WebArchiv - archiv českého webu

600 let od přijetí čtyř pražských článků

Naše Církev československá husitská má mezi prameny svého učení v Základech víry i čtyři pražské artikuly. Není to tedy pro nás jen pozoruhodný historický dokument, ale tyto čtyři články mají stále svůj živý obsah pojetí křesťanství sahající do dob Mistra Jana Husa a jeho předchůdců i pokračovatelů. Čtyři pražské články chápeme pro sebe jako nadčasový úkol seznamovat se s Božím slovem, slavit bratrskou hostinu Kristovy lásky, spoluutvářet církev, která si nezakládá na vnějších oporách – politické moci a nadměrném majetku, a usilovat o morální věrohodnost naší křesťanské víry. Symbol kalicha Páně představuje jeden z pražských článků a současně ve zkratce i poselství všech čtyř, od jejichž přijetí uplynulo letos 600 let.

Čtyři pražské články a jejich znění se dochovaly v kronikách – Vavřince z Březové, Mikuláše z Pelhřimova i v Kronice české od utrakvisty Bohuslava Bílejovského. Setkáváme se s nimi v husitských manifestech, jejichž prostřednictvím byly šířeny po Českém království i do světa. Vyskytují se i v Žižkově vojenském řádu a nacházíme je v traktátech teologů a kněží jako například v pojednání Martina Lupáče. Čtyři články se staly předmětem disputací mezi husitskými bohoslovci v čele s Janem Rokycanou a koncilními představiteli v Basileji a následně se dostávají do úmluv tzv. kompaktát vyhlášených v Jihlavě v roce 1436. Byly „vtěleny“ i do tzv. České konfese z roku 1575, kde jsou považovány za pravé znaky Kristovy církve – kázání Božího slova, slavení svátostí a církevní kázeň.

Ke zpřesnění formulací článků dochází v červenci roku 1420. Avšak obsahově jsou mnohem starší, neboť souvisejí s působením a naukou Johna Wiklefa, Mistra Matěje z Janova, Mistra Jana Husa a Mistra Jakoubka ze Stříbra. Počátek jejich zformulování je kladen do roku 1419, jak to uvádí ve své kronice Mikuláš z Pelhřimova. Tehdy došlo k velkému setkání husitů na pláni Na Křížkách. Červencové znění z roku 1420 souviselo s ohrožením země, kdy husité vyjádřili svůj společný reformační program a sjednotili se na něm v odporu proti Zikmundovi. Ten se měl ujmout vlády v Českém království po smrti krále Václava.

Zpočátku bylo více článků nově se formující církve podobojí, pak se ustálily čtyři. První tři pocházejí z pražského univerzitního prostředí. Požadavek o kárání a zastavování přestupků budících veřejné pohoršení bylo příspěvkem táborského bohosloví. Postupně se také proměňuje pořadí článků, podle toho, jak které směry husitství akcentují některý z požadavků. Rozličně byly také jednotlivé články vykládány.

Čtyři články obsahují úvod, vlastní text požadavku, argumentaci autoritami a závěr. V úvodu je řečeno, komu jsou články určeny, tedy „všem a každému křesťanu“. Je proklamováno, že předkládající za tímto vyznáním a reformačním programem chtějí bezvýhradně stát. Články se odvolávají především na přikázání a autoritu Ježíše Krista. Proto je požadavek nejprve podložen slovy samotného Ježíše Krista z evangelií, pak následují novozákonní epištoly, dále Starý zákon, církevní otcové, učitelé a další církevní autority. Čtvrtý artikul tuto argumentační stavebnost nemá a obsahuje konkrétní případy morálních selhání a poklesků vyžadujících nápravu. V závěru je vyjádřen upřímný úmysl sloužit Kristu a naplňovat jeho zákon. Pokud by někdo chtěl od Božího zákona a jeho pravdy vyznávající násilím odvést, pak je nezbytné „pravdu i sebe bránit světskou rukou“. Pokud někdo na stoupencích těchto čtyř článků spatřuje něco zlého, je vyslovena ochota polepšit se a srdečně přijmout poučení z Písma. Ochota dát se poučit z Písma byla vyslovena již Mistrem Janem Husem.

Čtyři pražské články mají úzkou spojitost s mentalitou a reformními proudy doby středověku. Tehdy se prosazovalo kázání v mateřském jazyce, projevovala se hluboká úcta k trpícímu Kristu, jeho tělu a krvi ve svátosti oltářní, sílila touha napodobovat Krista a jeho apoštoly v prostém životním stylu a věřící křesťané brali s vážností morální nároky vycházející z Písma svatého. Tento obnovný program vyjádřený ve čtyřech článcích je hybnou silou celé české reformace a jejích představitelů, ať v řadách utrakvistů, tak i Jednoty bratrské. U Jana Amose Komenského se pak projevuje tento reformační motiv jako náprava věcí lidských, která má být uskutečňována nikoli násilím, ale Boží moudrostí, vzdělaností a výchovou.

 



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 09.08.2020 10:44 zobrazeno: 39x


Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus