WebArchiv - archiv českého webu

Slovo u hrobu Jana Opletala v Nákle

Listopad 2019

Sestry a bratři, vážení účastníci této poutě do rodiště Jana Opletala. 

Pohled našich očí směřuje k jeho hrobu, u kterého se zastavujeme a ztišujeme. Je to místo, kde se člověku příliš hovořit nechce. Vždyť jméno, fotografie a místo hovoří samo. Na druhé straně, ale o osobnosti, která přinesla oběť pro druhé, se mlčet nedá a nemá.

V dějinách naší vlasti jsou dvě osobnosti – dva mladí lidé – studenti, kteří přiblížili naši zemi svobodě. Jsou to Jan Opletal a Jan Palach. Jan Opletal projevil svůj vzdor vůči nelidskému nacismu v roce 1939 a Jan Palach proti totalitní moci spojené s ideologií a vládou komunismu. Jejich smrt  - i když byla rozdílná – pohnula dějinami směrem ke svobodě. I když po jejich smrti ještě triumfovalo zlo a nesvoboda trvala ještě řadu let, a jejich jména měla být zapomenuta, přesto se nepodařilo vykořenit v lidech touhu po spravedlnosti a umlčet jejich hlas volající po svobodě. 

Každoročně se účastním vzpomínky na Jana Opletala u Hlávkovy koleje v Praze, pak jde průvod studentů do Žitné ulice, kde byl Jan Opletal zasažen střelou dne 28. října. Účast Jana Opletala na demonstraci proti nacistické zvůli znamenala, že se hlásil k odkazu 28. října, k prezidentu Tomáši G. Masarykovi, k hodnotám demokracie, lidskosti, přímosti a k etickým zásadám, ke kterým byl veden a vychováván. 

Jan Opletal byl věřící, podobně jako Jan Palach. Jan Opletal byl člen Církve československé (husitské), Jan Palach českobratrského evangelického vyznání. Oba dva mladí lidé přiblížili naši zemi svobodě. I když tato cesta ke svobodě byla ještě velmi dlouhá a stála mnoho dalších obětí. Myslíme s vděčností v těchto dnech na dar svobody v naší zemi a ve východní Evropě před 30 lety v roce 1989. Nezapomínáme ani na události, které se odehrály ještě v hlubší historii v roce 1939. 

Děkuji olomoucké diecézi Církve československé husitské za zorganizování této pouti, při které si osobnost Jana Opletala můžeme u jeho rodného domu ve Lhotě i u jeho hrobu zde v Nákle připomínat. 

Toto slovo zakončím verši z žalmu 25: „Ochraňuj můj život, Bože, vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť se utíkám k tobě. Bezúhonnost a přímost ať mě chrání, svou naději skládám v tebe“ (Ž 25,20-21).




Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 25.11.2019 02:24 zobrazeno: 21x


Diakonie a misie CČSH        Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus