WebArchiv - archiv českého webu

Učebnice náboženství a jak s ní pracovat

Článek do ČZ č. 36/2019

Učebnice náleží k důležitým pedagogickým dokumentům, které užívají a s nimiž pracují jak učitel, tak i žáci. Funkcí učebnice je poskytnout žákům didakticky uspořádaný celek učiva pro určitý vyučovací předmět. V našem případě se jedná o Učebnici náboženství Církve československé husitské. Klíčové funkce učebnice jsou motivační a prezentační či informační. Učebnice mají svým pojetím žáky motivovat a vzbuzovat jejich zájem, a proto mají být zajímavé v podání obsahu učiva i ve své vizuální formě. Učebnice mohou mít buď podobu tištěnou, nebo elektronickou. I přes velké možnosti současné komunikační techniky jsou stále mezi pedagogickými odborníky ti, kteří považují tištěné učebnice za nezastupitelné a nenahraditelné. Tištěné učebnice mají ve srovnání s elektronickými určité výhody, jako je dostupnost, přenosnost, není potřebné komplikované technické zařízení. Učebnice má vztah k osnovám, vymezuje a konkretizuje obsah a rozsah učiva. Jejím žádoucím doplněním a rozšířením jsou proto rozmanité pracovní listy i audio-vizuální materiály.

Ústředním obsahem a východiskem učebnice náboženství jsou „biblické události spásy“ podávané jako příběhy víry. Pramenem jsou biblické knihy Starého a Nového zákona a formou jejich předávání je vyprávění a rozhovor. Ve Starém zákoně se jedná především o událost vyjití Izraele z Egypta a obdržení Zákona (Desatera) prostřednictvím Mojžíše. V Novém zákoně jsou základním obsahem příběhy spjaté s Ježíšem Kristem, jeho život, působení – činy a učení, jeho utrpení, smrt a vzkříšení. Základní biblické události spásy jsou jádrem křesťanského kréda (stvoření světa Bohem Otcem, vykoupení v Ježíši Kristu a život z Ducha) i osnovou slavení církevního roku (Vánoce, Velikonoce, letnice).

V těchto klíčových událostech dějin spásy tak dochází k propojení biblické dějepravy, věrouky a etiky i církevního roku a liturgické a spirituální tématiky. O to jde právě v Učebnici, která má za cíl jako „základní kurz“ shrnout a propojovat jednotlivé speciální předměty náboženství.

Věroučná a etická témata mají být podávána a představována ve vztahu k Bibli a jejímu vyprávění a obrazům, a současně ve vztahu k životu současného člověka a jeho kultuře, vzhledem k dítěti a jeho světu. Součástí látky vyučování náboženství je církevní historie (tradice), přesněji výběr z ní. Církevní historii tvoří především živí svědkové víry, nikoli jen množství dat. Základní data z církevní historie si však žák při výuce náboženství má přece jenom uložit do své paměti. Z didaktického hlediska se má ve výkladu od konkrétní postavy postupovat směrem k událostem. Užívání legend je možné, ale vyžaduje přece jen ohled na historickou pravdivost a přesnost, respektive rozlišení. Důležitým obsahem učebnice Církve československé husitské je liturgická tématika. Liturgický rok zpřítomňuje v čase (v okruhu roku) události spásy – vztahující se k životu a dílu Ježíše Krista. Opakující se zvěstný cyklus křesťanského liturgického roku se propojuje s přírodou a s životem člověka v ní (folklór, lidové zvyky, pranostiky). Liturgická témata mají být podávána žákům v jejich konkrétnosti a barvité názornosti. Výklad svátostí pro děti se neobejde bez porozumění symbolům (voda, chléb a další). Svátosti mají být dětem přibližovány a vysvětlovány v kontextu života člověka (narození, dospělost, svatba, nemoc, povolání, vědomí viny a odpuštění, společný stůl).

Učebnice náboženství Církve československé husitské s názvem „Kořínky víry“ vydaná v letošním roce, jejíž součástí je „Metodika“, vznikla jako týmová práce a je jedním z projektů k 100. výročí Církve československé husitské. Tento projekt je zaměřen na mladou generaci – konkrétně děti mladšího školního věku. Není to jednorázová akce, neboť vyučování a výchova dětí jsou dlouhodobým procesem a trvalým úkolem církve. Učebnice náboženství ve své tvorbě vyžaduje přístup teologický, pedagogický, literární i výtvarný. To vše může jen velmi těžko uskutečnit jeden člověk. Při vzniku Učebnice se projevila různá charizmata jednotlivých spolutvůrců a autorů.

Hlavní cíl Učebnice a s ní spojené výuky je pochopen jako „napomáhání k formování identity člověka – jeho postojů a vztahů z hlediska věrouky a etiky Církve československé husitské“ (Metodika, cit. s. 8). Církev a jí pověření vyučující svým vyučováním a výchovným působením napomáhají k formování člověka. Církev je jen jedním z výchovných činitelů. Člověka výchovně formuje rodina, škola a působí další vlivy. Jestliže je řečeno, že církev má výchovně napomáhat formaci k pravému lidství, pak tím je současně míněno, že ve výchovném procesu působí Bůh a jeho milost, která se projevuje v životě věřícího člověka. Výchovná formace člověka v křesťanské pedagogice se odehrává ve vztahu k Ježíši Kristu, který je mírou pravého a dokonalého lidství (Ef 4,13). Společným pedagogickým cílem je „formace k pravému lidství“ jako univerzální úkol. K němu je však v Učebnici přistupováno z hlediska křesťanské věrouky a etiky konkrétní církve – Církve československé husitské.

Učebnice náboženství je připravena a postupně představována, ale záleží na tom, jak bude v církvi přijata a jak se s ní bude pracovat. Těžiště ve výchově nespočívá jen na kvalitních příručkách a akčně a tvořivě pojatých metodách, ale záleží ve velké míře na osobnosti vyučujícího. Jen tvořivý vyučující dokáže tvořivě využít tvořivě pojatou učebnici náboženství.

Tomáš Butta

                                                                           



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 13.09.2019 01:23 zobrazeno: 17x


Diakonie a misie CČSH        Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus