Projev bratra patrarichy v Sudoměři v roce 150. výročí Františka Palackého v březnu 2026.
Vážená paní starostko, vážení hosté, dámy a pánové, sestry a bratři!
Letošní výročí věhlasné bitvy v Sudoměři se setkává s dvojím jiným výročím. Dnes 28. března je Den bratrského biskupa a učitele národů Jana Amose Komenského. A v tomto roce uplyne 150 let od smrti českého historika Františka Palackého. Málokdo probádal husitskou dobu na základě velkého množství pramenů tak, jako právě on.
V 1. polovině 19. století v tehdejším Rakousku bylo husitství nežádoucím tématem z důvodů politických, konfesních, ale i z hlediska osvícenského vkusu, kterému se příčila náboženská netolerantní horlivost a krutost středověku. Palacký se začal zabývat husitstvím na základě důkladně vyhledávaných a shromažďovaných pramenů. Studoval českou historii 15. století jako žádný badatel předtím. A co více? Zaujal k této epoše dokonce kladný postoj (Čornej, P.: Význam husitství v české moderní a postmoderní společnosti, 2013, s. 28).
František Palacký se původně měl stát evangelickým duchovním, ale přijal jako své životní poslání nasazení se pro národ. Chtěl umožnit svému národu poznat jeho minulost. Vytrvalá práce historika, znalost náboženské problematiky, mimořádné jazykové schopnosti a záliba v literatuře a krásné řeči činí jeho Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě jedinečným dílem.
Svoji pozornost soustřeďoval především na kazatele a českého intelektuála Jana Husa. Zabýval se mnohými postavami a událostmi husitství, a jeho zájem upoutal zvláště král Jiří z Poděbrad. Představoval ho jako spravedlivého panovníka, který se vyznačoval moudrostí, obezřetností a politickou prozíravostí (Čornej P.: Tři poznámky k tématu Palacký a husitství, s. 158-161).
Jana Žižku charakterizoval jako náboženského horlitele pro Boží zákon a současně jako geniálního válečníka. Nebažil po jmění, po vládě ani po slávě (Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě, s. 362). Popsal jeho vzhled podle Starých letopisů tak, že byl mužem postavy nevysoké, ale urostlé a silné, kulatých tváří, bradu měl oholenou, ale nosil tmavohnědý knír…“ (Dějiny, s. 261). Jako válečníka vystihuje Palacký Žižku takto: Bitvy jeho bývaly větším dílem obranné, nepouštěl se nikdy do boje, než by vyhledal k němu místo, kde příroda sama byla pro něho nejmocnějším spojencem… (Dějiny, s. 264). Po oslepení řídil bitvy očima svých spolubojovníků. Na Žižkovi cenil Palacký také to, že prosazoval český jazyk, jak dokládá jeho tzv. vojenský řád (Šmahel, F.: Jan Žižka, s. 233).
Na rozdíl od vojevůdce Jana Žižky byl František Palacký bojovníkem ducha a šiřitelem vzdělanosti, podobně jako Jan Amos Komenský.
V roce 1898, kdy se slavilo 100. výročí nedožitých Palackého narozenin, František Žilka naznačil jeho význam takto: Palacký byl znalec naší minulosti, jednal prakticky v přítomnosti a byl prozíravý vzhledem k budoucnosti (Žilka, F.: František Palacký. Stručné vylíčení a ocenění jeho činnosti a zásluh, s. 28). Tento jeho příklad můžeme chápat jako úkol. Máme více poznávat minulost, abychom nepodléhali povrchnosti a zjednodušení, neboť dějiny jsou mnohem barvitější. Nemají váhu jen velká slova a plány, ale důležitý je každý malý prospěšný čin v přítomnosti. Vzhledem k budoucnosti je nezbytná prozíravost, současně spojená s vírou v dobro, s důvěrou a nadějí.
Jak pro Jana Žižku, Jana Amose Komenského, tak i Františka Palackého měla důležitost Bible, ze které posilovali svoji víru a čerpali životní moudrost. Proto zakončím svůj projev verši z Bible z knihy Přísloví: „Cestě moudrosti jsem tě učil, vodil tě stopami přímosti“ (Př 4,11). „Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou“ (Př 25,21). „Poznávej moudrost pro svou duši. Když ji najdeš, máš budoucnost, tvá naděje nebude zmařena“ (Př 24,14).