WebArchiv - archiv českého webu

Jak je to s přístupem firem a státních subjektů k podpoře rodiny a zaměstnání?

Praha

V Praze proběhla Mezinárodní konference na téma Odpovědnosti společenských subjektů při podpoře rodiny a zaměstnání pořádaná Centrem pro rodinu a sociální péči a Národním centrem pro rodinu ve spolupráci se Stálou komisí pro rodinu Parlamentu ČR.
Jak známo, konference se nekonají proto, aby nějaký problém vyřešily, ale snaží se shromáždit k danému tématu co nejširší škálu informací, podnětů a případně již existujících příkladů rešení.
Pozitivním faktem již je snad sama existence Stálé komise pro rodinu Parlamentu ČR a iniciativa občanských sdružení, které mapují i oblast vztahů rodiny a zaměstnanosti.
Předseda Stálé komise pro rodinu, pan poslanec Kvapil, v úvodu vyjádřil nutnost pojmenovat potřeby rodin ve vztahu k zaměstnání.
O to se velmi zdařile pokusila paní Marie Oujezdská z Národního centra pro rodinu v Brně. Na základě průzkumů lze konstatovat, že průměrná týdenní pracovní doba v České republice je druhá nejdelší v Evropě, u žen dokonce první. Sám tento fakt s sebou přináší další kapitolu problémů – rodiče jsou po celý den v práci, děti se volném čase pohybují v osamoceném virtuálním světě počítačových her nebo sedí před televizní obrazovkou. Menší část dětí se potuluje po ulicích s rizikem zapojení se do dětské kriminality nebo toho, že se samy stanou obětí trestného činu.
Přitom mnoho firem či institucí by díky charakteru vykonávané práce mohlo vyjít rodičům s dětmi vstříc – více využívat možnosti zkrácených úvazků, flexibilní pracovní doby i volby místa výkonu práce. Přestože všechny tyto možnosti podpory zaměstnaných rodičů zákon umožňuje, jsou využívány velmi málo.
Petr Janoušek, bývalý generální ředitel společnosti Nike, vidí v nedostatku pracovních sil, který se v současné době začíná v naší republice projevovat, možný průlom pro širší využití těchto možností. Společnost Nike si s sebou ze zahraničí přivezla „západní“ know how personální politiky. Rodiče, kteří chtějí nebo z finančních důvodů musí při péči o děti vstoupit do pracovního poměru, často hledají práci na snížený úvazek. A přitom je v České republice možnost získat snížený úvazek jedna z nejnižších v Evropě.
Zkušenosti ekonomicky vyspělých států ovšem ukazují, že například šestihodinová pracovní doba je využívána daleko efektivněji. Rodič se nemusí poslední hodinu práce stresovat tím, že vyzvedne své dítě ve školce opět jako poslední nebo zase nestihne začátek třídních schůzek, což přispívá k jeho duševní pohodě, a dokáže se lépe soustředit na své pracovní úkoly. Kratší ani flexibilní pracovní doba nemusí narušit chod organizace, jsou-li jasně dány časy ke společným schůzím a jednáním.
Stále více se také využívá sdílených úvazků (share jobs), což znamená, že plný úvazek na jedné pozici je rozdělen po čtyřech hodinách mezi dva pracovníky. Jeden tedy pokračuje v práci druhého např. na stejném počítači nebo u výrobního stroje. Firmě tím ovšem vzrůstají náklady na proškolení zaměstnanců a rostou nároky na kvalitu komunikace.
Rovněž se firmám prodraží, a proto je poměrně málo využívána, možnost dovolené navíc pro rodiče malých dětí a školáků.  I přes provozní potíže jsou vstřícní zaměstnavatelé ochotni poskytnout zaměstnancům pěčujícím o děti alespoň neplacené volno. Volno bývá poskytováno i těm, kteří se potřebují postarat o nemocné či přestárlé rodiče nebo příbuzné. Firmy přitom dbají na to, aby se takový člověk necítil vyloučen či ohrožen ztrátou zaměstnání. Podporována je  i snaha alespoň o částečné vykonávání práce z domova. Současným fenoménem je společenská odpovědnost  firem, která je v poslední době orientovaná převážně na charitativní pomoc v blízkém regionu, včetně rodin vlastních zaměstnanců.
Pojem vstřícnosti k rodinám zmínil ve svém příspěvku i Matthias Milke ze Spolku katolických rodin v Berlíně. V Německu byl dokonce zaveden certifikát „Podnik provádějící politiku zaměstnanosti vstřícnou k rodinám“ pro organizace, které splní určité podmínky. Je jisté, že firmy s tímto certifikátem snáze seženou kvalitní zaměstnance. Základní myšlenkou této politiky je to, že nelze stavět práci a rodinu proti sobě. V Německu rodinám pomáhají i Lokální uskupení pro rodinu. Existuje jich asi 500 a kromě zaměstnavatelů jsou v nich zapojeny i další subjekty – úřady, školská zařízení, církve aj. Díky takové mnohaoborové spolupráci vznikají například originální školky s otevírací dobou podle místního zaměstnavatele. Německé Ministerstvo rodiny zřídilo speciální kancelář, která Lokálním uskupením pro rodinu poskytuje servisní, ne koordinační, služby.
O vládní strategii podpory rovných příležitostí a rodinné politiky u nás hovořila Kateřina Příhodová, ředitelka Odboru rodinné politiky a rovných příležitostí. Podle programového prohlášení vlády bude podporován rozvoj služeb pro rodiny. Podniky budou motivovány k vytváření částečných pracovních úvazků zavedením slev na sociálním pojištění a zrušením minimální platby zdravotního pojištění. Do daňově uznatelných nákladů zaměstnavatele mají být uznány náklady na vytváření školek a zařízení pro péči o děti zaměstnanců.

Přehodnocení přístupu zaměstnavatelů k rodinám je více než nutné, neboť se ukazuje, že podpora rodinného života je základem úspěšné firmy. Zaměstnanci spokojení v rodinném životě podávají daleko lepší pracovní výsledky. Je načase, aby i v naší republice začaly firmy využívat možností vstřícného vztahu k rodinnému životu zaměstnanců.



Mgr. Lenka Nováková

Lenka Nováková publikováno: 15.08.2008 10:57 zobrazeno: 2974x


Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Husitská teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus