WebArchiv - archiv českého webu

Ž 140 Vést boj na straně práva a spravedlnosti

Kázání ke Dni válečných veteránů – listopad 2019

Vážení přítomní, sestry a bratři,

toto shromáždění se koná jako výraz poděkování za ukončení světové války v roce 1918 – před 101 lety. Do svých modliteb zahrnujeme zvláště vojáky padlé na bojištích, jak dokládají a připomínají pomníky s jejich jmény ve městech a vesnicích. Chceme také předkládat Bohu své modlitby za svoji vlast, za prosazování práva a spravedlnosti, za ochranu před zlem a těmi, kdo jej šíří, za pokojné a přátelské soužití národů a lidí v Evropě a za mír ve světě.

Pro tuto příležitost jsem zvolil jako základ k zamyšlení Žalm 140: Vysvoboď mě, Hospodine, od člověka zlého, chraň mě proti násilníku, proti těm, kdo mají v srdci zlé úmysly a den ze dne se srocují k bojům. Pravím Hospodinu: Ty jsi můj Bůh! Přej sluchu mým prosbám, Hospodine. Hospodine, Panovníku, moje mocná spáso, hlavu kryješ mi v den bitvy. Nepřivoluj, Hospodine, k choutkám svévolníka, nedej, aby vyšly jeho plány, ať se nevypíná. Vím, že Hospodin obhájí poníženého, že ubožákům zjedná právo. Ano, spravedliví vzdají tvému jménu chválu, přímí budou bydlet před tvou tváří!“ (Ž 140, 2-3.5.7-9.13-14).

V čase izraelského krále Šalomouna byla dokončena stavba nádherného a velkolepého chrámu v Jeruzalémě vybudovaného k poctě jediného Hospodina. Tehdy král Šalomoun při jeho posvěcení pronesl dlouhou žehnací a prosebnou modlitbu. V této modlitbě se modlí za vlastní národ i za cizince, za vláhu z nebes i úrodu země, za Boží přítomnost v čase pokoje i nebezpečí. Chrám se týká celého života Božího lidu a modlitba zahrnuje všechny lidské potřeby a situace národa i jednotlivce (2 Pa 6. kap. srov. 1 Kr 8. kap.). V závěru Šalomounovy modlitby je i modlitba za vojáky, za ty, kteří vedou boj na straně práva a spravedlnosti. V této Šalomounově modlitbě slyšíme: „Vytáhne-li tvůj lid do boje proti nepřátelům po cestě, kterou je pošleš, a budou-li se modlit k tobě směrem k tomuto městu, které jsi vyvolil a k domu, který jsem vybudoval tvému jménu, vyslyš z nebes jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo“ (2 Pa 6,34-35). 

Jedna z takových modliteb, která zaznívala v Jeruzalémském chrámu je i Žalm 140. Vyslechli některé verše z tohoto žalmu. Žalm je prosbou za ochranu před nepřítelem. Tento nepřítel je zde charakterizován tak, že šíří myšlenky nenávisti, pronáší slova ponižující druhé a své úmysly prosazuje násilnými činy.

Dobyvačné úmysly a plány, vydávající se za vznešené cíle, přivodí místo slibné budoucnosti a štěstí naopak tragédie národů a utrpení mnoha lidí. Dokládají to obě světové války. Mnozí z vojáků se již z bojišť domů nevrátili, mnoho lidí zahynulo ve svých domovech, když se jejich dříve klidné a kulturní město nebo malebné vesnice staly bojištěm. 

Lidé, kteří se vraceli z války, prožili hluboký otřes životních jistot. Někteří i ztráceli víru v Boha, ale jiní naopak prožili silný zážitek Boží pomoci a posily. 

Ten, kdo se modlil Žalm 140., ať již v chrámu nebo kdekoli jinde, byl přesvědčen, že spravedlnost a právo se přece jen prosadí, útisk nebude trvat stále a ten, kdo působí druhým zlo a utrpení, nebude mít před Bohem budoucnost. I válka bude mít svůj konec a přijde čas nové setby, budování a obnovy. I ty hrozné dvě světové války 20. století měly svůj konec. I když v té době to musel být nekonečně dlouhý čas utrpení a strachu, a nebylo jasné, jak se válka bude vyvíjet a jak dopadne. V Žalmu 140. slyšíme vyznání vycházející ze zkušenosti víry: „Vím, že Hospodin obhájí utištěného a ubožákům zjedná právo. Ano, spravedliví vzdají tvému jménu chválu, přímí budou bydlet před tvou tváří.“ V dějinách i přes všechny nepochopitelné a tragické události působí skrytě spravedlnost a právo, které se i přes dlouhá období lidské nespravedlnosti a svévole nakonec prosadí. Jak v tomto smyslu povzbuzuje své učedníky také Ježíš ve svém podobenství o nespravedlivém soudci. Klade otázku a říká: „Nezjedná snad Bůh právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane“ (L 18,7-8). Bůh je na straně spravedlnosti a práva a těch, kteří jsou vystavení nespravedlnosti, bezpráví a útisku. 

V knize Genesis ve 2. kapitole slyšíme, že Bůh postavil člověka do zahrady Eden a dal mu pověření, aby ji obdělával a střežil (Gn 2,14). Úkolem člověka je napomáhat tomu, aby se život na zemi blížil Boží zahradě či Božímu království. Naším úkolem je proto zemi „obdělávat“ a „střežit“. To znamená zajišťovat obživu, ale také tvořit a vytvářet hodnoty hmotné i duchovní. Svoboda je prostorem usilovat o něco dobrého. Současně je, je zde i úkol „střežit“. To znamená chránit zemi a bránit ji proti zlu v různých podobách. Proto má svůj význam i dnes služba vojáků a všech, kteří chrání vlast a kteří zajišťují bezpečí druhých za cenu vlastního rizika, které je s touto službou spojeno. 

Sestry a bratři, úkol kultivovat zemi a život v ní se týká každého z nás. Ale stejně tak i je potřebné ji i střežit. Důležité je nedávat prostor myšlenkám nenávisti, slovům ponižování druhých a hrubému a násilnému jednání, ale čelit zlu v duchu Ježíšova evangelia. Společně máme střežit hodnoty práva a spravedlnosti. Tyto hodnoty a tento zápas o ně nám připomíná výročí ukončení i další listopadová výročí. Kéž to s Boží pomocí dokážeme. Amen. 




Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 25.11.2019 02:29 zobrazeno: 16x


Diakonie a misie CČSH        Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus