Další texty

Z pastýřského listu k postnímu období olomouckého biskupa Tomáše Chytila
Hospodine, pomatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti.(Ž 25,6)

Pro filozofa a prezidenta T. G. Masaryka je charakteristický důraz kladený na mravnost, politickou angažovanost a vzdělání. Dokládá to i úryvek z jeho spisu Ideály humanitní z roku 1901: „Mravnost je založena na citu. Ale není každý cit pravý, pěkný, a protože mravnost na citu je založena, neodporuje proto rozumu. Hledejme vzdělání; právě proto, že cit je slepý, musíme citu svítit rozumem. Vzdělání hledejme praktické, ale také všeobecné a filozofické.

Dne 8. února se ve Vídni před 155 lety (v roce 1878) narodil židovský filosof Martin Buber. Kromě svého působení v rámci německy mluvících univerzit, kde studoval filosofii, hudbu, germanistiku a literaturu a později i přednášel, a pregnantního překladu biblického textu do němčiny (spolu s Franzem Rosenzweigem; snažili se uchovat význam hebrejského originálu), se také podílel spolu s Teodorem Herzlem na sionistickém hnutí a v poválečné době se zasazoval o vyrovnání s palestinskými obyvateli Izraele po jeho vzniku v roce 1948.

O půstu v životě Božího lidu staré smlouvy se dovídáme z Písma. Jako snad u všeho, co se příliš institucionalizuje, se z něho v průběhu času začal vytrácet smysl. Ježíš zdůrazňuje jiné hodnoty, postní praxe u něho ustupuje do pozadí, nicméně On sám, individuálně, mimo jakákoli pravidla, absolvoval dlouhý 40denní půst v odloučení na poušti, během něhož byl pokoušen od ďábla.

O jednom podzimním odpoledni jsem šel po mostě Legií směrem k Újezdu. Kolem kráčelo jen několik chodců – kdo nemusel, zůstal raději v teple. V duchu jsem si opakoval verše švýcarské autorky Siljy Walterové: „Někdo musí bdít dole u mostu, aby hlásil tvůj příchod, Pane, ty přece přijdeš uprostřed noci. Bdít – to je naše služba, bdít.“

Vrátila se zima. Po zledovatělém sněhu lezu do kopečku k ruinám kostela. Nebe je nízko, padající vločky se sotva proletí povětřím a splynou se zemí. Cesta vločky je krátká. A cesta člověka? Než jsem dolezl k bráně kostela, zdálo se mi, že se mezitím ozvěna mého dechu rozšířila vesmírem na světelné roky daleko.