(ČZ 32/2025) ...aneb počátek společného života dvou tak nesourodých lidí, jakými jsou muž a žena, z trochu mystické perspektivy.
„Proto opouští muž otce svého a matku svou a přilne do své ženy a stanou se tělem Jedna“ (1 Moj 2,24). Co se stalo? Spojka „proto“ uvozuje následek. Konstatuje se rozpad jedné životně důležité vazby a následný (okamžitý) vznik vazby jiné, nové a to u muže. Následkem zde konstatovaným je manželství. Věta, která jej popisuje, se týká muže. Ten přestává být určován pozicí syna a začíná být určován pozicí manžela. O ženě se zde ale nemluví okrajově – ona je cíl sociální změny, která nastává s mužem. Je nádobou, která je pro muže připravena. Doslova se zde píše, že muž přilne do své ženy. Stane se její součástí. Vznikne nerozebíratelné spojení, „tělo“ s číslovkou „jedna“. Možná „jedno tělo“, ale také „tělo Jedna“. Stejná číslovka jako ve vyznání: „Hospodin, náš Bůh, je Jedna“ (5 Moj 6,4). To, co mezi mužem a jeho ženou vzniká, je oba tajemným způsobem připodobňuje Bohu, Jehož jméno podle Zacharjášova proroctví zní „Jedna“ (Za 14,9).
Mužovo přilnutí k ženě, tj. vznik „těla Jedna“ odkazuje tedy k Bohu. Ale proč se to všechno děje? Odpověď je v Hospodinově výroku: „A řekl Hospodin Bůh: není dobré být člověku samotnému. Učiním pro něj pomoc jako proti němu“ (1 Moj 2,18). Spojení muže a ženy je tedy výsledkem Hospodinových úmyslů a jednání. Bůh usoudil, že samota muže není dobrá. A současně se rozhodl, že s tím něco udělá, že to změní. Konkrétně a doslova: učiní pro muže „pomoc jako proti němu“. „Pomoc“, která je „proti“ tomu, jemuž má pomáhat, vypadá jako protimluv nebo nesmysl. Nejde jen o protiklady, které se přitahují a doplňují. Původní text chce říci něco jiného: „pomoc“, kterou tvoří Bůh, je pomocí tehdy, je-li „proti“ muži. Pomáhá mu tehdy, je-li „proti němu“. Jakoby mu neměla život usnadňovat, ale spíše jej mobilizovat, podněcovat. Bůh, který dobře zná nitro muže, usoudil, že právě toto muž potřebuje. A muž by proto neměl být překvapen ze zjištění, že „pomoc“, které se mu v ženě od Boha dostává, je vlastně „proti němu“.
Jak to Bůh dělá? „Napadl Bůh člověka spánkem, vzal jedno z žeber, vyplnil místo masem, vystavěl z odebraného žebra ženu, přivedl ji k člověku“ (1 Moj 2,21-22). Jak vidno, uvedení „pomoci“ do života muže si vyžaduje poměrně razantní zásah, konkrétně zbezmocnění. Vnějšně se to projeví zvláštním typem spánku, který vyřadí muže z činnosti, zamezí jeho odporu a ochrání jej před bolestí. V této malátnosti či spíše v tomto bezvědomí se s mužem něco děje: ztrácí něco, co má uvnitř sebe. To, co ztrácí, je přeloženo slovem „žebro“, ale může to označovat také stranu příbytku. Odebrání „žebra“ je tedy vážný zásah do stavby muže – ztrácí stěnu a stavba bez stěny je narušená, vratká a nestabilní. Muž je Božím zásahem sice ohrožen, ale zase je to vykompenzováno „pomocí“, která je „proti němu“.
Bůh omámeného muže obírá o to, co jej činilo pevným. Svůj zásah zamaskuje a z odebrané části muže doslova postaví ženu. To je zázrak. Žena je Boží dílo (stavba) stejně jako je Božím dílem i muž.
Ale materiály, z nichž Bůh obě živé bytosti tvoří, jsou protikladné. Zatímco muž vzniká z neživé hmoty, žena vzniká z hmoty živé, tedy z materiálu mnohem kvalitnějšího. Pak i výsledný produkt Božího tvoření (žena) je kvalitativně vyšší. Následně to lepší, co Bůh právě vytvořil, přivádí před muže, aby muž do Hospodinova díla, které je z něj samotného, vstoupil tím, že přilne do své ženy. Ale může to udělat až poté, co mu Bůh právě vytvořenou ženu přivede. Muž zřejmě nemůže vstoupit do jakékoli ženy a vytvořit s ní „tělo Jedna“. Jen do té a s tou, kterou mu Bůh přivede jako náhradu za to, co mu sám vzal. To klade na muže určité nároky: (a) musí se probrat z mrákoty; (b) musí v té ženě poznat něco ze sebe sama; (c) musí poznat a vědět, že mu ji přivádí Bůh, tedy že je od Boha. A pak vznikne další, třetí bytost, označená zde slovy „tělo Jedna“.
A muž je schopen to poznat. Vidí v ženě svou „kost“ a svoje „maso“. To jsou jeho první slova a tato charakteristika je také to první, co žena od svého muže slyší. Dozvídá se od muže něco o sobě, konkrétně čtyři skutečnosti: že je „kost, maso, žena vzatá z muže“. Třikrát se tedy dozvídá, že pochází z muže, že v jejím muži je její původ. Ona je z něj, a proto on přilne do ní. Dvojitým poutem jsou tak spolu spojeni ti, jejichž setkání Bůh připravil.
Ale co my dnes víme o tomto tajemství? Není každé životní (osudové) setkání muže a ženy Bohem připravené? A nemají se muž a žena z tohoto příběhu učit tuto vzájemnou propojenost a připoutanost k sobě, toto tajemství bytosti označené „tělo Jedna“ objevovat? Učit se v tom druhém objevovat Hospodinův dar a jako takový se navzájem s vděčností přijímat?
Je důležité, aby žena mohla z mužových úst slyšet to, kým je, a aby mohla být ženou, do níž její muž přilne, i když to záleží na Hospodinu.
Vezměte proto Hospodina ve svém manželství do hry. Vždyť vstupujete do vztahu, který je tajemstvím, a v něm byste měli být spojeni tak, že se stanete „tělem Jedna“, tedy novou bytostí vypovídající o tom, který se „Jeden“ jmenuje. A bez Něj se neobejdeme.
Jiří Beneš
Ilustrace: Ikona Zrození Evy, neznámý autor
Český zápas č. 32 z 10. 8. 2025
