Ve Škodějově o Zemi, Slunci a Měsíci

Bohoslužba Ke Dni Země v přírodním areálu rodiště dr. Karla Farského ve Škodějově u Semil.

Bylo úterý 28. dubna 2025, kdy se v přírodním areálu sešlo několik pracovníků Ústředí CČSH s patriarchou Tomášem Buttou a spolu s nimi vikář libereckého vikariátu Benjamin Mlýnek a další hosté. • Tradice Dne země byla naplněna nezbytným jarním úklidem přírodního areálu Karla Farského, ošetřením naučných stezek včetně přírodní kaple a vodních ploch. • Již dříve zasázené jabloně byly symbolicky zality ze džbánů. • Pomník Karla Farského byl očištěn a ozdoben květinami. • Duchovní setkání provázel Žalm 148,3 „Chvalte ho, slunce s měsícem, chvalte ho, všechny jasné hvězdy.“ • Zamyšlení ke Dni Země pronesli br. vikář Benjamin Mlýnek, br. duchovní Tomáš Novák a br. patriarcha Tomáš Butta.

Ze zamyšlení ke Dni země bratra vikáře Benjamina Mlýnka (úryvek)
„Bůh slunci na nebi postavil stan,“ oznamuje jásavě Žalmista v 19. žalmu. Slunce. - něco na jednu stranu tak úžasného, pro život naprosto nezbytného, tajemné a nepostižitelné, geniální – dílo Božích rukou. Na druhou stranu může být člověku do jisté míry i nepřítelem, když podcení mocné působení jeho spalujícího žáru.

Když chceme mluvit o slunci, nemůžeme připomenout jedno z nejznámějších děl svatého Františka z Assisi, a sice Chvalozpěv stvoření, známý též pod názvem Sluneční píseň nebo Píseň bratra slunce – první chvála:
Buď chválen, Hospodine, vším tvorstvem svým, zejména panem bratrem sluncem, které nám ve dnech rozsvěcuješ, a které je krásné a zářící, velikým leskem, Tvé vznešenosti nesouc podobu.

Úvaha o Měsíci od duchovního Tomáše Nováka (úryvek)
Významným momentem v lidském životě byly astronomické návraty, návraty Slunce a také návraty Měsíce. Proto bylo tak významné právě novoluní neboli nov. V tradičním smyslu nastává novoluní v okamžiku východu Měsíce nad obzor, který je pro pozorovatele v nejméně osvětlené fázi. Od tohoto okamžiku začíná pro danou oblast počítání dnů lunárního kalendáře. Každý nový lunární den začíná východem Měsíce nad obzor.

Měsíce začínaly novoluním.

V astrologii je novoluní symbolem nových začátků, obnovou a očistou.
Oslava novoluní je ve Starém zákoně obzvlášť významná. Vyznačovala se zvláštní obětí, která byla vyhlašována a doprovázena zvukem polnice. Radostné dny novoluní se slavily všeobecným shromážděním a oběťmi ráno a večer v chrámu a doma hostinou. Ve dnech novoluní se rušily půsty a přestávalo se obchodovat a veřejně podnikat. Při spatření měsíce po novoluní se podle židovského rituálu pronáší modlitba Požehnání měsíce.

Patriarcha Tomáš Butta o hvězdách na noční obloze (úryvek)
Světlo, jež vydávají nebeská tělesa, umožňuje naše vidění a orientaci v prostoru a čase, ale také souvisí s krásou. Vždyť východ a západ slunce se dokáže rozehrát různými barvami, paprsky slunce dopadající na vodní hladinu vyvolávají zlatý třpyt. Měsíc pokryje krajinu stříbrným svitem. A krása hvězdného nebe uprostřed noci nám bere dech. Noční obloha není černou plochou se žlutými tečkami, ale vesmír je pozoruhodně barevný, jak říká již apoštol Pavel, že „hvězda od hvězdy se liší září“ (1 K 15,41). Barevnost vesmíru – hru světel a barev nám ukazují záběry pronikající do hloubky vesmíru.
Ve zprávě o stvoření je důležité, že nebeská tělesa byla Bohem stvořena až čtvrtý den. Církevní otcové jako Jan Zlatoústý to vykládali tak, že je tomu proto, aby se slunce, měsíc a hvězdy nestaly předmětem lidského uctívání a zbožštění (srov. Dt 4,19). Nejsou jako božstva na počátku, jak se k nim takto od starověku upíná pohanství, ale jsou součástí stvoření. Na jeho samotném počátku je Bůh a jeho stvořitelský záměr i čin skrze jeho mocné slovo (Gn 1,16; Ž 8,4; Iz 40,26).

O konkrétních hvězdách či souhvězdích je řeč v knize Jób (Jb 38,31-33). Jsou zde uvedeny Plejády (srov. Jb 9,9; Am 5,8). Plejády jsou považovány za jednu z nejkrásnějších otevřených hvězdokup oblohy. Nacházejí se v souhvězdí Býka. V Bibli kralické se užívá název Kuřátka. Další velmi výrazné souhvězdí je Orion. Podle řeckých bájí se jedná o lovce. Byl synem otce boha Poseidona (slovník antické kultury, s. 436). Toto souhvězdí je složeno ze 138 viditelných hvězd, ve skutečnosti jich je přes 2 000. Podle výkladu Kralických Plejády byly znamením přicházejícího jara a Orion zase nastávajícího podzimu a blížící se zimy (Šestidílná bible kralická, s. 933). V knize Jób je uvedeno i souhvězdí Lva. Nejjasnější hvězda v tomto souhvězdí je Regulus, má modrobílou barvu a představuje „srdce“ Lva. Lev je jedním ze souhvězdí Zvířetníku či Zvěrokruhu. Ve starověku byla obloha rozdělena na zvláštní obrazce a důležitý byl právě zvířetník – dvanáct souhvězdí. Obrazce tvořené hvězdami byly pojmenovány většinou po zvířatech, mimo Blížence, Pannu a Váhy. Je zde zřetelná souvislost s pohanskou astrologií a vznik Zvěrokruhu sahá do starověké babylónské říše. Souviselo to s kalendářem užívaným k zemědělským účelům. Je to zřejmé i v knize Jób. Hospodin chce, aby Jób pozvedl svůj zrak k hvězdné obloze. Souhvězdí mají svůj řád, který je zde i bez člověka. Čas hvězd je navíc jiný, než je čas pozemských tvorů a člověka. Pohled na Zemi není bez pohledu do vesmíru. Ve 20. století mohl člověk s rozvojem letů do vesmíru začít fotit Zemi z velkého prostorového odstupu. V roce 1990 vytvořila fotografii Země kosmická sonda ze vzdálenosti šesti miliard kilometrů. Země na ní vypadala jako „světle modrý bod“. Toto zrnko prachu je naším společným domovem.

V Bibli jsou hvězdy obrazem Božího světla, které zápasí s temnotou. Samotný Ježíš je vyjádřen obrazem jitřní hvězdy (Zj 22,16). A apoštol Pavel v listě Filipským přirovnává poslání křesťanů být jako hvězdy v tmavém světě bez víry, lásky a naděje. Mají se stávat orientačními body (Fp 2,15), které odkazují ne k sobě samým, ale ke Světlu, které je zdrojem a pramenem veškerého bytí a života (Ž 36,10).

Z textů Tomáše Butty, Benjamina Mlýnka a Tomáše Nováka připravil Mirko Radušević
Foto: Oldřich Nováček, Mirko Radušević