Víkend plný slavností, vděku a radosti

Odehrály se tři významné události Pražské diecéze: V sobotu 19. září se chrámu sv. Mikuláše v Praze sešli nově pokřtění – děti i dospělí – za poslední rok. V neděli 20. září se ve Vlašimi konala slavnostní bohoslužba k 100 letům zdejšího Husova sboru a ve stejný den odpoledne v Jílovém u Prahy se konalo „Radostné odpoledne“ k devadesátinám zdejšího sboru.

Člověk by neřekl, co může způsobit ve dvou dnech prožívaná intenzivní radost na třech, potažmo čtyřech různých místech: Blaženost, přetrvávající radost ale i vyčerpanost z intenzivního prožitku v krátkém čase a na několika místech. Přetrvává ale nakonec ona radost z nádherně prožitého času a obnovená víra, naděje a láska z bohoslužeb – Božího Slova živého i v rozhovorech a setkáních.

Nově pokřtění
V sobotu 19. září v deset hodin dopoledne se sešli v chrámu sv. Mikuláše v Praze na Staroměstském náměstí nově pokřtění – děti i dospělí – za poslední rok (případně až do pěti let od křtu, zvláště když se nemohli předtím zúčastnit). Mnohé překvapila Kalousova pobožnost, která se koná v našich náboženských obcích sporadicky. Sloužil ji pražský biskup David Tonzar, který přítomné srdečně přivítal. Vyzval, aby si připomněli svůj křest i ti, kteří byli pokřtěni již dříve (a přišli jako doprovod nově pokřtěných) a co z něho vyplývá pro život každého z nás. V rámci pobožnosti přijal kněžské svěcení bratr Martin Chynoranský, doposud kazatel v náboženské obci v Litoměřicích.

Zážitkem pro mnohé se stalo vystoupání do věže mikulášského chrámu a po žebříku do okna, z něhož se odvážným naskytl neobyčejný pohled na Staroměstskou radnici a náměstí. Dětem pomohli rodiče a na všechny přítomné u okna dohlížel kostelník bratr Petr a ze zdola i bratr biskup David.

Pěší poutě z chrámu na zahradu Pražské diecéze se účastnili mnozí. Šli jsme přes Mánesův most s výhledem po levici na Karlův most a Pražský Hrad před námi. Pokračovali jsme kolem Úřadu vlády na Letnou a odtamtud na zahradu Pražské diecéze. Zde již účastníky čekalo vynikající občerstvení a krásnou atmosféru podtrhnul zpěv Marka Vávry, ředitele husitské ZUŠ Harmonie, který tradičně vyzval ke společnému zpěvu Cohenova Hallelujah. Dále zpívali farářka Vladimíra Drdová s manželem, starosta Roztok Jaroslav Drda. Pěli v duetech či triu s Vlaďkou nyní již dospělou žačkou. Na samotný závěr roztančili publikum. Nově pokřtění obdrželi od bratra biskupa Davida přívěsek - malého andílka a zapsali se s dalšími účastníky do pamětní knihy. Během odpoledne vedli mnozí rozhovory a seznámili se napříč náboženskými obcemi. Pro děti byl připraven workshop – malování srdíček, navlékání korálků, vyrábění závěsných ozdob apod. Tomu velely kolegyně Vlaďky, paní učitelky z roztocké základní školy. Bratr biskup vzal děti do budovy pražské diecéze, kde jim ukázal husitské zbraně a zahrál si s nimi stolní hokej. Přálo nám krásné počasí a vládla vřelá atmosféra, mnohým se proto domů nechtělo a zpěváci museli přidávat několik písní až do šesté večer.

Sláva ve Vlašimi
Druhý den, v neděli 20. září se sešli farníci a hosté náboženské obce Vlašim na pozvání místní farářky Ondřejky Brabcové k slavnostní bohoslužbě ke 100. výročí Husova sboru. Završily se tím týdenní oslavy, při nichž vlašimský Husův sbor koncertoval napříč žánry. Bohoslužbu vedl s místní farářkou Ondřejkou Brabcovou patriarcha Tomáš Butta a pražský biskup David Tonzar, který rovněž kázal. Bratr biskup vléval do žil farníků naději, že i přes to, co se ve světě děje, Boží slovo působí a žije právě v nás. Církev jako jeho zvěstovatelka nekončí, byť to mnozí, třeba i v devadesátých letech minulého století falešně prorokovali. Všechny nadchlo čtení prvního textu o Jonášovi v podání sestry farářky Libuše Roytové. Při bohoslužbě přijal svátost biřmování čtrnáctiletý bratr František. Účastnila se paní místostarostka Markéta Pytlíková a dlouholetý starosta města Luděk Jeništa, který ve svém pozdravu na závěr citoval velmi výstižně slova papeže Františka o pokoře, lásce a toleranci, čím větší má člověk vliv a moc. Bratr patriarcha ve svém proslovu uvedl slova prvního patriarchu Karla Farského o hradech, jimiž jsou i naše sbory: „Hrady našeho znovuvzkříšení a našeho zápasu na poli nábožensko - církevním“. Na závěr předal bratr patriarcha malý dárek panu starostovi a obdaroval i nového biřmovance Františka a sestru farářku Ondřejku, která pozvala všechny hosty a duchovní ke společnému obědu. Ten následoval stylově k dané lokalitě - v restauraci U blanických rytířů.

