WebArchiv - archiv českého webu

Př 4,1 – 15 Cesta moudrosti a stopy přímosti

Kázání ke Dni J. A. Komenského – listopad 2019

Sestry a bratři,

církevní zastupitelstvo se setkává na konci liturgického roku. Některé roky tomu bylo přímo před začátkem adventu a přípravou na Vánoce. Něco starého končí a něco nového je před námi. Letošní advent pro nás bude znamenat i vstup do jubilejního 100. roku naší církve. Ale nyní jsme ještě takřka na počátku listopadu. A před námi jsou významná listopadová výročí. V listopadu je značná koncentrace význačných dat – 8. listopad připomíná bitvu na Bílé hoře roku 1620. Den 11. listopadu je ukončení první světové války a den válečných veteránů. A 17. listopad den boje studentů za svobodu a demokracii. A ještě připojme jedno datum – 15. listopadu, to je připomínka Jana Amose Komenského, bratrského biskupa a učitele národů, který zemřel 15. listopadu 1670. 

Jak to vše spolu souvisí? Překvapivě ano. Bílá hora postihla Jana Amose Komenského tak, že musel odejít ze své země do ciziny. A konec první světové války v roce 1918 přinesl zase svobodu a naději na život v míru. A také v naší zemi znamenal „návrat“ českých bratří a husitů v podobě vzniku Českobratrské církve evangelické roku 1918 a Církve československé husitské v roce 1920. A 17. listopad? Jak ten souvisí například s Komenským? Sedmnáctý listopad znamená datum boje studentů za svobodu a lidskou důstojnost. Stálo to v roce 1939 život Jana Opletala a životy dalších studentů. A v roce 1989 to stálo studenty rány obušky, zakoušení hrubosti a fyzického násilí, jak připomíná pamětní deska na Národní třídě. Mladá generace se nečekaně a nezadržitelně postavila proti těm, kteří sloužili moci totality. Komenský měl jako učitel zvláštní zájem o mladou generaci. Jeho teologie dítěte a mladého věku připomíná, že do člověka je Bohem vloženo dobro. Mladý člověk přes všechny zlé vlivy touží po hodnotách Božího království, které se v tomto světě projevují jako pravdivost, přímost, spravedlnost. Ve své promluvě se chci zaměřit právě na památný den Jana Amose Komenského. Pravděpodobně totiž zapadne oproti jiným datům, a to ještě jsme ani nezmínili 12. listopad 1989, kdy byla svatořečena Anežka Česká papežem Janem Pavlem II.

Přesto výročí Komenského mělo a má od počátku právě pro naši církev zřetelné sdělení a jasné poselství. Člověk potřebuje víru v Krista, aby byl křesťanem, a potřebuje i výchovu a vyučování, aby byl člověkem, aby se stával Božím obrazem, ke kterému nás Bůh stvořil. Proto jsem zvolil z Bible čtení z Knihy přísloví (i když z jiné kapitoly, než se čte podle našeho lekcionáře řady B a C). Kniha přísloví je výchovná kniha a čerpal z ní a citoval ji i Jan Amos Komenský. V kapitole 4. stejně jako i jinde se vyskytují hojně výrazy z oblasti výchovy, jako je „poznání“, „znalosti“, „učení“, „rozumnost“, „ moudrost“. V úvodu zní výzva: „Synové, slyšte otcovské kárání, pozornost věnujte poznávání rozumnosti. Vždyť jsem vám předal výborné znalosti, moje učení neopouštějte.“ Vystupuje zde starozákonní učitel moudrosti, který předává učení svým žákům, tak jako on přijal toto učení od svých učitelů, když byl sám žákem (2 Tm 2,2). Je zde vykreslen a popsán proces vyučování, kde se předává moudrost a zkušenost víry z generace na generaci. Je jasné, že se zde nemyslí nějaká lidská moudrost, ale Hospodinova moudrost. Ta se má předávat z generace na generaci. Boží moudrost je předávána právě ve společenství víry. Učitel nepředává jen své názory, ale to, co přijal od svých učitelů. Onen vztah mezi učiteli a žáky v církvi je v listě Koloským vyjádřen výzvou „učte se navzájem“ (Ko 3,16). My jsme přece také těmi, kteří něco podstatného nejprve od druhých přijali a převzali a máme to předávat dál. Komenský nám připomíná úkol církve vyučovat mladou generaci. Ti, kteří se věnují dětem a mladé generaci a seznamují je tvořivým způsobem s Biblí, s Ježíšem a evangeliem, vykonávají v církvi jednu z nejdůležitějších činností. 

V knize Přísloví ve 4. kapitole zaznívá výzva: „Drž se celým srdcem svých slov, dbej na mé příkazy a budeš živ.“ To může říci jen Kristus, abychom se jeho slov drželi celým srdcem. Vždyť naše slova nejsou všechna hodna napodobení. Přesto i my všelijak nedokonalí lidé smíme být těmi, kteří druhým předávají slovo života, Boží moudrost, Kristovo evangelium.

Starozákonní učitel připomíná svému žáku: „Cestě moudrosti jsem tě učil, vodil tě stopami přímosti.“ (srov. Př 4,26 – 27). Dnes se používá často výraz, že člověk za sebou zanechává stopu. Jakou člověk za sebou zanechává stopu? Stopa je to, co prozrazuje jeho minulost. Stopa je dokladem toho, jaká je jeho cesta. Buď může cesta být přímá, nebo naopak všelijak křivá, zrádná a zlá. Komenský procházel v životě různými cestami, někdy i hodně těžkými a bolestnými, ale byla to vždy přímá cesta, cesta Boží moudrosti a bázně. Také 17. listopad zanechal stopy přímosti Jana Opletala a dalších mladých, ale i všech statečných lidí. Jaké stopy zanecháme my? V závěru 4. kapitoly knihy Přísloví zaznívá výzva: „Sleduj stopy svých nohou, všechny tvé cesty ať jsou pevné. Napravo ani nalevo se neuchyluj, odvrať od zlého svou nohu“ (Př 4,26 – 27). Amen. 




Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 25.11.2019 02:30 zobrazeno: 24x


Diakonie a misie CČSH        Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus