(ČZ 13/2025) V náboženské obci středočeského města, známého těžbou černého uhlí, hutí Poldi Kladno a skvělými hokejisty, byl před 15 lety ustanoven farář Phanuel Osweto.
Původem je ze západní Keni, kde rozjížděl různé projekty, včetně vybudování počítačového centra, školy a dětského domova.
V Keni dosáhl díky slovenské katolické charitě vzdělání ve zdravotnictví a spolupracoval se zahraničními lékaři, ve studiu pokračoval na Vysoké škole zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty v Bratislavě, kde získal i doktorát. Stále více ho však přitahovala teologie. Tu vystudoval na naší Husitské teologické fakultě UK. V charitativní činnosti pro Afriku pokračuje stále, především projektem Afrika Africe s cílem vzdělávat znevýhodněnou mládež ze slumů v Nairobi, kde sám chvíli vyrůstal. V Kladně žije nyní se svou rodinou – nedaleko našeho sboru, bývalé synagogy, kde jsme bratra Phanuela navštívili.
V kladenské kronice čteme o nadšených začátcích naší církve, jejíž počty se „zvětšovaly téměř den ze dne“. Podobný entusiasmus samozřejmě provázel první roky církve téměř všude, ale také víme, jak se situace vyvíjela dál. Jak vnímáš náladu a vůbec život kladenské náboženské obce dnes?
Ty sám jsi vždycky usměvavý, vřelý, takový „srdcař“, my Češi obecně jsme myslím celkově vlažnější – i v prožívání víry. Umím si představit, že ve Tvé rodné Keni dává člověk své pocity více najevo...
To je fakt. Myslím si, že když přijde člověk do sboru a nikdo se na něj neusmívá, může mít pocit: „Tak tady je to mrtvé“. Nebo když se zpívá...
... jako o pohřbu, smutně a táhle...
Ano, přesně, třeba píseň 111 „Radujme se vždy společně“ a tváříme se, jako bychom slovo radost vůbec neznali...
Ty to máš právě usnadněné svou náturou, je to prostě v povaze, není to nic předstíraného, násilného.
Ano, mám to tak. Raduju se ze života, že díky Bohu dělám to, co dělám, že vůbec žijeme, žijeme v zemi, kde je mír a svoboda, že je tu bezpečně, i životní úroveň je slušná. Mám za co děkovat Bohu.
Ano, je to asi nesrovnatelné s prostředím třeba takového slumu, kde jsi také strávil nějakou dobu. Asi je to úplně jiný svět, těžko si to představit v našich podmínkách.
Ano, mám důvod se radovat z toho, co přijímám z Božích štědrých rukou.
A ještě k té otázce, řekl bych, že kladenské náboženské obci Bůh opravdu požehnal, chodí sem na bohoslužby běžně třicet, čtyřicet lidí a určitě přispělo i to, co zde udělal za 25 let můj předchůdce Stanislav Jurek, který zanechal výrazné stopy. Zavedl setkávání nad Biblí věřících různých věkových kategorií, mužských a ženských skupinek, soustředění sboru několikrát do roka nebo pořádání týdenního církevního tábora, kde nás, tím myslím kladenský a slánský sbor, bývá tak šedesát až osmdesát lidí. Je skvělé, že začal a já v tom mohu pokračovat. Působí to dobře i na ty, kdo přichází nově. Rádi se připojí. Jde o entusiasmus podobný počátečnímu nadšení, o kterém mluvíte. Kladenský sbor je stále živý, apelujeme na to, aby se každý zapojil a nabídl svá obdarování.
Každý jistě přispěje tím, co umí, co je mu vlastní...
Ano, i třeba vyloženě prakticky, mimo duchovní službu.
Jinak, máme také laické a dětské bohoslužby, to je tady veselo. Jsou trošičku zjednodušené, kratší, upravené.
A to se týká i tvých dětí? Zapojují se také?
Ano, celá moje rodina je dnes součástí sboru. A každou středu je také zmíněné setkání nad Biblí, kdy můžou věřící mluvit otevřeně o všem, co je zajímá. A nesmím zapomenout na setkávání mládeže, každý týden – jednou sami a pak s duchovním.
Když jsme u setkání mládeže, letos se zde bude konat celorepublikové setkání, že?
Ano, bude 26. – 28. září v těchto prostorech.
Obrovskou radost jsme měli také z deseti křtů, které tu proběhly na Letnice v květnu minulého roku, s bratrem biskupem Davidem Tonzarem. Těch deset lidí sem přišlo teď v sobotu, mluvili jsme o tom, jak prožívají svou víru dál... No a hned v neděli následovala prodloužená.
Prodloužená? Co to znamená?
Tu míváme třetí neděli v měsíci, po bohoslužbě. Zůstaneme k povídání, slavíme narozeniny, které lidi měli...
V pořadu Cesty víry jsi moc pěkně přirovnal církev k dopravnímu prostředku, který má člověka dopravit k cíli, v tomto případě k Bohu, blíže Božímu království. Jaká byla ta tvoje cesta k Bohu, byl jsi vychován v křesťanském prostředí?
