WebArchiv - archiv českého webu

Úvaha o stromech podle svědectví Bible

Sestry a bratři,

setkáváme se v přírodě u Lesní kaple dr. Karla Farského, která je do všech stran otevřená. Není uzavřenou chránící budovou či církevní stavbou poskytující příjemné zázemí. Je otevřená – slunci, dešti, náporu větru, chladu i žáru, vlídnému i drsnějšímu počasí zdejšího kraje nedaleko Krkonoš. Je otevřená přírodě, takové, jaká je. Samotný název „lesní kaple“ znamená, že se nachází přímo v lese. Stromy v bezprostředním okolí nejsou jejím okrajovým estetickým doplňkem, ale její vlastní součástí. Konstrukce kaple byla také zhotovena z modřínového dřeva.

Dnešní bohoslužba ke Dni Země vybízí k zamyšlení o přírodě, která nás obklopuje, ze které mnohé čerpáme, co potřebujeme jako nezbytné pro náš život, a jejíž aktivní součástí jsme.

Svoji tematickou promluvu – tím i vaši pozornost – bych chtěl zaměřit na stromy. Je jich okolo nás mnoho. Zde v tomto přírodním areálu se nacházejí rozmanité stromy – břízy, duby, buky, javory, olše, jabloně, lípa, vrba, jeřáby, smrky, modříny, borovice…

Bible je jako brýle, pomocí kterých můžeme vidět jasněji, co jsme dříve viděli jen rozmlženě a rozostřeně, a přečíst to, co jsme přečíst nebyli schopni. Prostřednictvím Bible můžeme vidět a uvědomovat si Boží dílo v přírodě v jeho propojeném celku i v jednotlivých detailech.

Soustřeďme se tedy na stromy. Měli bychom mít schopnost stromy skutečně „vidět“ a vnímat je. Aby o nás neplatilo přísloví: „Pro samé listí nevidí strom“ nebo i jiné „Lesem šel, ale stromy neviděl.“

V Bibli se o stromech píše na řadě míst a nebylo by možné v jedné promluvě se všemi místy a texty exegeticky zabývat a kazatelsky je rozvíjet. Přesto toto téma umožňuje vstoupit do bohatosti biblického poselství Starého i Nového zákona, kde svoji významnou roli hrají stromy.

Už v samotné zprávě o stvoření na začátku Bible mají stromy zcela zvláštní postavení. Jsou svým způsobem „obdobou“ i „protějškem“ člověka. Zprávu o stvoření v sedmi dnech lze vidět jako dvě na sebe navazující epochy, kdy má symbolický význam číslice tři. První tři dny stvoření jsou první epochou a následující tři dny jsou druhou epochou. Sedmý den odpočinutí je pak završením. Vrcholem první epochy je právě strom a vrcholem druhé epochy je člověk. Třetí den stvoření se na pusté zemi objevuje zeleň, byliny a stromoví (Gn 1,11-13). Vždyť právě strom je jako člověk vzpřímen a směřuje svým postojem k nebi! V plánu stvoření mají stromy nezastupitelné místo a podobně jako na rostlinách je na stromech závislý život zvířat i lidí, neboť poskytují obživu.

Stvoření není jen něčím minulým, odehrávajícím se od nás ve velké časové vzdálenosti dávnověku, ale je stále probíhajícím Božím činem. Při každém zasazení malého křehkého stromu a jeho postupném růstu můžeme být udiveni tímto zázrakem Božího tvoření.

Na začátku Bible se píše o dvou stromech, které mají pro člověka zcela zásadní význam. V rajské zahradě se vyskytují dva stromy – strom života a strom poznání dobrého a zlého (Gn 2,9). Tohoto druhého stromu se člověk na Boží příkaz neměl dotknout (Gn 2,17). Tento strom se vyskytuje nespočetněkrát v umění a je znázorněn jako jabloň, podle některých křesťanských vykladačů Bible. Podle rabínského výkladu se jednalo o fíkovník. Všechno člověk mohl ze stromů jíst, všechny stromy mu byly k dispozici s nádhernými a čerstvými plody, jen jednomu jedinému se měl vyhnout a vyvarovat. Touha člověka po neomezenosti mu však přinesla možnost sebezničení i narušení souladu stvoření a ohrožení země. Touha po životě a věčnosti, které představuje ztracený strom života v ráji, mu však zůstala (Kaz 3,11). O stromu života a ráji či zaslíbené zemi se hovoří i v dalších knihách a textech Bible. „Strom života“ se vyskytuje také v poslední biblické knize Zjevení Janovo, kde se hovoří o stromoví u řeky s křišťálově čistou vodou, které stále přináší čerstvé plody a jeho listy s léčivou mocí pomáhají k uzdravení národů (Zj 22,2).

V příbězích starozákonního lidu Izraele se někdy vyskytují zmínky a narážky na „posvátné stromy“. Tyto „posvátné stromy“ byly již v Palestině doby původních obyvatel a uctívání hor, kamenů, pramenů i stromů náleží k projevům pohanského přírodního náboženství. V tomto tušení božských sil v přírodě je však zaměněna příroda a její jevy za samotného Stvořitele.

