WebArchiv - archiv českého webu

Tušit světlo hvězd Božího nebe

Z útěšného spisu Jana Amose Komenského

Krátce po roce 1620 psal Jan Amos Komenský jeden ze svých raných útěšných spisů „Přemyšlování o dokonalosti křesťanské“. Toto dílo pastoračního a spirituálního zaměření bylo zařazeno do XV. svazku Veškerých Spisů Jana Amose Komenského, vydaného v Brně roku 1910, a do nové češtiny jej převedl a vydal básník Miroslav Matouš v roce 1992 s názvem „Rozjímání o křesťanské dokonalosti“. Komenský tento spis napsal na neznámém místě, když se asi jako třicetiletý bratrský kněz skrýval před pronásledovateli. Při jeho psaní myslel na svoji manželku, nejbližší z rodiny a přátele z církve, kteří prožívali těžké období.  

V tomto jeho spise je obsažena řada biblických citací a parafrází, jak je to pro Komenského typické. Jako kazatel vykládal Bibli a jako učitel usiloval o to, aby Bible byla základem výchovy ve školách a celoživotního vzdělávání člověka. V úvodu tohoto spisu však říká: „I kdyby někdo znal zpaměti celou Bibli, ale necítil by vnitřní potěšení Boží milosti, co mu to prospěje? Bylo by to marné …“ (Studnice útěchy ze spisů Jana Amose Komenského (1992), s. 11).

Ve svém spise vyznačuje tři stupně, které vedou ke křesťanské dokonalosti. Tím prvním stupněm je láska k Bohu z celého srdce, druhým stupněm svěření se Bohu a třetím neustálé přemýšlení o něm.

Aby člověk mohl Boha skutečně milovat – a také své bližní – musí mít čisté srdce. „Jeho srdce musí být očištěné od přílišného milování časných věcí, hněvu, závisti, nenávisti, strachu, zármutku a podobně. Ty zatemňují a znečišťují oblohu našeho srdce, takže v něm nemůžeme spatřovat nebeské potěšení hvězd,“ řečeno slovy Komenského (Studnice útěchy, s. 13).

Druhým stupněm je odevzdání se Bohu a svěření se jemu a pokorné snášení zkoušek. K tomu Komenský uvádí obrazné přirovnání: „Ale jako není zvláštní umění řídit loď, když je jasno a ticho, ale tehdy, když nastalý vichr způsobí strašlivou bouři a loď se pod náporem vln zmítá sem a tam, tak podobně není největší umění mít uspokojení v Bohu, těšit se v něm a chválit jej v čase štěstí, ale v čase těžkostí a bolestí se pokořit před Bohem a mít v něm stálou naději“ (Studnice útěchy, cit. s. 22).

Třetím stupněm je stálé přemýšlení o Bohu. Staročeské slovo „přemyšlovanie“ znamená přemýšlení i uvažování a rozjímání ve smyslu duchovního nazírání. Komenský zde připomíná krále Davida a jeho Žalm 16, kde je řečeno: „Hospodina stále před oči si stavím“ (Ž 16,8). „Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá“ (Ž 16,9). Komenský říká: „David byl králem, měl těžké povinnosti a ustavičně byl zaměstnán, na Boha však nezapomínal, ale tak jak říká, stále si jej stavěl před oči, a tím se rozveselilo jeho srdce. My však myslíme na jiné věci, jsme plni nepokoje a roztržitosti, a proto nemůžeme zakoušet duchovní radost“ (Studnice útěchy, s. 31).

Když čteme tento spis Komenského, tak si říkáme, jak veliké nároky klade na nás křesťany. Uvědomujeme si, že ke křesťanské dokonalosti máme skutečně hodně daleko. Ale nebyl by to moudrý učitel, kdyby sám svým přístupem k životu druhým nešel příkladem. A především měl Komenský zrak víry, hluboký duchovní pohled. „Hospodina před oči si stále stavěl,“ řečeno slovy žalmu. Dokázal spatřovat i v těch nejběžnějších věcech, které nás obklopují ve světě, projevy Boží lásky a moci. Kéž dokážeme jako on i přes všechny přítomné temné mraky tušit potěšení světla hvězd Božího nebe.



Tomáš Butta, patriarcha-správce církve

Marie Jandová publikováno: 09.03.2021 07:48 zobrazeno: 17x


Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Husitská teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus