(ČZ 18/2024) Milé sestry, milí bratři, jakou cenu má váš způsob života? Nebo ještě příměji, jakou cenu má váš život?
Udělal jsem si k tomuto tématu sedánek s umělou inteligencí a ze-ptal jsem se chatu GPT. Odpověď byla vyhýbavá, že je to otázka „složitá a filozoficky hluboká“. Nicméně, jsou obory, kde se o tzv. „životní hodnotě“ přeci jen uvažuje i ve finančních částkách. Dělají to třeba pojišťovny. Vyhodnocují, za jakých okolností, v jakém zdravotním stavu ještě investovat do lékařské péče a kolik. Tak jsem na umělou inteligenci přitlačil a chtěl jsem reálná čísla. Pořád se vyhýbala, mluvila o statistických modelech, algoritmech a „analýzách rizik k určení pojistných sazeb a limitů po-krytí“. Když jsem se jí zeptal, jaká je cena lidského života z hlediska lékařské péče – vyjádřeno v korunách, řekla mi, že takové určení je nemožné a nelidské. Před umělou inteligencí jsem se tedy znemožnil, má mě za nemorální zrůdu. A je to dobře.
Větší úspěch jsem měl na googlu. Tak jsem se dozvěděl, že v České republice je „hodnota zmařeného lidského života (…) stanovena na 400-násobek průměrné mzdy za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného. V roce 2020 se tato částka pohybuje okolo 13,3 milionů korun.“ Tolik web Česká justice, který se zabýval finančními kompenzacemi pro pozůstalé zabitého člověka.
Jestli se vám zdá tohle moje hledání po ceně člověka vyšinuté a nelidské tak jako umělé inteligenci, je to dobře.
Když člověk o hodnotě lidského života přestane mluvit obecně, ale dotkne se konkrétních případů, mohou ho čekat dost znepokojivá zjištění. V posledních týdnech mnou poměrně otřásl jeden nezamýšlený společenský výzkum na tohle téma. Výročí smrti Heleny Biháriové. Romky z Vrchlabí, matky čtyř dětí, kterou před 26 lety dva mladí muži, skinheadi, hodili do jarního rozvodněného Labe.
Při výročí její smrti studenti spolku Mnoho světů na náplavce udělali provizorní pietní místo, kde člověk mohl zapálit svíčku. Jejich akce rozpoutala záplavu reakcí na sítích i mezi lidmi. Nejhlasitější tón zněl: Biháriová byla problémová, kradla… Jednomu z dvou mužů před tím ve Sklípku ukradla peněženku. Ne-vím. Snad to tak i bylo. Co mě nad tím ale zaráží, je, že jakoby tohle všechno, drobná kriminalita, nějak ospravedlňovalo její smrt, vraždu. Jako by za krádež dvou stovek člověku náležel trest smrti. Vynesený rukou lidu. Jako by hodnota lidské-ho života byla nižší, když se dopouští drobné kriminality či není bílý.
Tak má každý život stejnou cenu, nebo ne? Podle čeho se to rozhoduje? Kdo to rozhoduje? Jsem si jistý, že koleje tohoto uvažování sice začínají na nádražích měst plných spořádaných občanů, nakonec ale vedou až do koncentračních táborů.
Jsem vlastně rád, že po tak otřesných úvahách můžu otevřít Bibli a číst, že existují také úplně jiné hodnotové systémy.
Jakou cenu tedy má lidský život? Jak to vidí Petr ve svém dopise? Ten má jasno v tom, že za život se nedá platit penězi, ani drahými kovy: „Z prázdnoty svého způsobu života jste nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, zlatem ani stříbrem.“ V Petrově době bylo možné za určitý obnos zlata vykoupit otroka z otroctví. Koupit si svobodu za tvrdou měnu. Petr ale ví, že pravá hodnota lidského života se neváží na decimálkách.
Petr vzpomíná na vyvedení Izraelců z Egypta, jak před tím potírali futra krví z beránka, kterého před cestou večeřeli. Anděl smrti pak jejich domovy obešel. Tady už krev byla prolita. Petr vzpomíná na Izajášova beránka zbitého, kráčejícího na porážku, který na svém těle nese bolest našich hříchů. Vzpomíná na Ježíše na kříži. „Byli jste vykoupeni drahou krví, drahou krví Kristovou,“ píše Petr a pokračuje: „Tenhle beránek bez vady, čistý a neposkvrněný, nevinný za vás položil život...“ Tady se konečně dozvídáme něco o hodnotě lidského života.
Co to znamená, že jsme byli vykoupeni? Znamená to, že nemusíme žít v žádných vyjetých kolejích. Můžeme vystoupit ze způsobu života, z poměrů, které nás po předem položených kolejích vezou jen jedním možným směrem. Jedeme po cestě, před kterou se otevírá perspektiva. Jsme svobodní k tomu žít život tak, aby měl smysl. Mimo vyjeté koleje. Kreativně. Smysluplně.
Co znamenají ta zvláštní slova, že za nás Kristus prolil krev? Znamená to, že náš život má cenu. Ta cena je nevyčíslitelná.
Bez ohledu na průšvihy, do kterých jsme šlápli a nemůžeme je dostat z podrážky. Ježíšův příběh naopak vypráví o tom, že Ježíš se bavil s lidmi, kteří šlápli i do pořádného hnoje, s lidmi, za které bychom nedali ani zlámanou grešli. I za ty s jejich drobnou kriminalitou, i za ty s doživotními tresty, i za nás z našimi hrby obtěžkanými všemožnými životními propady, prolil krev.
Náš život je tak vzácný, že Bohu stálo za to dát za něj svého syna. Jeho krev dává smysl našemu životu. Vlévá mu krev do žil. Je v tom ale taky závazek. Pokud někdo našemu životu dal smysl, bylo by teď dobré objevit, v čem ten jeho smysl vlastně spočívá. Jak ho žít dobře? Co, že to od nás pán Bůh vlastně chtěl, když to s námi nevzdal po prvním neúspěchu, ani po těch dalších? Tady Bible nenabízí žádné snadno aplikovatelné návody.
V tom je ten google praktičtejší. I když, ta jednoduchá řešení lidské otázky jsou často dost krátkozraká.
Petr říká jen: „Pána Boha poznáváte jedině skrze pána Ježíše.“ Pokud tedy chceme inspiraci, jak žít dobrý život, pokud se potřebujeme zeptat, bude dobré začít právě u Ježíše. Ostatně přišel prý kvůli nám. Tak toho využijme. Hledejme. Ptejme se dobře, jak to s námi Pán Bůh vlastně myslel. Má to cenu.
Dny proti rasismu, 3. 3. 2024, Vrchlabí
Michael Pfann
(redakčně upraveno a zkráceno)
Český zápas 18/2024 z 5. 5. 2024