Rok co rok oslavujeme advent jako dobu očekávání narození Spasitele. Každý rok se nakonec dočkáme, a to dokonce pokaždé ve stejný den!
Ctíme také stejné tradice – jíme stejné jídlo, zpíváme stejné koledy (pokud to tedy ještě někdo dělá), zdobíme si stromečky a pod nimi nacházíme zabalené dárky. Připadá mi, že jsme v té spoustě tradic, mezi nimiž jsem opomněl zmínit rozkrojení jablíčka, rozlousknutí ořechu, lití vosku nebo olova, posílání lodiček anebo házení střevícem – každá rodina má jinou kombinaci – zapomněli na to zásadní. O Vánocích se narodil Spasitel, který všem lidem přinesl Boží odpuštění a lásku. Ježíš Kristus ovlivnil myšlení lidí naprosto zásadním způsobem. Těžko si představit naši společnost v současné podobě, kdyby se Ježíš nenarodil. A na to zapomínáme. Zapomínáme na to, čemu nás učil – především lásce, pokoře a otevřenosti srdcí.
Řekněte upřímně – je důstojné oslavovat Boha zabíjením dětí? Podle mě ne. A čím jiným jsou naše vánoční stromky? Jsou to děti stromů, bytostí, které Bůh stvořil dříve než nás a k diametrálně odlišnému způsobu života. Většina lidí stromům nerozumí, nechápou, že jsou to inteligentní bytosti, které spolu komunikují, pomáhají si, obchodují a jež mají díky své dlouhověkosti o dost větší nadhled než my. Představte si, že na planetě Zemi dosud žijí stromy, které pamatují dobu, když Ježíš chodil po vodě a uzdravoval nemocné. Od té doby prošlo světem zhruba 100 lidských generací! Uvědomte si, prosím, ten nepoměr – 100 lidských generací vedle jednoho jediného stromu. A děti takovýchto krásných a obdivuhodných bytostí si my každoročně dovolujeme ve velkém zabíjet, abychom je omotali elektrickými dráty se světýlky a v lednu vyhodili, spálili, zničili. Tolik zmařených dětských životů!
My ale svého laskavého Boha oslavujeme také jinou genocidou – neměl jsem odvahu zjišťovat, kolik kaprů každoročně zemře, abychom je mohli na Štědrý večer sníst! Tolik životů, jež se narodily z Boží vůle, se opovažujeme ukončit! I když smrt kaprů není tolik zbytečná, jako smrt stromů – kapr nás alespoň nasytí. Jeden život skončí, aby pomohl přežít jinému.
Ale co je nejhorší – množství ryb neudáváme v počtech jedinců, ale v tunách. Nezajímá nás počet padlých stromů, jednotlivých individuálních bytostí, zajímá nás objem vytěžené dřevěné hmoty v kubících nebo její hmotnost v tunách! Představte si, že při havárii na Bečvě uhynulo 40 tun ryb! Ale kolik to bylo jedinců? Kolik to bylo zmařených rybích životů? Představte si, že by se tímto způsobem mluvilo o lidech – v roce 2022 u nás podle ČSÚ zemřelo celkem 120 219 lidí – jedinců. Přiřknu-li každému průměrně 80 kg, dalo by se též říct, že u nás v témže roce zemřelo 9 617 520 kg lidí, tedy 9 617,5 tun lidí. Abych byl důsledný, měl bych ještě říct, že toto množství uhynulo, nikoli zemřelo. Odporné, že?
Již zhruba dva tisíce let očekáváme Kristův druhý příchod, který předpověděl za svého života. Čekáme, že přijde sympaťák s dlouhými vlasy a fousy, s hlubokýma důvěryhodnýma očima, který bude chodit po vodě a jemuž bude kolem hlavy svítit svatozář. Toho se zřejmě nedočkáme.
Věřím však, že až si jako lidstvo uvědomíme, že nejsme první mezi tvory – jsme jen jedním z nespočtu druhů – až přestaneme o zvířatech a rostlinách uvažovat jako o něčem podřadném, méněcenném a anonymním, ve chvíli, kdy s pokorou, láskou a otevřenými srdci přijmeme každý strom, kteroukoli krásnou květinu, buclaté i štíhlé houby, pavouky i posledního hovnivála za stvoření sobě rovná, jež jsou na tomto světě ze stejné Boží vůle jako my sami, a v mnoha ohledech nás převyšují, Ježíš znovu přijde mezi nás!
Matěj Břeň
Český zápas č. 52 z 24. 12. 2023
Foto: Mirka Dolanská, Člověk a víra
