WebArchiv - archiv českého webu

Da 7,9-10.13-14 Pohled k Božímu království podle knihy Daniel

24.11.2018

Kázání na církevním zastupitelstvu 24. listopadu 2018

Sestry a bratři,

naše shromáždění se koná v závěru církevního roku. Poslední neděle je nazývána jako „Krista Krále“. Jako starozákonní čtení pro tuto neděli je určen oddíl ze starozákonní knihy Daniel. Na ni bych chtěl upřít naši pozornost, neboť vyjadřuje to, co je obsahem této poslední neděle i završením celého církevního roku, kterým jsme prošli a přiblížili se tak plynoucím časem roků k věčnosti.

Nasloucháme-li poselství Bible, tak se před námi odvíjejí události a příběhy, které se odehrávají na zemi. Zejména v biblické svaté zemi Palestině, ale též na mnoha dalších místech tehdejšího starověkého světa. Tyto příběhy, jakkoli mají svoji historickou reálnost a zasazení do konkrétních míst na zemi, přece jen jsou to události, které se odehrávají mezi nebem a zemí. Z nebe zaznívá Boží hlas, z nebes jsou dávána lidem určitá znamení. Z nebes přicházejí také Boží poslové – andělé. Ale naslouchání Bibli nám umožňuje vidět i za hranici našeho viditelného a poznatelného světa. Takovými texty a svědectvími jsou prorocké knihy Starého zákona, ale i Nového zákona. Zřetelné je to v knize Daniel a v knize Zjevení, jejíž čtení je také určeno na poslední neděli církevního roku.

V knize Daniel se před námi otevírá pohled na to, co se odehrává v Božím království. Bůh Otec předává vládu svému Synovi, neboť dějiny světa jsou u svého konce a dochází k jejich dovršení. Dějiny mají svůj cíl, který je Bohem zamýšlen od počátku. Je však skryt za probíhajícími složitými ději a ztrácí se v nesrozumitelnosti mnoha událostí a jednání krutých vlád starověku i novověku. Takže lidé pochybují, zda vůbec existuje dobrý Bůh, když je ve světě tolik bolesti, utrpení a krutosti.

V knize Daniel je předestřena před náš duchovní pohled úžasná vize a obrazně barvitě popsána Boží věčnost a dokonalost. V ekumenickém překladu Bible je užit titul „Věkovitý“ a v Bibli kralické „Starý dnů“. V knize Zjevení je přiblížen Bůh Otec v časových kategoriích, jako „ten, který jest, který byl a který přichází“ (Zj 1,4, 1,8).

V dějinách světa vždy nástup nové říše, nového království, nové vlády, znamená účtování s říší předcházející. Nastává nejprve soud nad předcházejícím královstvím a vládou. Podle knihy Daniel příchodem Božího království nastává také nejprve soud. Jsou „postaveny stolce“ podle překladu české ekumenické Bible. Podle Bible kralické se však hovoří o „svržení trůnů“, tedy o pádu všech předchozích tyranských vlád, které jsou popsány jako nelidské zvířecí krutovlády. Soud nad starým světem a vyrovnání se s tím, je předpokladem toho zcela nového království, které má přijít. Ale nejde zde o popis lidského střídání vlád a politických režimů, ale o Boží spravedlivé posouzení a soud a o nastolení Boží vlády a Božího království.

„Zasedl soud a byly otevřeny knihy“. Knihy, o kterých se zde hovoří, znamenají záznamy všech činů lidí a národů. Do Božích knih jsou zapisovány všechny dobré činy, ale i zlé činy. Měřítkem všech lidských činů napsaných v nebeských knihách je Ježíš. Ten se v nadsvětné scéně podle Danielovy vize vyskytuje jako „Syn člověka“. Přichází k „Věkovitému“ a přijímá od něho vládu. Jestliže Ježíš užíval během svého pozemského života nějaký titul, tak to bylo právě označení „Syn člověk.“ Je nositelem pravého lidství, lidskosti.

V Božím království zavládne úcta vůči Ježíšovi i úcta lidí vůči sobě navzájem. Ježíše budou mít v hluboké úctě všichni lidé různých národností a jazyků. Ježíš, nepoznávaný ve světě jako skutečný král lidskosti, je ponižován, zakouší potupu, bolest, probodení srdce, ale v Božím království mu náleží nejvyšší úcta a čest. Je mu dána „vladařská moc, sláva a království.“ To známe z modlitby Páně – Otčenáš: „Neboť tvé je království, moc i sláva …“

Co náleží jen Bohu, je dáno Otcem Synovi. I když zde je trochu jiné pořadí, jde o to stejné, co náleží jen Bohu. To, po čem lidé touží, je vládnout druhým, rozhodovat a určovat vše, i touha zakoušet slávu – být středem obdivu a ocenění. Ale to nenáleží v posledu lidem, nýbrž jen Bohu Otci a Ježíšovi jeho Synu.

Na rozdíl od všech království světa a vlád, které pomíjejí dřív či později a střídají se, je řečeno, že Kristovo království nepomine. Poslední neděle církevního roku nám nabízí zřetelný a jasný pohled k Božímu království a našem svrchovaném Králi Ježíšovi. Jeho jako pravého vládce celého světa očima víry už nyní poznáváme. Jeho máme mít v úctě. Jemu můžeme v církvi společně sloužit a jeho království, moc a slávu již nyní šířit. Amen.



Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 01.03.2019 02:52 zobrazeno: 100x


Diakonie a misie CČSH        Pension Betlém        HITS        Ekumenická rada církví        Teologická fakulta        Ekumenická akademie        Hus