Promluva bratra patriarchy Tomáše Butty v Chabařovicích k 600. výročí bitvy Na Běháni v neděli 7. červnu 2026.
Setkáváme se v místě, kde se před 600 lety odehrála bitva mezi křižáky a husity. K této bitvě došlo dva roky po smrti husitského vojevůdce Jana Žižky. Tehdy byl v čele polní obce duchovní správce kněz Prokop Holý zvaný Veliký. Tuto postavu nám podrobněji přiblížil evangelický církevní historik F. M. Bartoš. Dokonce o této bitvě vznikla píseň, která začíná slovy „Slušíť Čechům spomínati“. Má mnoho slok. Avšak není v ní jmenován Prokop Veliký, ale jiní páni a rytíři, kteří zde bojovali z řad pražanů kališníků po boku táboritů a sirotků. Přesto právě Prokop Holý zde sehrál důležitou roli a přičinil se o vítězství spojených husitských vojsk. Je však uveden v Kronice katolického kronikáře Bartoška z Drahonic O bitvě pojednává podrobněji František Palacký ve III. díle svých Dějin.
Vítězství v bitvách tohoto světa jsou slavná, ale mohou být vrtkavá a dočasná. Po výhře může za čas přijít porážka a naopak. Ten, komu patří konečné vítězství v boji mezi dobrem a zlem, je Ježíš Kristus, on je tím vítězným Beránkem (Zj 17,14).
K této příležitosti vzpomínky na dávnou bitvu jsem zvolil čtení ze Starého zákona z 1. knihy Mojžíšovy zvané Genesis ze 14. kapitoly (Gn 14,14-24). Oddíl je nadepsán Bitva pěti králů a vítězství Abrama. Abram či Abraham je jako praotec víry jednou z hlavních postav Starého zákona. Moc nám ani k této postavě příliš nesedí vedení bojů se zbraněmi a válčení. Vždyť Abraham byl spíše tím, kdo nechtěl jít příliš do sporů a raději druhému ustupoval, jak je to patrné v předcházejícím příběhu o Lotovi (Gn 13. kap.).
Přesto, když dochází ke kritické situaci, kdy jeho příbuzný byl zajat a odvlečen, tak se zapojuje do bitvy a staví se proti útočníkům. A dokonce zde vystupuje jako zkušený bojovník. Má sice jen malou skupinu. Je uveden počet tři sta osmnáct mužů (Gn 14,14). A přesto porazí královská vojska s mnohem větší převahou. Je to zvláštní vítězství. Menší počet bojovníků čelil velké přesile, a přesto zvítězil. Ve Starém zákoně se s tím setkáváme i v dalších případech. Jedná se například o soudce Gedeona (Sd 7. kap.). Toto bylo charakteristické i pro husitské bitvy. Tím je vyjádřeno, že vítězství není dosaženo větší vojenskou silou, ale Boží mocí. Jak je to vysloveno u proroka Zacharjáše: „Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů“ (Za 4,6).
Po vítězné bitvě se na scéně objevuje záhadný král a kněz v jedné osobě. Jeho jméno je Melchisedech. Bitvy se nezúčastnil a vyšel Abrahamovi vstříc s chlebem a kalichem vína i s požehnáním. Je zřejmé, že křesťanští vykladači Bible v této postavě spatřovali předobraz Ježíše Krista (Žd 7,15-17). A v jeho žehnání Bohu nad chlebem a kalichem s vínem rozpoznávali předobraz večeře Páně, svátosti eucharistie a darů, které dává Ježíš Kristus jako dary své milosti, spásy a života. Stejně tak tomu bylo u husitů, kteří navíc kladli důraz právě na kalich jako symbol bratrství a sesterství v Kristu.
Slavením a přijímáním svátosti večeře Páně věřící člověk podobně jako Abraham vyznává, že je nad ním ještě jiný Pán, než jsou všechny pozemské autority a vládci, nýbrž je to ten, který je Pánem nebe a země. A pak také Abraham vyjadřuje přijímáním chleba a vína důvěru a vděčnost Bohu za všechny dary, které člověk dostává. Takto slavil hostinu chleba a kalicha s vínem Abraham. Takto slavili večeři Páně husité, kteří tak čerpali duchovní posilu, povzbuzení k naději a ujištění o věčné Kristově lásce.
V bitvách se získávala kořist a ta se pak mezi vítězné bojovníky rozdělovala. Ve Starém zákoně je popsáno, jak se mělo postupovat (Nu 31,28-30). Jenomže někdy se to zvrhlo v drancování, různé projevy krutosti a nespoutané sobecké kořistnictví, jak se to po bitvách stávalo. Aby si vojáci nebrali kořist jen pro sebe, byl postup vyjádřen také v tzv. Žižkově vojenském řádu (Šmahel, Jan Žižka, s. 232). Zajímavé, že Abraham odmítá si cokoliv pro sebe vzít. Myslí jen na osvobození svého příbuzného synovce Lota a jeho blízké. Kvůli němu bojoval, kvůli němu podstoupil velké riziko, aby ho zachránil. Jeho boj nebyl z důvodu kořistnických zájmů. V tom se projevuje jeho velká lidská nezištnost a vojenská čestnost. Nechtěl se z výsledku bitvy ani z majetku krále obohatit. Řekl, že si nevezme ani nitku ani řemínek k sandálům (Gn 14,23).
Abraham viděl své bohatství v Hospodinu. Vyjadřoval mu vděčnost a důvěřoval mu. Své srdce si nezatížil nadbytečnou touhou po majetku. Nesloužil mamonu, ale Bohu (Mt 6,24). Hledal především Boží království a jeho spravedlnost. A všechno ostatní mu bylo přidáno (Mt 6,33). O to také usilovali husité ve své víře opřené o Ježíše Krista a Písmo svaté a ve svých nejušlechtilejších ideálech, které se však někdy setkávaly s tvrdou realitou.
Starověk a středověk se svými bitvami odešel sice do minulosti, ale ani současná doba není bez bojů, válek a zápasů. I my vedeme uprostřed našeho dnešního komplikovaného světa své každodenní zápasy. Abrahamův zápas za spravedlivou věc, jeho vděčná důvěra a nezištnost ať se i pro nás stává příkladem. Kéž nám k tomu dopřává Bůh svou moudrost a dobrou vůli!
Foto: Miroslav Houška