(ČZ 32/2025) K tématu našeho magazínu Českého zápasu věnovaného rodině poskytla rozhovor Zuzana Kalenská farářka naší církve v Mariánských Lázních a v Tachově.
Je jí blízká práce s mládeží a dětmi, pro které organizuje tábory a nejrůznější výlety, a to i výměnného charakteru, ve spolupráci se zahraničními, zvláště německými církvemi.
Vystudovala Střední pedagogickou školu a poté i naši Husitskou teologickou fakultu – jednooborovou teologii, psychosociální vědy a učitelství. Věnuje se Bibliologu, oslovily ji křesťanské meditační tance, ale také například spiritualita komunity Taizé, kterou několikrát navštívila se svou rodinou - manželem a dvěma dcerami…
Jste z farářské rodiny – tatínek i maminka sloužili v naší církvi, farářem byl dokonce i tatínek Vaší maminky a otec Vašeho manžela. Do jaké míry tento fakt nasměroval a „předurčil“ k službě Vás?
Ano, vyrůstaly jsme se sestrou ve farářské rodině v době komunismu i po ní. Věděly jsme, co duchovenská služba obnáší. Naši před i po revoluci vždy pracovali s dětmi a mládeží. Dělali tajně tábory, setkání mládeže. Všeho jsme se s mojí sestrou Deborou účastnily a brzy i pomáhaly s přípravami a organizací. To nás ohromně bavilo. Možná proto jsme obě šly studovat Střední pedagogickou školu. Když jsem se rozhodovala, co studovat dál, měla jsem pocit, že můžu svá obdarování nabídnout církvi. Věděla jsem, že duchovenská služba je náročná, ale zároveň velmi pestrá. Můžete pracovat jak s malými dětmi, tak se staršími dětmi, s mládeží, dospělými, seniory, nemocnými, zdravými… Nikdo nám do rozhodování nemluvil, ale věříme, že si nás Pán Bůh na tu svou cestu povolal.
Vnímáte podobné zaměření – myslím na práci s dětmi – také u svých dětí? Poslala jste článek o právě proběhlém setkání rodin v Železné Rudě, po telefonu jste se zmínila o přípravách na tábor, do jaké míry se dcery podílejí na programu těchto akcí?
Obě naše děti, ale i neteře (Debořiny dcery) hodně pomáhají. Zase se postupně z účastníků staly pomocníky, vedoucími. Je to fajn. Moc mě těší, že holky připraví naprosto senzační úkolovku, stopovačku, cokoli a mají to promyšlené do největších detailů a skvěle zpracované. Myslím, že jsou dost empatické k potřebám dětí. Těší mě, že se na ně mohu spolehnout. Mají dost organizační schopnosti a dobrou fantazii. Ty výlety, které jsme začali organizovat pro děti, které chodí na duchovní péči, ale i ty, které se účastní třeba jen táborů, vymyslela Johanka. Z jednodenních se pak staly třídenní a dost se nám to osvědčilo.
Tématem našeho čísla je rodina a manželství a jednou z anketních otázek je, zdali a jak se mění pohled na manželství v církevním prostředí. Jak to vidíte vy?
Stále hlásáme ideály. Pořád dětem i mládeži vysvětlujeme Desatero jako normy, které nás chtějí chránit, abychom se nemuseli dostávat do těžkých situací. Pravda je však taková, že mezi lidmi je mnoho problémů. Jsem ráda, že naše církev nikoho neodsuzuje, neodsunuje, nehodnotí, že naše církev přijímá všechny, kteří jsou nějak zlomeni, a ti všichni mohou přijímat svátosti a být součástí našich společenství.
Je radost vidět na bohoslužbě celé rodiny, několik generací pospolu. Dříve, za našich prarodičů, to bylo běžné, ale nedělám si iluze, jsou to dnes spíš výjimky… jak je to u Vás v obci? Setkáváte se s takovými rodinami?
Ano, setkávám, dnes však už tato vnoučata odrostla a mají vlastní rodiny a tak už dnes spíše zřídka při výjimečných příležitostech. Je hezké, když přichází celé rodiny, což se někdy daří.
Děkuji za upřímné odpovědi i za Váš čas v době hektických příprav na tábor Klára Matoušová
Foto: Z. Kalenská, facebook
Český zápas č. 32 z 10. 8. 2025