Ano, byl. Tatínek byl také pastorem v církvi, což mi hodně pomohlo.
V Keni křesťanství převažuje, že?
Jistě. Hodně lidí tam chodí do kostela a i z těch, kdo nechodí, jen málokdo o sobě řekne, že je ateista.
V mé cestě k Bohu asi zásadní roli hrálo odhodlání žít, jak Bůh po nás chce, podobně, jak to vnímal můj tatínek. To mi pomohlo i v době, když jsem tu začínal studovat. Byla to ale opravdová výzva.
Určitě vše komplikoval i ten náš těžký jazyk, čeština.
Ano. Jen si představte – kázat, číst ty složité filozofické, teologické a psychologické věci! Vzpomínám na moment ve škole, kdy jsem mluvil o Rakousko-uherské říši a vyslovoval jsem „Rakousko-uherské rýži“:-)
Zkrátka Bůh nás tak miluje, že pro nás zvolí cestu už dopředu. Alespoň to tak cítím. Já jsem byl například obklopen lidmi, kteří mi to všechno hodně usnadnili, pomohli mi. Cítil jsem se jako doma. Třeba Hanka Rohlíčková (dnes Nováková, pozn. redakce), která studovala asi rok přede mnou. Neuměla anglicky, ale domluvili jsme se „rukama nohama“, když jsem se s ní radil ohledně liturgie, zpěvu a různých praktických otázek; hodně, hodně mi pomohla. A taky Tonzarovi, Hanka i bratr biskup. Ta cesta byla doslova připravená, zajištěná. Přišlo to všechno v pravou chvíli.
Jinak pokud jde o tu otázku na „dopravní prostředek, který člověka dopraví k Bohu“, souvisí to i s ekumenou. Ta tady v Kladně funguje velice dobře. Zrovna příští týden máme setkání. Není to žádné soutěžení, ale radost, že jste spolu. Sdílíme jako duchovní radosti i starosti v našich sborech, pomodlíme se, dáme si kávu... Ať jsme někdo katolík nebo evangelík, všichni hledáme cestu, cíl je jasný...
Což souvisí i s naší další otázkou. Náš sbor v Kladně je bývalou synagogou, která sloužila původním účelům do roku 1939, kdy ji po dohodě s židovskou obcí převzala naše církev, aby se zabránilo konfiskaci nacisty. Jedna z původních kladenských Tór se nachází v komunitě v americkém Fairfieldu a další v Londýně. Je s nimi náš sbor nějak v kontaktu?
Sama historie té budovy nás vede k tomu, abychom židovskou minulost připomínali, připomínáme i holocaust, transporty do Terezína, účastníme se čtení jmen a pokládání kamenů zmizelých tady v Kladně, kdy jsem byl i požádán o požehnání. Byla tady i návštěva z Fairfieldu a vím, že ještě než jsem tu začal sloužit, byli naši členové s farářem pozváni do Ameriky.
Každý rok děláme také akci, kterou nazýváme Den modliteb za pokoj pro Jeruzalém a přednášky na podporu Izraele. Nahoře ve sboru máme stálou expozici věnovanou těmto věcem.
Nakonec bychom se ještě rádi zeptali na charitativní, misijní práci, které se věnuješ v Africe, ale i tady.
Ano, věnujeme se třeba sociální činnosti, podpoře bezdomovců. Hlavně ve Slaném, mé druhé obci, kterou mám na starosti se sestrou jáhenkou Ivanou Doubravovou, kde je jich hodně. Hlavně v létě se stává, že přijdete na bohoslužbu a více než polovina jsou bez-domovci... Jinak Slaný je také živým sborem a krásně tam zpívají!
Pokud jde o náš projekt Afrika Africe, hledáme právě další sponzory, protože projekt se rozrůstá a rozrůstají se i náklady. Když jsem projekt začínal, někteří mi říkali: to je utopie, to tady nebude fungovat. Phanueli, tady nejsi v Americe. Funguje ale velmi dobře, a to už 15 let. V Keni je dětský domov, také počítačové centrum a škola jsou dobře zavedené (teď je zde 200 mladých), máme také 60 podporovaných na dálku...
Mimochodem, minulý rok skupina keňských studentů absolvovala zdárně naše vlastní IT programy, což bylo zakončeno slavnostními promocemi...
Kdyby měl někdo zájem, uvítáme podporu třeba i jednou měsíčně. Uvítáme také funkční notebooky a tablety, které studenti hodně potřebují. Nebo se může kdokoli zapojit i jako dobrovolník, může do Afriky prostě jet a připojit se.
Rozhodnete-li se nás také podpořit, všechny podstatné informace získáte na www.afrikaafrice.cz.
Číslo účtu je Fio Banka 2100890978/2010.
Za odpovědi a milé setkání děkují
Klára Matoušová a Ondřej Syrový
Foto: Klára Matoušová
Český zápas č. 12/2025 z 23.3. 2025
Související: 100 let kladenské náboženské obce