Oslava v Jílovém u Prahy
Oběd si žel nevychutnal bratr patriarcha, který pospíchal na Radostné odpoledne v Jílovém u Prahy, kde si zahrál v úvodním country koncertu kapely „V Českém znění“. Na koncert navázala prohlídka nově zrekonstruovaných bytů a celé odpoledne završila bohoslužba s poděkováním za obnovu farní budovy a k 90. výročí sboru. Bohoslužbu sloužila administrující farářka Eva Mikulecká spolu s pražským biskupem Davidem Tonzarem a bratrem patriarchou Tomášem Buttou, který při bohoslužbě kázal. Bratr patriarcha ocenil úsilí mnohých, kteří sbor budovali. Rozvinul myšlenku o trojím domovu, kdy ten třetí, duchovní dům se staví ve společenství s Kristem. Právě do společenství Husova sboru v Jílovém byla při této bohoslužbě slavnostně přijata nová členka Miluška Lodinová. Bratr biskup k tomu poznamenal: „Komu se v církvi poštěstí, že ho přijímá kormě faráře současně i biskup a patriarcha.“ Patriarcha i biskup se vzápětí shodli, že v naší církvi své funkce chápeme jako služby. Sestra Miluška následně sdělila, že celou noc nespala, neboť sama připravila několik druhů výborného občerstvení, které nebylo možno pro jeho množství ani sníst. Když jsem sestře Milušce říkala, že v naší náboženské obci v Příbrami – Březové Hory se mimo jiné setkávají seniorky, které také pletou pro Nedoklubko, hned měla připravenu ideu pletení nejen pro děti v inkubátorech, ale i pro dospělé. Jsou zde i další projekty, které budou v tzv. klubovně, jak si ji ještě pamatujeme od mnohaletého tamního faráře Lubomíra Polínského. Jeho odkaz v Jílovém stále žije, neb se vracejí i ti, kteří ho zažili s novými farníky. Z toho by se jistě radoval, neb vždy hlásal, že odejde, když bude jediné místo v kostele prázdné. To také připomněl ve své řeči bratr biskup David, který bratra Lubomíra též pamatuje. Díky všem, kteří v Husově sboru v Jílovém u Prahy zářícím novotou budují nové společenství z původních i nových členů.

Bylo mi ctí a jsem Bohu vděčná, že jsem se mohla slavnostních bohoslužeb a setkání v těchto dvou dnech zúčastnit a též i spolu s Blahoslavem Ratajem (a v chrámu sv. Mikuláše s Michalem Hanzalem) zazpívat z díla Bedřicha Smetany (výběr z Večerních písní) a výběr z Dvořákových Biblických písní – při všech třech příležitostech a tak snad i přispět k slavnostní atmosféře všech výročí a setkání.
Kéž slavnostní a radostná atmosféra, které provázela všechna místa, rezonuje v mnohých srdcích a vlévá naději pro naplněný život v dalších letech. Kéž přináší také inspiraci od našich otců a matek, kteří žili z víry a v radosti se sdružovali v tehdy nové Církvi československé a vnášeli Ducha Kristova do celé tehdejší společnosti. K tomu nás také v takzvaném pojmovém určení církve zavázali. Čest jejich památce a sláva Bohu za dar života v Církvi československé husitské spolu ve spolupráci s dalšími křesťanskými církvemi a lidmi dobré vůle. Kéž do tohoto světa nepokojů a válek vnášíme alespoň malá zrnka naděje, radosti a lásky. A takováto setkání a slavnosti nechť jsou v tom posilou všem.

Foto z Vlašimi

Foto z Jílového u Prahy

Hana Tonzarová

Foto: Autorka