WebArchiv - archiv českého webu

Ž 43,1-2a Prosba o zjednání práva a výhled k Boží spravedlnosti

Postní promluva 2021

Sestry a bratři, milí přátelé!

Jedna z postních nedělí má název Judica. Je to podle latinského slova, kterým začíná Žalm 43., ve Vulgátě je číslován 42. V Bibli kralické začátek tohoto žalmu zní: „Suď mne“ a v Českém ekumenickém překladu Písma nacházíme výraz „Dopomoz mi, Bože, k právu“ (Ž 43,1).

Žalmista se nachází v takové situaci, kdy od druhých zakouší příkoří a nespravedlnost, a proto se obrací k Bohu, aby mu pomohl čelit těmto křivdám. Žalm se tak může modlit každý věřící člověk. Vždyť kdo z nás někdy neprožil ze strany druhých příkoří, obviňování z něčeho, co nebylo pravdou? Kdo nezakusil pocit, že dovolat se pravdy a spravedlnosti je takřka nemožné? A kolik lidí nespravedlivě odsouzených v totalitních režimech se v tomto světě nedovolalo lidské spravedlnosti!

Tento žalm jako mnohé další bývá připisován králi Davidovi. On byl ze strany protivníků vystaven úkladům a násilí a v takové chvíli ohrožení se modlil k Bohu, aby mu zjednal právo a spravedlnost.

Ale tím, že je tento žalm zařazován do postního času před Velikonocemi, má ještě jednu souvislost. Biblické události odehrávající se v Jeruzalémě o Velikonocích směřují k soudu s Ježíšem a k jeho odsouzení. Ježíš byl souzen veleradou, zastupující židovský národ, a také Pontským Pilátem, který byl reprezentantem spravedlnosti a práva římského státu. Jedná se o spor samotného Ježíše. Lidé, kteří jsou sami v úsudcích i jednání nespravedliví, soudí toho, kdo je spravedlivý (L 23,50).

V žalmu se hovoří jednak o národu a pak také o jednotlivci. „Dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým“ (Ž 43,2).

Žalmista je vystaven bezpráví ze strany množství lidu, celého národa. Hovoří se zde o „bezbožném národu“. Ale v Bibli kralické je řeč o „nemilosrdném národu“. Podobně i Viktor Fischel překládá: „národ bez lítosti“. Bezbožnost a nemilosrdnost však mají k sobě blízko. Nelze se dovolávat Boha, a přitom být tvrdý, nemilosrdný a bez soucitu. Být bez Boha je stejné, jako je být nemilosrdný. Vždyť Bůh je milosrdný, jak dosvědčuje i mnoho žalmů (Ž 59,18; Ž 103,8; Ž 145,17). On také očekává, že lidé budou jednat milosrdně (L 6,36).

Lid, národ, společnost, to není jen anonymní dav, ale zcela konkrétní lidé. Také o jednotlivci se v žalmu hovoří a ten je charakterizován jako člověk záludný a podlý. Být vystaven jednání takového člověka není nic příjemného. Vůči člověku, který předstírá milou tvář, ale přitom jedná úskočně a záludně, se špatně brání. Ani Ježíš nebyl uchráněn od jednání takového záludného člověka. Jidáš dokonce patřil k nejužšímu kruhu dvanácti apoštolů! Pašijový příběh se smutným koncem Jidášovy zrady Ježíše a jeho odsouzení odkrývá nespravedlivé jednání lidí a tím i jejich povahy a vlastnosti. Ale podlost, zrada, příkoří a lidský soud není tím posledním v Ježíšově příběhu. Tím posledním je Boží spravedlnost a milosrdenství.

Tento žalm jako prosba o dovolávání se práva a spravedlnosti nás vede ke schopnosti spolehnout ve všech našich velkých i malicherných sporech na Boží spravedlnost – nejvyšší instanci. Současně prosíme, aby na nás Bůh hleděl shovívavě a milosrdně. Proto v postní době předstupujeme před Kristův kříž. Z něho pohlédl na svět Ježíš pohledem nekonečné Boží lásky, a to i navzdory veškeré nespravedlnosti a bezpráví, kterého se mu v tomto světě od nás lidí dostalo a dostává.



Tomáš Butta, patriarcha-správce církve

Marie Jandová publikováno: 09.03.2021 08:00 zobrazeno: 8x


Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Husitská teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus