WebArchiv - archiv českého webu

Mariánský sloup a jeho historicko-politický kontext

Článek do ČZ č. 37/2019

Sloup Neposkvrněného početí Panny Marie vzniká jako výraz poděkování za uhájení Prahy proti Švédům a ukončení třicetileté války. Byl projevem poděkování císaře Ferdinanda III. Starému a Novému Městu za statečnou obranu proti Švédům a výrazem vděčnosti Panně Marii za podporu v tomto boji. Sloup vyhotovený dílnou sochaře Jana Jiřího Bendla byl vztyčen v září roku 1650 a byl posvěcený 13. července 1652 za účasti císaře Ferdinanda III. 

V širším dobovém a historickém kontextu však nelze nevidět protireformační charakter tohoto sloupu. Císař Ferdinand III. v září 1649 vydal patent, ve kterém nařizoval, aby úřady netrpěly protestantské kazatele a aby se tvrdě zakročilo proti zbývajícím nekatolíkům v Čechách – ti měli být domluvami i přísností dovedeni ke konverzi. Další rekatolizační patent byl z května roku 1651.

V případě vztyčení Mariánského sloupu šlo o odevzdání Prahy pod mariánskou ochranu. Obdobné sloupy s tímto zasvěcením vznikly v Mnichově a ve Vídni. Císař založil nadaci na financování každotýdenních pobožností u sloupu, které se konaly každou sobotu. O mariánských svátcích se konala procesí z Týnského chrámu. Císař Josef II. však tyto průvody z kostela zakázal. V 19. století se konal jen průvod na svátek Nanebevzetí Panny Marie.

Panna Marie se v 16. století stává protireformačním symbolem. Ačkoliv v utrakvismu byla Marie, matka Páně, v úctě, jak je to zjevné u Jana Husa, Jakoubka ze Stříbra, Jana Rokycany a dalších, stala se paradoxně symbolem potlačení utrakvismu. Bylo tomu tak i v případě ideové symboliky Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, jak na to upozorňuje Zdeněk David ve své knize „Nalezení střední cesty. Liberální výzva utrakvistů Římu a Lutherovi“ vydané v českém překladu v roce 2012.

Od konce 16. století se stal symbolem bojovného a vítězného katolicismu archanděl Michael porážející draka či ďábla. Tento motiv se nachází v pražských kostelích ve sv. Vítu či Týnském chrámě. Postavy poražených ďáblů se vyskytují i na Bendlově Mariánském sloupu.

V případě Mariánského sloupu se jedná o protireformační symboliku, která zahrnuje nejen německou či švýcarskou reformaci, ale i českou reformaci – Jana Husa, utrakvisty, Jednotu bratrskou a Jana Amose Komenského. Jde o významný duchovní proud a národní náboženskou tradici při vzniku samostatného Československého státu v roce 1918 a také Církve československé husitské v roce 1920 navazující na duchovní odkaz české reformace.

Z těchto ideových důvodů – zřejmých symbolů náboženské netolerance spojených s tímto historickým, uměleckým a kulturním dílem – přijala Církev československá husitská svá nesouhlasná vyjádření. Je tomu tak i v posledním usnesení ústřední rady z konce roku 2016, ve kterém je vyjádřeno, že si  v Církvi československé husitské vážíme Marie, matky Páně, která je pro nás symbolem smíření, odpuštění a lásky. Vztyčení Mariánského sloupu s protireformační symbolikou však nepodporujeme. V tomto smyslu byl zaslán dopis panu kardinálovi Dukovi na pražské arcibiskupství s prosbou o pochopení našeho pohledu.

Tomáš Butta
patriarcha

 

 

 

 

 

 



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 13.09.2019 01:25 zobrazeno: 25x


Diakonie a misie CČSH        Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus