WebArchiv - archiv českého webu

Fp 1,6.9-11 Dobré dílo církve a rozpoznání, na čem záleží

Kázání na církevním zastupitelstvu – červen 2020

Sestry a bratři,

toto zasedání církevního zastupitelstva se koná v jubilejním roce 100. výročí Církve československé husitské. Zvolil jsem biblické čtení z úvodu dopisu apoštola Pavla Filipským. Apoštol Pavel zde vyjadřuje své pevné přesvědčení a jistotu, a současně v modlitbě prosí za křesťany tvořící obec ve starověkém městě Filipy v severní Makedonii. Jedná se o první církevní obec na evropském kontinentě – ve městě, které sám apoštol Pavel navštívil během své první misijní cesty.

Apoštol Pavel píše ve svém listě Filipským: „Jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede jej až do dne Ježíše Krista“ (Fp 1,6). Církev ve své konkrétní podobě ve Filipech je charakterizována jako „dobré dílo“, neboť je za tímto dílem Bůh, který povolává, utváří a vede svůj lid i přes všechny obtíže, zápasy, hledání, bloudění. Pavel prosí, aby se křesťanům ve Filipech dostávalo toto trojí – láska, poznání a vnímavost. Křesťané mají mít lásku, která se neumenšuje, která nevyvane, ale která naopak roste. Tím druhým je poznání, které znamená, že věci neposuzujme v církvi jen podle zdání, jak se nám co líbí nebo nelíbí, ale poznáváme církev nikoli povrchně, ale hlouběji. A s tím souvisí i to třetí, za co prosí Pavel, aby se křesťanům ve Filipech dostávalo, a to je vnímavost, pochopení smyslu. Je tím schopnost rozpoznávat to, co je podstatné a důležité, na rozdíl od toho méně důležitého a zatěžujícího. Někdy se zaměřujeme na něco, co se nám jeví jako podstatné, ale přitom to není tak důležité. Ale tím, že jsme k tomu upnuti, přestáváme vnímat skutečné hodnoty a dary, které jsou v církvi a pro církev nepostradatelné.

Naše pohledy a posuzování a hodnocení církve a jejího díla jsou předběžné, neboť poslední posouzení náleží jen Kristu. Pavel mluví o „dni Ježíše Krista.“ Církev je otevřena věčnosti – Kristovu soudu, ale i jeho záchraně. Církev směřuje k Božímu království, které je jejím smyslem, cílem a naplněním.

Vidíme, jaké Pavel má pevné a silné přesvědčení a jistotu o tom, že dílo církve se přes všechny problémy naplní, neboť je to dílo nejen lidské, ale především Boží.

Čteme-li kázání Karla Farského, tak se také setkáváme s tím, že je přesvědčen o tom, že církev je dobré dílo projevující se v konkrétním společenství, v konkrétních náboženských obcích. Farský chápal Církev československou husitskou jako dobré dílo. Ve svých kázáních dílo církve promýšlí, vysvětluje její poslání a povzbuzuje členy ve sborech, v jednotlivých náboženských obcích. Farský v jednom z kázání z roku 1921 vykládá a aktualizuje právě slovo z listu Filipským z 1. kapitoly. Říká: „A tak stojí církev československá jistě na mnoha a mnoha místech před úkolem vyznačeným v epištole uvedeném: „Bratři! Doufání mám v Pánu Ježíši, že ten, jenž začal ve vás dílo dobré, dokoná je až do dne Krista Ježíše“ (Postily, cit. s. 25).

Farský dílo církve přirovnává k nemocné ženě, která mnoho let krvácela. Říká: „Našemu dílu třeba pevné důvěry, velké víry v dobrého ducha, který žije v našem díle. A jako pravil Pán ženě v evangeliu, trpící dvanáct let krvácením a hledající u něho uzdravení: „Buď dobré mysli, dcero, víra tvá tě uzdravila.“, tak i naší církvi, třeba někdy těžce krvácející vnitřními krizemi a vnějším zápasem, potřebí jest jen jediného: Dobré mysli, silného přesvědčení ve zdar, optimistické, sugestivní víry ve vítězství věci, která vše zmůže, překoná a uzdraví“ (Postily, cit s. 27).

Ve výkladu a aktualizaci Pavlova úryvku z listu Filipským Farský uvádí, že církev potřebuje být proniknuta Božím Duchem, a tedy také více srdečnosti (Postily, s. 25). Když se setkáváme v náboženských obcích s lidmi víry, kteří se projevují upřímností a srdečností, tak je to veliké bohatství církve.

Povšimněme si, že apoštol Pavel se modlí za to trojí, které nemělo chybět křesťanům ve Filipech, a nemělo by scházet ani nám dnes, chceme-li být církví Ježíše Krista a jednat podle učení a příkladu apoštolů i podle touhy a prosby Karla Farského.

První je láska, druhé je uvedeno poznání a třetí je vnímavost. Poznání bez lásky vede k domýšlivosti (1 K 8,1). Teprve Kristovou láskou se stává poznání pravým, skutečným, hlubokým poznáním (Ef 3,19). A s tím souvisí to třetí – vnímavost. Řecký výraz zde apoštolem v jeho dopise užitý znamená vnímavost, úsudek, schopnost porozumět, chápat, vcítit se.

Tyto tři duchovní vlastnosti vedou k tomu, že věřící člověk dokáže rozpoznávat, na čem záleží. V Kralické Bibli je to vyjádřeno formulací „abyste zkušením rozeznati mohli užitečné věci od neužitečných“.

Apoštol Pavel vidí jako završení života křesťana a celého společenství přinášení „ovoce spravedlnosti“. Láska Kristova v srdci, hluboké poznání a vnímavost v nitru se projevují navenek „ovocem spravedlnosti“, které vyrůstá z Krista samého (Fp 1,11). Křesťanství není jen niterným prožitkem, které by nepřinášelo viditelné dobré a prospěšné ovoce. Ale není ani povrchní aktivitou a horečnatou činností, v níž bychom se v nitru míjeli s Kristem.

V čase 100. výročí k nám zaznívá Boží slovo z různých míst Písma svatého. Jedním z nich je i Boží slovo skrze apoštola z listu Filipským, které je povzbuzením a posílením vědomí, že církev je dobré Boží dílo, a současně nám ukazuje, na čem záleží, abychom mohli v současnosti nést a v budoucnosti předat dobré dílo církve těm, kteří přijdou po nás. Kéž nám Bůh dává k tomu více lásky, hlubší poznávání jedinečnosti Krista a vnímavost, citlivost i porozumění z Ducha svatého. Amen.

 



Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 09.08.2020 09:30 zobrazeno: 44x


Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus