Možná nějaký "uvozující text" celé sekce o tom jak se texty syndikují z ČZ?
V Knize úmrtí (Nekrologiu) napsal Vavřinec Orlík v roce 1571 tato slova: „Téhož léta 71. v sobotu 24. dne měsíce listopadu …umřel B. Jan Blahoslav v Krumlově, z předních čtyř písař Jednoty, Otec a vozataj lidu Páně v Jednotě, muž veliký a znamenitý, velice pobožný, pracovitý od mladosti, ke všem velice přívětivý, jehož pověst široce mezi jinými národy roznesena vznikla.
Sem tam, jak je třeba, nám Prozřetelnost přivede do života člověka, který si nás něčím neuchopitelným podmaní. Třeba nám tím chce Vyšší režie, jak říkával zvěčnělý Mirek Matouš, ukázat něco skrytého, co jsme dosud nebyli schopni zahlédnout. Mě si začátkem listopadu 2022 poslala do Neveklova, kde od roku 1934 stojí Husův sbor.
Zamyšlení nad tématem tohoto měsíce vyvolává poněkud rozporuplné úvahy. Pro týdeník s náboženskou tematikou je takové téma zajisté klasické, zpracované do detailů v nesčetných homiliích a meditacích inspirovaných sakrálními texty a jejich květnatými interpretacemi.
Klíčem k mému vlastnímu porozumění slova Božího v biblickém svědectví je věta „Stalo se ke mně slovo Hospodinovo“, často vkládaná do úst proroků, říká Eva Vymětalová Hrabáková.
Na pomníku Jana Blahoslava v Přerově od umělce Františka Bílka nás upoutá na první pohled „kniha v rukou“. Touto knihou je Bible – Písmo svaté, které je středem celého pomníku. V tomto gestu předání Knihy knih je shrnut a obsažen celý zásadní a nadčasový odkaz Jednoty bratrské pro náš národ.
Církev československá od svého vzniku v roce 1920 pojmenovávala často své chrámy, sbory a modlitebny po velkých osobnostech české reformace. Předně to byl Jan Hus, jehož jméno dostal jako první chrám Mistra Jana Husa v Uherském Brodě otevřený už v prosinci 1920.
Bůh svým slovem, jak věříme, vytvořil a podle mnohých stále tvoří svět. Jeho slovo je rovnou činem, což kontrastuje se symptomem našeho lidského hříchu, naší zjevnou disproporcí mezi slovy a činy. Někdy jinak mluvíme a jinak jednáme, někdy mluvíme a nic nevzniká, naše slova nesměřují k činům.
Již odmalička mě tatínek brával každou sobotu do Beskyd na Ondřejník. Chodívali jsme s naší fenkou Monou, zatímco maminka nás čekala doma. Pokaždé jsme se znovu dívali na malou chatrč, která stála na úpatí nejprudší části této trasy. Vyprávěli jsme si, jak by se dala opravit a zvelebit. Jak jsem dospívala, priority a aktivity v mém životě se měnily a s tatínkem začal více chodit můj mladší bráška Jeník.
Pro děti do křesťanského časopisu Cesta napsala Jana Krajčiříková a ilustrovala Lucie Krajčiříková. Víte, když je někdo socha, nemůže se jen tak sebrat a někam si zajít, bavit se s ostatními... Takže své poznatky o světě získávám jen z toho, co vidím a slyším kolem sebe.
Pro děti do křesťanského časopisu Cesta napsala Jana Krajčiříková a ilustrovala Lucie Krajčiříková.
„Přečti si to, Hynku, a schválně mi řekni, co si o tom myslíš,“ podal biskup Jan Blahoslav svému žáku list. Podle výrazu jeho tváře však Hynek snadno pochopil, že text jeho učitele rozhodně nadšením nenaplnil. Ba naopak, bratr biskup byl velmi rozezlen.
Sestry a bratři, moji milí, pokoj vám! Připomeňme si jednu větu z dnešního evangelia: „Rozpomeneš-li se, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem, potom teprve přijď a přines svůj dar.“
Ničivé zemětřesení v Turecku a Sýrii si dosud vyžádalo přes 5 000 životů, tisíce raněných a další desetitisíce lidí přišly o střechu nad hlavou. Lidé akutně potřebují zejména potraviny a vodu, teplé přikrývky, spacáky, zimní oblečení a také základní hygienické potřeby.
Rozhovor Olgy Nytrové s Maxem Kašparů nejen o mezilidských vztazích.
…a tak nuzný má naději, ale podlost musí zavřít ústa. Job 5,11-16
Po sametové revoluci jsme doufali v mravní a duchovní obrodu národa. Zůstalo tak trochu u toho doufání, moc se pro to neudělalo. Církve získaly volnější ruce, ale bohužel vytvořily dojem, že jim nejde o Kristovu lásku k bližním, ale o jakési majetky.
Před nedávnem jsem řekl své ženě: „Počkej, já ti zatopím.“ Nejednalo se ovšem o žádnou invektivu, ale naopak o službu bližnímu. Jako starý skaut zatápím rád. Ke skautské hrdosti patří umět rozdělat oheň bez papíru, jen z třísek a na dva pokusy (dvě zápalky). Hoření má svá pravidla, a když je znáte a respektujete, tak se dostaví úspěch. Tedy oheň a následné teplo.
Trefný postřeh básníka Michala Bulíře: „Volič, který v osobě prezidenta hledá spasitele, bude zklamán i Spasitelem.“ Uznávám, že Spasitel, v něhož věřím, během posledních dvou tisíc let zklamal mnohé – protože není mesiášem podle našich představ a neřídí se našimi plány. Prvním zklamaným byl Jidáš.
