nekonečného milosrdenství.
Rozjímej každý – nejlépe v modlitbě – nad Jeho stálou nabídkou, podávanou pomocnou rukou ve vzkříšeném Synu, nad nekonečnou možností být Jeho skutečným dítětem a žít plně dnes i jednou na věčnosti. Amen.
Laskavý a milosrdný Otče, děkujeme ti, že jsi každému z nás daroval život.
Děkujeme ti, že nám v Duchu svatém ukazuješ cestu, jak ho máme naplňovat.
V hluboké pokoře vyznáváme, že jsme stálými dlužníky za oběť tvého Syna,
který nás zachraňuje k věčnému životu ve tvém nebeském království.
Vzkříšením Ježíše Krista jsme živi nyní i na věky. Amen.
Autor: Krasava Machová
Český zápas č. 15/2024 z 14. 4. 2024
Obrázek: Duccio di Buoninsegna (1255–1319): Kristus se zjevuje dvěma putujícím apoštolům v Emauzích (1308 a 1311), (Wikimedia Commons).