Ve Starém zákoně nacházíme příběh o Absolónovi, který se vzbouřil proti králi Davidovi. Hledal zřejmě ochranu u posvátného stromu, ale vzhledem k tomu, že jednal zle, tak mu tento strom nepomohl (2 Sa 18). Někdy se při dobytí města a vítězné bitvě pokácely stromy nepřátel jako výraz jejich porážky. V Zákoně je však řečeno, že stromy nesoucí ovoce nemají být pokáceny (Dt 20,19). Stromy přece nemohou za to, jací lidé žijí ve městě. Svoboda od pohanského chápání přírody umožňovala Izraelcům, že i u Hospodinovy svatyně za časů Jozua byl „posvátný strom“ (Joz 24,26) a také později v chrámě v Jeruzalémě bylo zobrazeno stromoví života jako dřevořezba palem (1 Kr 6,29-32).

Stromy jako symboly se v Bibli vyskytují v různých přirovnáních, obrazných příbězích i výrocích. Strom je charakteristický svojí výškou, velikostí, mohutností a prostorovou rozlehlostí. Proto se stal obrazem vládce a mocných říší. Takový příklad nacházíme v bajce v knize Soudců o tom, jak stromy volily krále. Nikdo z užitečných stromů – ani oliva, ani fík a ani vinná réva – se nechtěl stát králem nad ostatními. Jedině trnitý keř o tuto funkci velice stál a ucházel se o ni (Sd 9). I když se mluví o stromech, tak se jedná o postavy lidí. Podobně je tomu i v obrazné řeči starozákonních proroků. Prorok Ezechiel hovoří o „velestromu“, který je obrazem egyptské říše (Ez 31). Výška stromu znázorňuje povýšenost srdce vládce, která přivodí jeho pád, jako padne veliký strom. Stejně tak Daniel vykládá babylónskému králi jeho sen o mohutném košatém stromu, představujícím jeho říši tak, že bude skácen a za svoji zpupnost ponížen (Da 4).

Také Ježíš mluvil ve svých podobenstvích o stromech. Na rozdíl od velikých rozpínavých stromů znázorňujících pozemská království založená na moci, zdůrazňoval v případě Božího království příměr nepatrnosti hořčičného semínka, ze kterého vyroste užitečný strom (Mk 4,30-32). Hovořil o dobrém stromu a dobrém ovoci, které nemůže přinášet špatný strom (Mt 7,18-19). Stromy jsou obrazem dobrých nebo špatných lidí, kteří se poznávají podle ovoce (srov. Ž 1,3; Jr 17,8).  Sám sebe Ježíš přirovnal ke stromu – k vinnému kmeni (J 15,1.5) a jeho učedníci mají být dobrými ratolestmi přinášejícími dobré plody (J 15,8). Ježíš o sobě hovoří také jako o „zeleném stromu“, jehož život byl předčasně ukončen (L 23,31). Byl ze světa odstraněn, ačkoliv nese a vydává ze sebe plno života. Jeho kříž je znázorňován jako strom s větvemi a plody, odkazující na strom života v Božím ráji. Stromoví v knize Zjevení přinášející stále plody a listy, uzdravující národy, je křesťanskými vykladači symbolicky pochopeno jako Kristův kříž (Zj 22,2).

Strom spojující nebe se zemí je hlubokým a bohatým symbolem obecně v náboženství a kultuře, ale právě také v křesťanství.

Čemu se můžeme učit z Božího stvoření právě od stromů? Uvedu čtyři skutečnosti, které nám mohou být příkladem. U stromů spatřujeme trpělivost, odolnost, užitečnost a život ve vzájemnosti.

Stromy vyžadují trpělivost. Rychle se zasadí, ale nedávají ovoce hned. Strom je výrazem odolnosti. Jak říká přísloví: „Strom neklesá na první úder.“ A v jednom spirituálu se zpívá: „…být jak strom, co neohne se, nebojí se nečasu“ (Kdo mě z pout mých, Svítá č. 147). Strom je výrazem užitečnosti a prospěšnosti. Jak to říká Ježíš: „Po ovoci poznáte strom“ (Mt 12,33). Stromy představují „společenství“, život ve vzájemnosti. I když stromy v lese mezi sebou bojují o světlo, o vláhu, přesto si navzájem i pomáhají. Jak to vystihuje přísloví: „Strom o strom se opírá, člověk o člověka.“

Les a stromy nám zajímavým způsobem přibližuje kniha od německého lesníka s názvem „Tajný život stromů“. I když některé uváděné názory jsou mezi vědci diskutovány, přesto je to pohled na přírodu správným směrem.

Jako křesťané a věřící lidé můžeme na přírodu a dění v ní nahlížet „brýlemi Bible“ a spatřovat v ní zjevné i skryté stopy působení našeho Stvořitele. Právě proto, že přírodní životní prostředí je zásahy člověka tolik ovlivňováno, poškozováno a ohrožováno, máme přírodu nově objevovat, vážit si jejích nepostradatelných darů a hledat způsob života naší civilizace i každého jednotlivce ve větším souladu s ní.

 

Duben 2021          



Tomáš Butta, patriarcha-správce církve

Marie Jandová publikováno: 22.04.2021 08:29 zobrazeno: 65x


Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Husitská teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus