WebArchiv - archiv českého webu

Ž 86,11 Soustředění a bázeň – dva předpoklady teologického studia

Kázání na bohoslužbě k zahájení akademického roku na HTF UK – říjen 2020

Vážení a milí účastníci této večerní bohoslužby, studentky a studenti, sestry a bratři!

         Scházíme se na začátku nového akademického roku 2020 – 2021, který je jiný, než roky předešlé. Na fakultě se poprvé neuskutečnilo slavnostní setkání pedagogů a studentů k zahájení nového roku, jak to bylo vždy obvyklé.

         K začátku nového akademického roku na teologické fakultě náleží zpěv písně „Přijď, ó Duchu přesvatý!“ V jedné ze slok této starobylé středověké sekvence se zpívá: „Sešli z nebe rozžatý světla svého paprsek!“ O tomto paprsku shůry mluví tajemný Dionysios Areopagita nebo také středověký teolog a mystik Bonaventura. Bez světla shůry, bez daru Ducha svatého, který nás osvěcuje, náš rozum nemůže poznávat Boží tajemství, hloubku pravdy Písma svatého a naše mysl nemůže nahlížet svět víry.

         Ani dnes při této bohoslužbě nelze zpívat tuto svatodušní píseň, neboť z důvodu šířící se pandemie je nyní omezen zpěv i při bohoslužbách. Přesto však zaznívá její melodie na varhany a můžeme takto vysílat k Bohu modlitbu svých srdcí. Prosíme o dary Ducha svatého pro fakultu, její učitele a studující. Dnes také přejeme blízkost, posilu a vedení Božího Ducha sestře Kateřině, která přijme svátost biřmování.

         Pro tuto bohoslužbu k začátku nového akademického roku jsem zvolil ze žalmu 86. verš 11.: „Hospodine, ukaž mi svou cestu, budu žít podle tvé pravdy, soustřeď mou mysl na bázeň tvého jména“.

         I přes různá omezení, překážky a neobvyklé studijní podmínky se pro vás otevírá nový akademický rok. Někteří studujete na fakultě déle, jiní jste nastoupili nyní do prvního ročníku. Ve své promluvě bych chtěl vyzvednout dva důležité předpoklady teologického studia. Tím prvním je soustředěnost mysli a tím druhým bázeň, úcta vůči Bohu. Jak je to vyjádřeno v 11. verši 86. žalmu: „Soustřeď mou mysl na bázeň tvého jména“.

Doba studia je jedinečná a patří k nejlepšímu období lidského života. Je to možnost neustálého prohlubování poznání, rozšiřování si znalostí a tím i rozhledu ve zvoleném oboru. Každé studium, a platí to zvláště o teologii, vyžaduje soustředěnost. Ale stále nás něco rozptyluje a odvádí naši pozornost od studia. Býváme někdy pohlcováni jinými naléhavými úkoly nebo našimi zájmy, a tím nemáme dostatek klidu na soustavné studium, které odkládáme a zaměřujeme se jen na to nejnutnější, abychom splnili základní povinnosti za cenu povrchnějšího přístupu. V případě studia teologie má mít naše poznání určitý střed a tím je Bůh v Kristu, ke kterému však nemůžeme přistupovat jen naším rozumem, ale především s vírou.

         Zaujala mě myšlenka jednoho učitele ze sesterské teologické fakulty, který jednoduše a výstižně charakterizoval teologa, bohoslovce takto: „Teolog je ten, kdo čte, píše a mluví.“ Všimněme si pořadí, nezačíná se mluvením, řečmi, těch je vždycky hodně, ale začíná se čtením. Teolog musí číst, soustředit se na četbu knih. Ale pak je zapotřebí psát, umět vyjadřovat myšlenky a názory písemnou formou. Až když si osvojíme soustavné čtení a tvořivé psaní, můžeme něco druhým sdělit, o něčem mluvit. Profesor Kučera nám říkal, že skutečná teologie opakuje jen vzory a jen něco docela nepatrného se k tomu můžeme odvážit přidat. Člověk musí nejprve mnoho přijmout, načerpat, získat, aby mohl druhým něco předat. Pro to je právě vhodná doba studia, kdy se k tomuto přijímání a čerpání nabízejí podmínky. Vstup na univerzitu je vstupem do míst velkého pokladu vědění a poznání. Teolog se má však držet Písma a uprostřed nejrůznějších hlasů slyšet hlas Krista. Má naslouchat samotnému Kristu, jak to učinila soustředěná Marie (na rozdíl od své nesoustředěné sestry Marty L 10,42).

         Druhým předpokladem teologického studia je to, co se nazývá biblickým slovem „bázeň“ (Dt 7,21; 2 Sa 6,9; Iz 33,6). Ale není to strach. Strach můžeme mít například ze zkoušek ve škole. Největší strach mohou mít ti, kteří se na zkoušku nejméně připravili. Ale strach má i ten, kdo se na zkoušku svědomitě připravoval. Vždycky se může přísný učitel zeptat na něco, co nevíme, neboť vždycky se najde nějaká mezera v našem poznání, neboť naše poznání je jen částečné, jak uvádí apoštol Pavel (1 K 13,9-10). Jeden z profesorů, ke kterému vzhlíželi s velkým respektem, nám říkal: „Neodvážil bych se přijít na zkoušku ke svému učiteli, aniž bych přečetl nejdříve všechno, co napsal“. A my jen odpověděli: „Ale, bratře profesore, to by k Vám nemohl přijít na zkoušku vůbec nikdo!“

         Čím více člověk poznává, tím více v něm může mizet úcta. Ty nejposvátnější skutečnosti se stávají náhle běžné a samozřejmé. Ale tak to být nemá. Naopak, čím více při studiu teologie a dalších oborů poznáváme nové a nové skutečnosti, tím více v nás má růst úcta vůči Bohu, vůči jeho nezměrné velikosti, moudrosti a moci. Jak to vyjadřuje žalmista: „Soustřeď mou mysl na bázeň tvého jména“. Bázeň je jedním ze sedmi darů Ducha svatého. Na začátku je v tomto pořadí moudrost a na konci právě bázeň před Bohem (Iz 11, 1-3; srov. Ž 111,10).

         Právě o dary Ducha svatého se jedná ve svátosti biřmování. Nikdo z lidí nemůže mít všechny dary. Tyto dary má v plnosti jen Kristus (Iz 11,1-2). V něm je bohatství těchto duchovních darů, symbolicky vyjádřeno číslem sedm. Prosíme, aby alespoň některý z těchto darů byl na nás znát, aby alespoň některé ovoce (Ga 5,22-23) se skrze nás projevovalo.

         O to prosíme pro církev, pro fakultu, pro sestru Kateřinu, i pro každého z nás. „Vyšli z nebe rozžatý světla svého paprsek!“

         Amen.

 

 



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 09.10.2020 08:36 zobrazeno: 9x


Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus