(ČZ 17/2024) … pokoj Kristův ať je s námi.
Obraz vinného kmene a jeho ratolestí odkazuje u evangelisty Jana k lásce proudící jako životodárná míza mezi Ježíšem a jeho učedníky. K tvořivé, oživující a sebe darující síle, která utváří pospolitost. Odkazuje ale také ke starozákonnímu motivu Izraele jako vinice Páně, jak je zapsán u Izaiáše v Písni o vinici, která pro své sobectví a žádostivost plodí, přes veškerou péči hospodáře, jen kyselé hrozny. Jak vidno, nestačí pouze ústy vyznávat.
Obraz vinného kmene a ratolestí je názorným, nemoralizujícím a krásným příkladem provázanosti, důvěry a otevřenosti, která umožňuje, aby mezi námi a Ježíšem a mezi námi navzájem proudila láska. Lépe už to Jan vyjádřit nemohl. Staví před nás Ježíše, který je živ z proudu Boží milosti a sám se v odevzdanosti proudem stává, na rozdíl od nás, kterým často chybí důvěra, a to, co v nás bylo zprvu živé a měkké, tvrdne a zasychá. Je to vlastně příkladné, že se člověk ve své nejistotě začne nakonec víc spoléhat na to, co je pevné a tvrdé, a odmítne vše, co se mu zdá být křehké a zranitelné. Škoda jen, že v tom pevném a tvrdém už většinou neproudí tolik životodárné mízy, anebo neproudí žádná.
Být naroubován na Kristův vinný kmen znamená uvědomit si i každodenní zkušenost Boží štědrosti a přízně, ze které je živ tento svět a které si člověk ve svém odcizení přestává být vědom. Jde o to, na co v životě nakonec spoléháme a jaký je náš poslední horizont.
Navrhuji se teď obrátit k evangeliu, kde nás hned na začátku zarazí Ježíšovo vyjádření: „Já jsem pravý vinný kmen…“. Ponechámeli v bázni a pokoře nepředstavitelnost Boží, stojí před námi pravý vinný kmen. Mohl by se totiž docela dobře vyskytnout i nepravý a s tím je třeba počítat a vyzkoušet svoji víru, zda jsme si za ten pravý kmen nedosadili nějakou náhražku, což se, jak doufám, nakonec vždy pozná po ovoci a po lásce ke svým bratřím a sestrám. Ovšem i láska může mít mnoho poloh. Jak řekl Karol Efraim Sidon v rozhovoru s Karlem Hvížďalou, mnozí lidé žijí velmi často v domnění, že milují, aniž lásku prokazují. Praktické skutky lásky jsou vždy víc než pouhá definice, protože žebrák potřebuje almužnu a ne definici. S žebrákem je to ovšem snazší než s vlastním partnerem nebo dětmi, neboť tehdy zůstává naše vřelost často sterilní a neprojevená.
Ještě jeden příklad si vezměme, tentokrát z Markova evangelia, z 6. kapitoly, kde Ježíš vysílá dvanáct učedníků. Podle jeho slov si nemají na cestu nic brát, žádný chleba, žádnou mošnu a peníze do opasku, jen sandále a jedny šaty, ale mají jít po dvou, aby, jak se můžeme domnívat, vzájemným vztahem a láskou svědčili o Boží milosti, aby se Boží láska projevila mezi nimi.
Nést hojné ovoce není jen otázkou našeho výkonu, ale spolupráce, slunce a listů, živin a oxidu uhličitého, symbiotického soužití hub s kořeny, vláhy, klimatu a nakonec lásky, která proudí vesmírem a touží se dotknout. A tak se nám symbolem života, smrti i vzkříšení stává znovu a znovu vinná réva, aby jeho radost byla v nás a naše radost aby byla plná.
Požehnaný jsi, Hospodine, Králi světa,
který nám dáváš plody vinné révy,
který jsi láskou bez konce a štědrostí bez hranic
a který nám pomáháš přemáhat naši malost a strach
skrze svoji otevřenou náruč v Ježíši Kristu. Amen.
Autor: Jiří Plhák
Český zápas č. 17/2024 z 28. 4. 2024
Obrázek: Leos Moskos (1620/30 – 1690): Kristus vinný kmen (1650), Muzeum Benaki, Řecko, (Wikimedia Commons).
