WebArchiv - archiv českého webu

Ekumenismus jako výraz tolerance a vzájemné snášenlivosti

Vedle biblických pojmů smíření či jednoty, často zdůrazňovaných v ekumenicky zaměřených kázáních, projevech a dokumentech, se v souvislosti s ekumenismem užívá pojem tolerance. Tolerance je ochota připustit u druhého odlišné názory, chování, vzhled a podobně. Tento pojem bývá spojován s nástupem moderního liberálního myšlení, avšak vychází ze samotné podstaty biblického poselství a novozákonního svědectví.

Filozof John Locke napsal v roce 1688 Dopis o toleranci, ve kterém říká: „Toleranci považuji za hlavní charakteristický znak pravé církve.“ Podle něho tolerance k těm, kdo mají odlišné názory v otázkách náboženství, je v souladu s evangeliem a rozumem. Myšlenka tolerance souvisí s osvícenstvím, které reagovalo na období náboženské nesnášenlivosti a válek mezi křesťany. V Tolerančním patentu Josefa II. se hovoří o „pravé křesťanské toleranci“. Sekulární idea tolerance má s křesťanskou vírou mnohem více společného, než by se mohlo na první pohled zdát. Pojem tolerance není světský, ale naopak biblický. V Bibli se vyskytuje řecký výraz, který znamená snášet, vydržet, trpět. V Novém zákoně slyšíme apoštolovy výzvy: „Snášejte se navzájem“ (Ko 3,13) a „Snášejte se navzájem v lásce“ (Ef 4,2). Tolerance znamená ochotu a schopnost přijímat druhého v jeho odlišnosti a svébytnosti. Je úzkou cestou mezi fanatismem a lhostejností. Lhostejnost totiž na pravdu zapomíná a rezignuje na ni, nesnášenlivost ji naopak fanaticky brání a prosazuje. Skutečná tolerance je schopná dialogu i dohody.

Snášenlivost je apoštolem Pavlem vyzdvižena jako důležitý a podstatný viditelný znak našeho křesťanského povolání Ježíšem Kristem. Křesťané se často projevovali spíše nesnášenlivostí a nevraživostí. „Jinak věříš? Máš jiný názor než já? Tím jsi můj nepřítel.“ Dějiny křesťanství nejsou jen historií velkých světlých postav a osobností hluboké a aktivní víry, ale bohužel i dějinami nesnášenlivosti, odsuzování, vylučování a zavrhování druhých. „Snášejte se navzájem v lásce,“ nabádá apoštol. Tato biblická výzva a zásada se může zdát tak snadná a jednoduchá, ale v životě a ve vztazích ani mezi křesťany už to tak snadné není. Karel Farský ve své době promýšlel otázky ekumenismu. Došel k názoru, že jednota nebude docílena na základě učení, na základě společné a shodné věrouky. Rozdílné věroučné názory mají pravoslavní křesťané, jiné římští katolíci a jiné protestanti. Ale shoda je možná, přímo nutná na základě Ježíšova přikázání lásky. A stejným způsobem to vyjadřuje apoštol Pavel, když vyzývá: „Snášejte se navzájem v lásce.“ Nejprve mluví o potřebných vlastnostech křesťanů – o lásce a toleranci (Ef 4,1-3), a pak se teprve dostává k věroučným základům křesťanství (Ef 4,4-6). Nejprve má být na nás křesťanech vidět proměna našeho života z evangelia a teprve pak je možné vést vzájemně obohacující dialog o věroučných otázkách a o tajemství víry.

Naše současná situace je charakteristická radikální pluralitou jak politickou, kulturní, světonázorovou, národnostní, tak i náboženskou. Pro křesťanství to znamená, že na místo monopolu pravdy křesťanské víry nastoupil systém svobodně zvoleného náboženství či ateistického názoru, a že také privilegované postavení tradičních církví je v dnešní společnosti neobyčejně otřeseno. Křesťanství sice ví o univerzální pravdě evangelia, ale uvnitř soudobé společnosti je to jen jeden názor a jedna nabídka mezi mnohými. O to více je dnes potřebný upřímný a otevřený ekumenický dialog a spolupráce mezi křesťany z různých tradic jako společné svědectví této pravdě.

 



Tomáš Butta, patriarcha-správce církve

Marie Jandová publikováno: 06.01.2021 09:46 zobrazeno: 10x


Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Husitská teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus