(ČZ 27/2025) Pán určil ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít...
Řekl jim: „Žeň je mnohá a dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň. Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky. Neberte si měšec ani mošnu ani obuv. S nikým se na cestě nepozdravujte. Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: ›Pokoj tomuto domu!‹ A přijmou-li pozdrav pokoje, váš pokoj na nich spočine; ne-li, vrátí se opět k vám. V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, co vám dají, neboť hoden je dělník své mzdy! Nepřecházejte z domu do domu. A když přijdete do některého města a tam vás přijmou, jezte, co vám předloží; uzdravujte nemocné a vyřiďte jim: ›Přiblížilo se k vám království Boží.‹ Když však přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: ›Vytřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který ulpěl na našich nohou! Ale to vězte: Přiblížilo se království Boží.‹ Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal.“ Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu.“ Řekl jim: „Viděl jsem, jak satan padá s nebe jako blesk. Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí. Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“
Ježíš posílá své následovníky hlásat příchod Božího království a ší-řit víru. Nejčastěji máme tento úkol spojen se slovy ze závěru evangelia podle Marka (16,15): „Jděte ke všem národům…“ A jeho realizaci spojujeme s darem Ducha svatého, po jehož přijetí začali Ježíšovi učedníci účinně promlouvat k zástupům a konat zázraky.
Podle synoptických evangelistů však tento úkol dostalo Dvanáct učedníků již dříve: u Matouše hned po jejich vyvolení, u Marka po Ježíšově nepříliš úspěšném vystoupení v Nazaretě, u Lukáše někdy uprostřed Ježíšova veřejného působení.
Lukáš v dnešním evangelním textu navíc rozšiřuje počet vyslaných o dalších sedmdesát. Činí tak téměř totožnými slovy, stanovuje stejná pravidla a dává podobná doporučení. Pro mě to vždy bylo znamením, že zvěstování evangelia není pověřením či výsadou jen nějakého omezeného počtu vybraných profesionálů, ale všeobecným úkolem všech věřících. Nikdo na nás přitom dnes nechce, abychom chodili od domu k domu jako podomní obchodníci a snažili se vnutit neznámým lidem něco, o co nestojí. Ale když každý křesťan během svého života přivede k víře alespoň jednoho člověka – ve své rodině, mezi přáteli a známými – nemohou kostelní lavice zůstávat dlouho prázdné…
Co je naším prvořadým úkolem v roli Ježíšových vyslanců, je popsáno zcela jasně: řekněte nejprve „Pokoj tomuto domu“. Žádné „nesmíš“, „musíš“, „měl bys“, „to děláš špatně“ či podobné dobře míněné rady. Máme přinášet druhým lidem Boží pokoj. To dnešní svět nejvíce potřebuje. Nejen v tom globálním pohledu ve válkách, bojích o moc a hmotné bohatství a v nevraživosti společenských skupin, ale už v narušených vztazích mezi jednotlivci. Přinést zklidnění mezi rozhádané manžele. Snížit závistivé napětí mezi dědici. Potlačit nenávist pramenící z odlišnosti. Ukázat dětem, že je rodiče mají rádi, i když je přísně kritizují. Dát kousek naděje i v napohled zcela zoufalé situaci. Tam to všechno začíná.
Když se nám takové věci daří, je to stejné, nebo i víc, než zmíněné podrobování démonů a šlapání po hadech a štírech. Znamená to, že se k nám přiblížilo Boží království a způsobuje proměnu těch, kteří jeho blízkost vnímají.
Pane Ježíši,
prosíme o dar Ducha, který nám zřetelně ukáže situace,
ve kterých můžeme svým svědectvím a životním příkladem nabídnout a přinést druhým lidem posilu a pokoj,
které sami smíme čerpat z víry v tebe. Amen.
Autor: Josef Švehla
Český zápas č. 27/2025 z 6.7. 2025
Obrázek: V interiéru Kláštera Voroneț (Jižní Bukovina) Wikimedia Commons - Creative Commons Attribution 4.0 International license, foto: Josep Renalias.