Kázání bratra patriarchy k 600. výročí úmrtí Jana Žižky dne 13. října 2024 v Betlémské kapli v Praze.
Biblické texty: Dt 20,1-4; Fp 1,27-2,5; Mt 10,26-33
Sestry a bratři,
Jan Žižka, kterého si v tomto říjnovém čase připomínáme, byl mužem zápasu a boje. A to od svého mládí až do své smrti.
Téma boje a zápasu prostupuje obsahem celé Bible. Od fyzických válek, kterých je ve Starém zákoně bezpočet, až po duchovní boj, který zdůrazňuje Nový zákon a který máme vést především my, křesťané.
Zápas a boj má mít svá pravidla. Ve Starém zákoně se vyskytují pravidla pro vedení boje ve 20. kapitole knihy Deuteronomium – 5. knihy Mojžíšovy. A pro Jana Žižku a jeho vojsko platil tzv. Žižkův vojenský řád. První uvedený vojenský řád byl závazný pro dobu starověku, kdy Izraelci dobývali města a území zaslíbené země. A druhý je z času středověku a období tzv. husitských válek.
V čem se tyto dva řády, ten starozákonní a Žižkův shodují?
Především je na prvním místě důvěra v Hospodina. Boj nevedou jen sami lidé, ale Hospodin sám (Dt 1,30). Nejde pouze o taktiku, dobré zbraně a převahu sil v početnější armádě. Jak staří Izraelci, tak Jan Žižka a husitští bojovníci věděli, že pokud Bůh není s nimi a nepomáhá jim, pak jejich taktika a zbraně jsou marné. Jak je to řečeno v Žalmu 33.: „Král se nezachrání velkým vojskem, rek se nevyprostí velkou zmužilostí. Selže kůň, k záchraně nepostačí, velkou svou silou k úniku nepomůže. Ale oko Hospodinovo bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo čekají na jeho milosrdenství“ (Ž 33,16-18).
Tím druhým společným rysem je překonávání strachu. V knize Deuteronomium ve 20. kapitole slyšíme: „Když vytáhneš do boje proti svým nepřátelům a spatříš koně a vozbu, lid početnější, než jsi sám, nebudeš se jich bát …“ (Dt 20,1). Zde je i inspirace známého husitského chorálu „Kdož jste Boží bojovníci“, kde zaznívá: „Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte…“. Je ale přirozené, že má člověk v určitých situacích strach a obavy. Strach nám může i pozitivně bránit v tom, abychom příliš neriskovali a zbytečně se nevystavovali nebezpečí. Ale někdy strach člověka zcela svazuje. Brání mu stát si za dobrou věcí a nutí ho udělat věc špatnou, když podlehne hrůzu nahánějícímu tlaku a zvítězí v něm strach. Měli bychom jako duchovní a církev druhým pomáhat překonávat strach a stísněnost, ale někdy místo toho sami tomu podléháme. Co překonává strach? Důvěra v Hospodina, který je silnější, než všichni zdánlivě silní a mocní. A pak je to především láska. Jak je to řečeno apoštolem Janem: „Láska nezná strach, dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce“ (J 4,18). Pro lásku k Bohu a k druhým lidem dokáže člověk překonávat svůj strach. Jako křesťané potřebujeme stále slyšet slovo Ježíše: „Nebojte se, váš život je v Božích rukou a má pro něho velkou cenu“ (Mt 10,26.28,31). A apoštolovo povzbuzení: „V ničem se nestrachujte protivníků“ (Fp 1,28). Posilu v našem duchovním zápase a prostředek k překonávání strachu nám přináší Boží slovo, modlitba a svátosti. Ve starozákonním svědectví nejprve kněz před bojem pronesl kázání a vojáky tak povzbuzoval (Dt 20,3-3). A podle Žižkova vojenského řádu se všichni nejprve modlili k Bohu, poklekli a vzdali úctu Kristu ve svátosti – Božímu tělu v monstranci. Naslouchání Božímu slovu, modlitba a přijímání svátosti večeře Páně nám i dnes je posilou k překonávání všech obav a strachu a jsou cestou k setkání s proměňující Boží láskou v Kristu
Třetí shoda starozákonních bojových pravidel a Žižkova vojenského řádu spočívá ve vědomí, že se jedná o společnou věc, o společně vedený zápas. Vše má být konáno společně a podle daných pravidel. Kdyby se každý dělal, co chtěl, sledoval by jenom své vlastní zájmy, tak je zápas odsouzen k nezdaru. V Žižkově řádu je nejprve uveden společný a spojující program, který tvořily čtyři pražské články. Pak byl popsán postup, který platil pro všechny. Nikdo si nesměl počínat svévolně a jednat bez ohledu na druhé a na celek. Nikdo nesměl projevovat svůj sobecký kořistnický zájem. Když po bitvě získalo vojsko kořist, vše mělo být shromážděno na jedno místo a z toho bylo rozdělováno všem. V Žižkově vojsku nebyly také trpěny žádné spory, hádky a roztržky.
Důležité je i dnes v církvi vědomí, že nám má jít o společnou věc, že vedeme společný zápas. Náš zápas křesťanů v tomto světě je především duchovní, jak to vyjadřuje apoštol Pavel v listě Efezským, kdy štítem je naše víra, přilbou Kristova zachraňující spása a mečem Boží slovo (Ef 6,16-17). Tak to chápe a zdůrazňuje ve svém výkladu Desatera Mistr Jan Hus, Petr Chelčický v svém spise O boji duchovním a také Mistr Jakoubek ze Stříbra ve svém výkladu v kázáních na nedělní epištoly. Nejen v listě Efezským, ale i v listě Filpským mluví apoštol Pavel o tomto společně vedeném duchovním zápase. Křesťané podle něho mají „vést v jednom Duchu a jednou myslí zápas ve víře v evangelium“ (Fp 1,27b). I apoštol Pavel vyzývá k překonání strachu z protivníků (Fp 1,28). A také vede k jednotě a vědomí sounáležitosti s Kristem a mezi sebou navzájem „Buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení. ... Každý ať má na mysli to, co slouží druhým, nejen jemu“ (Fp 2,2.4).
Sestry a bratři,
600. výročí úmrtí husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova je příležitostí se podrobněji seznamovat s touto osobností i jeho dobou, ale je i možností hlouběji poznávat Boží slovo v Písmu. Ať je posilována naše důvěra v Hospodina! Ať se dokážeme vyrovnávat se strachem, který na nás z různých příčin doléhá. A udržujeme si vědomí v naší Církvi československé husitské i v celém křesťanském lidu, že nám jde předně o společnou věc, o společný zápas o Kristovu pravdu v tomto světě a v této době. Amen.